K dvojici článků Meze růstu a nová ekonomika, ve kterých jsem se snažil názorně vyjádřit to, o co v současné ekonomice jde (z hlediska proměny), kterou bude muset projít, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/3304-r2016-065-meze-rustu-a-nova-ekonomika-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/3305-r2016-066-meze-rustu-a-nova-ekonomika-2.html

napsal J. Mertl čtyři poznámky, které jsou k věci. Uveřejňuji je (modře) v rámci seriálu o reformách i přípravy letošní konference Lidský kapitál a investice do vzdělání i se svou reakcí.

1/ Fiskální a monetární politika selhává především proto, že nejsou k dispozici dostatečně rentabilní (výnosné) investice v prostředí, kdy rentabilita je hlavním faktorem racionální alokace zdrojů.

K tomu moje poznámka:

Souhlas. O to právě jde. V prostoru setravačného ekonomického růstu tomu tak je.

2/ Produktivní služby jsou OK, ale musí se na ně vynakládat peníze i jinak než přímo z rozpočtů domácností. Tedy pomocí veřejných i soukromých kapitálových  investic/výdajů a souvisejících mechanismů financování. Pokud se bude financovat vše "z mezd" (navíc nízkých), nikdy se produktivní služby dostatečně nerozvinou.

K tomu moje poznámka:

Otázka příčiny a následku. Každá velká změna ve struktuře ekonomiky předpokládá i vývoj tržního mechanismu. Ten se musí "naučit" uskutečňovat transakce, které před tím nebyly možné. Tak tomu bylo v průmyslové revoluci, tak tomu je nyní. Nyní jde o to, aby se ekonomické efekty, které (byť i velmi zprostředkovaně a synergicky) vznikají v důsledku působení produktivních služeb, staly zdroji financování těchto služeb. Jde o to, co v monografii nazýváme přenesenou cenou a zprostředkovaným uplatněním přenesené ceny. Zde se mi zdá, že prvním krokem může být zavedení postgraduálního systému plně zásluhového a plně uzavřeného penzijního pojištění. Tím začne i narovnávání mezd.

3/ Ani lidský kapitál není neomezený. V případě zdraví si přinášíme stoprocentní zásobu lidského kapitálu na svět (pomíjíme li vrozené vady) a je na nás a na systému/prostředí, jak s tím naložíme. V případě vzdělání jsme přece jen omezení různými intelektuálními schopnostmi a také využitelností vzdělání v praxi.

K tomu moje poznámka:

Systém musí motivovat k co nejplnějšímu využití možností nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu.

4/ Kvantitativní uvolňování skutečně moc nefunguje, ale při současných makroekonomických parametrech už moc není jiná možnost jak zabránit ještě horším scénářům

K tomu moje poznámka:

Anebo ještě více zhoršujeme startovní podmínky pro změnu. V podmínkách kvantitativního uvolňování současného typu jsou na jedné straně znehodnocovány úspory obyčejných lidí, na druhé straně jsou přerozdělování obrovské prostředky ve prospěch těch nejbohatších. Ekonomický systém pak tlačíme setrvačným směrem a potlačujeme možnost hluboké restrukturalizace. Pokud se z toho máme dostat se zdravou kůží, musíme co nejširšího povědomí dostat nejen nutnost obrany, ale i způsob provedení nápravy.

(Pokračování dalším příspěvkem)