Současná snaha ODS najít nějakého premiéra ze svých řad mně připomíná zábavnou scénku z Matějské poutě před 25 léty. Mému staršímu synovi bylo devět let, mladšímu čtyři. Na pouti měli první prototyp her, které se blížily počítačovým. Ponorka potápěla loď torpédy. Starší syn byl nadšen. Jenže každá hra stála 5,-Kč, a to pro mě byly dost velké peníze. Mladší chtěl hrát taky. Naštěstí tam běžela demoverze. Vysadil jsem ho na židli a on "řídil" torpéda. Ta potápěla lodi, mladší syn byl šťastný a mě to nestálo ani korunu.

Teď se děje něco podobného. ODS se snaží, seč může, najít svého nového premiéra, prožívá to a přitom nerozhoduje vůbec o ničem. Zeman si jmenuje (nebo nejmenuje), koho bude chtít, a podrží ho až do voleb, pokud bude chtít. Rozhodně si do toho nenechá mluvit od současné ODS (od té, která vůbec nic nepochopila a vůbec z ničeho se nepoučila).

Tady vzácně souhlasím s J. Lipoldem. Ten napsal vtipně a přesně: "Je klidně možné, že se dnešní koalice dohodne, že vymění Nečase za Kubu, a že se pokusí schrastit 101 hlasů pro důvěru. (Jen žádné nákupy a slibování trafik, prosíme, víte, jak to pak končí.) Ale to v současné situaci neznamená samo o sobě prakticky nic. Protože kouzelná slůvka zní "předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády". Prezident se jmenuje Miloš Zeman. Bude jmenovat, když bude chtít. Však ho znáte.

Na to, kdo tu bude vládnout, se ode dneška ptejte na Pražském hradě. Nejpravděpodobnějším - a momentálně nejlepším - řešením jsou ale nové volby. Ze staré sněmovny se dobrá vláda sestavit nedá. A jiná řešení, jako "kabinet odborníků" v režii Hradu, jsou snad ještě horší."

https://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=782701

Současná ODS učebnicovým způsobem ilustruje, jak funguje skupinová konformita, v tomto případě pocházející z toho, že se považuje za normální to, co normální není. Jedná se o syndrom, který vzniká fungováním ve strukturách založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.