Ocitl jsem se na kolejích a prožil nádherný pocit nekonečna. Současně jsem si vzpomněl i na vtip o dvou opilcích, kteří jdou po takových kolejích, na jakých jsem stál:

"To je schodů, to je schodů", stěžuje si jeden.

"To by mi tak nevadilo, ale to zábradlí je moc nízko", říká druhý.

"Tak půjdeme až tam, kde se to zábradlí potká, a vrátíme se.

Jdou, jdou, jdou, až se jeden otočí: "Už jsme to přešli", konstatuje.

Foto 1: Nekonečno jedním směrem.

Foto 2: Nekonečno druhým směrem z téhož místa.

 Foto 3: Opuštěné nádraží. Víc než v té písničce od plavců. Je skoro zadarmo a nikdo ho nechce.

Foto 4: Přitom je kolem tak krásně. Jó ty Čechy! - (v tomto případě přímo jejich střed).