Na seriál o Volbách 2017 navazují seriálem o VIZI. Proč právě toto téma? Čekají nás nejrůznější turbulence domácího i zahraničního původu. Nyní (právě v těch turbulencích) bude rozhodující, kdo předloží realistickou, srozumitelnou a pozitivní vizi, která vrátí do politiky i do společnosti étos, morálku a racionalitu.

Jednou za týden (každé 7. pokračování tohoto seriálu) se budu věnovat otázkám, jakou roli sehrává vývoj představ o vizi budoucího vývoje a kde je pociťována potřeba vize budoucího vývoje.

Předpokládám přitom, že k pociťování potřeby vize bude docházet velmi pomalu a postupně. Uvedl jsem několik oblastí, kde se může potřeba vize projevit. Zatím je nejvíce pociťována v diskusích o příčinách neúspěchu levicových programových stran. A to ještě nepřímo. Nedokážu sám monitorovat všechno dění v této oblasti, proto rád uvítám podněty a upozornění na zajímavé materiály.

Z podnětů, které jsem během minulého týdne obdržel vzešly i následující dva příklady:

1. Článek Olega Rybnikáře "Dosavadní vedení ČSSD: Nic nezapomněli, něčemu novému se nenaučili" 23.10.2017 (vybírám to nejdůležitější):

"Takže hlavní příčinou volebního debaklu je nejednota uvnitř ČSSD, dozvěděli jsme se od jejího úřadujícího statutárního místopředsedy...

Jednota je pochopitelně fajn, ale pouze za předpokladu, že se jedná o jednotu autenticky spontánní, v rámci svobodného prostoru, a nikoliv o hřbitovní jednotu mrtvolného puchu, vznášejícího se nad bojištěm, posetým mrtvolami. Jednota politické strany, dosažená umlčením či vypuzením všech názorových oponentů, je cestou k politické bezvýznamnosti. Což v případě ČSSD právě vidíme v přímém přenosu.
Obchodně politické mafiánské struktury uvnitř ČSSD ji prožraly zevnitř jako síť rakovinných metastáz. Exemplárním a signifikantním příkladem je situace v Praze, která dospěla až do stádia civilně soudního projednávání, a to před obvodním soudem pro Prahu 1. Tam bude, po dvouletém líném prodlévání soudu, projednávaná v lednu 2018. Soud bude konečně rozhodovat o žalobě, která se domáhá zrušení řady svévolných rozhodnutí Krajského výkonného výboru ČSSD v Praze, která odhlasovali devótně poslušní členové tohoto orgánu pod dirigentskou taktovkou Karla Březiny, a to přesto, že byly v hrubém a evidentním rozporu nejen s demokratickými pravidly, ale i s ustanovením samotných Stanov této politické strany. Cílem těchto neoprávněných a nehorázných rozhodnutí KVV ČSSD Praha bylo zbavit se "neposlušných" funkcionářů a členů strany před volbami, a ostatní disciplinovat, a tím si zajistit svoje jména na kandidátkách a pokračující absolutní loajalitu všech ostatních. Což se podařilo.
Obdobné procesy probíhaly i v dalších krajích. Namátkou jmenujme Jihočeský a Jihomoravský, případně i Severomoravský. Jména dalších odstavených, jako je Zimola, Tejc, Škromach, Hašek, Benešová ....zábavná je epizoda s nepřipuštěním návratu druhého nejúspěšnějšího minulého předsedy ČSSD zpátky do lůna strany, představuji řadu příběhů, který každý sám o sobě je hanebný, nedemokratický a odsouzeníhodný, a ve svém souhrnu jsou výrazem prohnilosti dnešní ČSSD jako institucionální organizace. A tuto prohnilost obecná veřejnost vnímá, neboť to páchne. A k tomu připočtěme bezduché, obsahově prázdné, šroubované fráze při jednání s lidmi, arogantní jednání ve věci svých dluhů, mám na mysli především případ Altner, dále řiťolezectví vůči nedůvěryhodným nadnárodním strukturám, bruselsko-atlanticky dvojí metr při posuzování a hodnocení zahraničních problémů, tunelování státu, exemplárním příkladem je kauza lithium, a další způsoby jednání, které fakt nejsou "sexy". A oni nám nakonec řeknou: "oni nás nevolí proto, že jsme jim nedokázali vysvětlit, jak jsme dobří "(!!!). To je totální nedostatek sebereflexe, je to totální pokrytecká výmluva. Je to absolutní neochota a/nebo neschopnost konfrontovat svoje názory a stanoviska s realitou."

Celý článek viz: https://www.novarepublika.cz/2017/10/dosavadni-vedeni-cssd-nic-nezapomneli.html

K tomu:

O. Rybníkář má v podstatě pravdu. Schizofrenické volání po jednotě strany při současném masakrování těch, kteří pro stranu nejvíce znamenali, bylo jednou z příčin debaklu ČSSD. Uvedená situace však sama měla hlubší příčinu: Bez pochopení příčin současných problémů a na základě toho pochopení cesty jejich řešení, tj. společně sdílené realistické a optimistické vize se z každé programové strany vytratí étos, strana se změní v rejdiště nekompetentních vyžírků, kteří mají ještě tu neomalenost, že si o sobě dělají iluze, a skončí to, jak to skončilo. Fatálně. Navíc – bez toho, aby strana byla nositelem kvalifikované a srozumitelné vize, kterou by veřejnost brala za svou, nemůže v dnešní době, kdy lidé problémy pociťují stále intenzivněji na své kůži, kdy jdeme do turbulencí a lidé to tuší, obstát.

Proto budu znovu a znovu potřebu vize zdůrazňovat.

2. Článek Michaela Kroha "Provokativní úvaha o volbách: Dopadly dobře"

30.10.2017 (vybírám to nejdůležitější):

Výsledek voleb také potvrdil moji hypotézu o nutnosti předefinovat základní rozpor současnosti. Vztah práce versus kapitál se dnes projevuje skrze rozpor vyvolaný globalizací, tj. mezi neustále sílícím a zvětšujícím se nadnárodním kapitálem a z něho profitujícími "sluhy" a na druhé straně emancipačními snahami lokálních či národních ekonomických a kulturních komunit. Nadnárodní kosmopolitní kapitál prohlubuje rozdíly mezi bohatými a chudými, mezi vyspělými a zaostalými regiony. To mu umožňuje pacifikovat rozhodující část lidí práce ve vyspělých částech světa na úkor podobně postavených v méně rozvinutých zemích a regionech. Jenže výsledkem je narůstající migrace, kterou už ani vyspělé státy nedokážou absorbovat. To posiluje vlastenecké a nacionalistické proudy, což se děje i u nás. Označovat je za "nácky", jak to činí část levice (především anarchisté, zelení, ale i komunisté okolo Jiřího Dolejše), je ovšem z odborného hlediska zcela nesprávné, protože tyto strany ohrožují pouze monopol stávajících elit, nikoli však demokracii. Tu naopak chtějí rozšířit prvky přímé demokracie, zejména referendum, které v minulém období sociální demokrat Dienstbier doslova "zazdil"...

A dodávám jen staré dobré revoluční: "Buďme realisty, žádejme nemožné!"

Celý článek viz: https://casopisargument.cz/2017/10/30/provokativni-uvaha-o-volbach-dopadly-dobre/

K tomu:

Celý článek je dobrý, podle mě však jedna z jeho klíčových částí, kterou autor pojmenovává "základní rozpor současnosti", je trochu mimo. Přitom je to právě ta oblast, která je nejdůležitější a kde "sladění not" je pro nápravu věcí velmi významné.

Současná době je přehuštěna nejrůznějšími rozpory. Podle mého názoru ten nejvýznamnější rozpor je mezi pokračujícími tendencemi setrvačného vývoje a přirozenými omezeními, na která tento vývoj naráží.

Pokusím se stručně uvést důvody, proč je tento rozpor ten nejvýznamnější:

- Pokud i připustím, že existuje něco jako "nositelé globalizace, nadnárodní kapitál, jejich slouhové..." (dávám přednost pojmu "současná globální moc", resp. "jádro současné globální moci, od něj se odvíjející sítě založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad"), tak jeho hlavní dysfunkce spočívá právě v tom, že žene vývoj do slepé uličky setrvačného vývoje. A právě to má důsledky, které pociťujeme.

- Platí, bohužel, že ti, co podléhají setrvačnému vidění reality, nejsou schopni si vytvořit pro ně samotné dostatečně srozumitelnou a přitažlivou představu, jak se ze slepé uličky vymanit, nejsou schopni zlu pocházejícímu ze současné globální moci efektivně čelit. A dokonce nejsou schopni ani rozpoznat, v čem a čím je současná globální moc nebezpečná, ale ani to kde je nejvíce zranitelná, jak jí čelit a jakou má alternativu.

Proto budu znovu a znovu potřebu vize zdůrazňovat.

(Pokračování)