Hned, jak napadl v Praze sníh v míře nevídané za několik posledních let, vyrazil jsem si ho užít. Tušil jsem, že dlouho nevydrží. Prošel jsem svou oblíbenou trasu, která je krásná v každém ročním období:

Tramvají 22 na Vypich, kolem Ladronky, pak kolem Spiritky do ulice na Hřebenkách, do areálu Kinských sadů (zde jsem byl odměněn a našel jedlé houby), dolů na tramvaj 9 a domů. Necelá hodina cesty přírodou, většinou divokou a krásnou. Mlha dokreslovala atmosféru.

Mimo jiné – během procházky jsem popracoval a podařilo se mně vyřešit řadu problémů, se kterými jsem se do té doby marně trápil. Ale to už se mně stalo mockrát. Čím intenzivnější zážitek z přírody, tím lepší nápady.

Foto 1: Jedno z nejhezčích míst. Kousek pod Spiritkou. Tajemná zeď. Tak jsem si vždy představoval tu z "Bratrstva bílého klíče". Ale ta byla ve Vršovicích. Strom nad brankou je mišpule. Donedávna se její plody daly jíst.

Foto 2: Průchod divočinou od Spiritky do ulice na Hřebenkách. Pražská divočina. Krásná.

Foto 3: Tohle nejsou ani jablíčka, ani jeřabiny, ale... (kdo uhodne?)

No přece hloch. Jedlý i v tuto dobu. Má hodně vitamínu C.

Foto 4: Tady přesný botanický název neznám. Říkáme tomu ptači zob, ale jíst se to nedá.

(Pokračování)