Byl jsem tam poprvé. Poslední týden v září. Dobíral jsem poslední část dovolené (kromě té povinné vánoční). Dřív jsem to nestihnul – příprava na státnice a státnice v srpnu. Stejně jsem měl smůlu. Přišel jsem o tři významné akce na univerzitě a dvě mimo ni. Tak jsem tam jel skoro s nechutí, že jsem přišel o to, co jsem považoval nejen za významné, ale na co jsem se i těšil. Bohužel termíny jsem se dozvěděl, když už bylo pozdě na změnu.

Portugalsko se mně však štědře odměnilo. Netušil jsem, že je tak krásné. Všestranně krásné. Příroda, památky, historie, lidé, jídlo. A poměrně levné. Vřele doporučuji.

Byl jsem tam s obyčejnou "rakvatur", tedy důchodcovský poznávací zájezd s Topfly. Dobrá organizace, příjemná a vzdělaná průvodkyně od nás, která zde ovšem již pár let žije. A dobrá parta. Našli jsme tam s manželkou spřízněné duše. A během celé doby se nikdo ani jednou neopozdil při odjezdu autobusu. Najezdili jsme toho přitom hodně.

Byli jsme ubytováni ve Figuieře, přibližně napůl cesty mezi Lisabonem a Portem, nedaleko historického univerzitního města Coimbra (odsud jsem si přinesl zajímavé poznatky o tamějším univerzitním životě).

Jen pro zajímavost: Salazar vstoupil do politiky jako ministr financí.

Jeden z největších zážitků jsem měl, když jsem se vrhl do třímetrových vln Atlantiku. 16°C, ten rok prý už 60 utopených. Stálo to za to. (Ukážu později i foto.)

Seriál bude tentokrát delší a přerušovaný, protože toho, co jsem viděl, bylo opravdu hodně. Doufám, že někteří (ti, co v Portugalsku už byli) si zavzpomínají, jiné to bude inspirovat k tomu, aby Portugalsko také poznali. Stojí to opravdu za to.

Foto 1: Knihkupectví, které proslavil Harry Potter. Nával lidí sem byl tak obrovský, že museli zavést vstupné.

Foto 2: Ještě jeden pohled na dvojitý ocelový most. Učaroval mě. Prošel jsem ho celý tam i zpět nahoře i dole. Toto je pohled z místa, kam turisté málo zavítají. A o hodně přicházejí.

Foto 3: Pohled opačným směrem na slavný železniční Eiffelův most v Portu. Stavěl ho Eiffelův žák, což je poznat na první pohled. Dnes už jen kulturní památka. My jsme ten náš nádherný v Moravských Bránicích skoro zlikvidovali, ještě, že z něj zůstal alespoň kousek.

Foto 4: A to už je Coinbra. Hlavní budova univerzity. O Coimbře budu psát přístě.

(Pokračování)