Hned, jak napadl v Praze sníh v míře nevídané za několik posledních let, vyrazil jsem si ho užít. Tušil jsem, že dlouho nevydrží. Prošel jsem svou oblíbenou trasu, která je krásná v každém ročním období:

Tramvají 22 na Vypich, kolem Ladronky, pak kolem Spiritky do ulice na Hřebenkách, do areálu Kinských sadů (zde jsem byl odměněn a našel jedlé houby), dolů na tramvaj 9 a domů. Necelá hodina cesty přírodou, většinou divokou a krásnou. Mlha dokreslovala atmosféru.

Mimo jiné – během procházky jsem popracoval a podařilo se mně vyřešit řadu problémů, se kterými jsem se do té doby marně trápil. Ale to už se mně stalo mockrát. Čím intenzivnější zážitek z přírody, tím lepší nápady.

Foto 1: Další část průchodu divočinou od Spiritky do ulice na Hřebenkách. Pražská divočina. Skoro kilometrová.

Foto 2: Začátek Kinských sadů od ulice na Hřebenkách. Výhled na Snícho, část kolem Anděla. V popředí věčně zelený břečťan.

Foto 3: Praha v mlze či spíše smogu. Vltavu lze rozeznat jen ztaží, Emauzy hned za ní rozezná málokdo. Ale dojem silný. Claude Monet by se určitě vyřádil.

Foto 4: Odměna - několik trsů penízovky sametonohé. Byla výborná. Požil jsem a přežil.