Do seriálu o hledání vize zařazuji vybrané pasáže z pracovní verze příspěvku Vladislava Pavláta (doyena letošní konference i konferencí v předcházejících létech) na naši letošní konferenci o lidském kapitálu, které se týkají souvislosti hledání vize s Průmyslem 4.0:

Přechod od 3. ke 4. průmyslové revoluci: skutečnost a vize – 2. část

Vladislav Pavlát

Je otázkou, zda a do jaké míry se např. primárně ekologická iniciativa označovaná za cirkulární ekonomiku včleňuje do transformačního proudu. (Kdo sledoval nedávné televizní show, které sklouzlo do propagace tzv. cirkulární ekonomie, a šikovně se vyhnulo důležitějším otázkám, mi potvrdí, že tak průhlednou indoktrinaci přítomného mladého publika jen tak nelze uvidět).

Nyní několik slov k možnému roztřídění různých přístupů k jevům, označovaným za průmysl 4.0. 

Pokus o klasifikaci přístupů k charakteristice 4.0 a)podle subjektu, který předkládá vymezení 4.0: názor jednotlivce; názor jednotlivé firmy; názor velké mezinárodní poradenské společnosti;  názor velké mezinárodní/nadnárodní společnosti; názor velké mezinárodní organizace. b) podle druhu/typu vymezení 4.0 technokratické vymezení; politické vymezení, ekonomické vymezení, sociální vymezení; c) podle ekonomické teorie, z které se v definici vychází:  neoliberální teorie, behaviorální teorie, jiné ekonomické teorie

Z výše uvedených kusých "vzorků" výkladu pojmu 4.0 a jejich letmého porovnání je zřejmé, že v předkládaných charakteristikách nebo definicích se odráží:

1. Zájem jednotlivých subjektů, motivovaný ekonomicky,

2. Druh (typ) vymezení (technické, technologické, ekonomické atd.)

3. Výchozí teorie (nejčastěji ekonomická, ale event. i jiná), z níž se při argumentaci vychází.

Poznámka. Mnohé výrazy používané v různých vymezeních průmyslu 4.0 – ač verbálně odlišné a uváděné do různých souvislostí – vyjadřují podobné nebo totožné skutečnosti.

Uveďme dále (byť jen stručně), že od r. 2011 (Hannover) se chápání pojmu průmyslu 4.0 postupně měnilo:

1. původně bylo označení 4.0 vztahováno pouze k průmyslové výrobě, tj. chápáno zúženě jako fenomén průmyslové výroby. Zhruba do r. 2015 byl hlavně kladen důraz na zavádění tzv. "smart industry" řešící řetězec tvorby přidané hodnoty pomocí digitalizace, nebo systémové pojetí tří tzv. klíčových vizí:

- Vize horizontální integrace všech subsystémů, vize vertikální integrace všech subsystémů, vize plné počítačové integrace všech inženýrských procesů (vyznačující se v podstatě technokratickým přístupem). Převládaly podnikové a odvětvové přístupy. Jako příčiny přechodu od 3.0 ke 4.0 byly vyzdvihovány technické a technologické motivy. Zjednodušeně řečeno: jako by ekonomická stránka výroby s ekonomickou motivací inovací vůbec neexistovala (Viz např. vizi Iniciativa z dílny Ministerstva průmyslu ČR z r. 2015, která je klasickou ukázkou setrvačného myšlení.)        

- kolem r. 2016 se objevuje i širší pojetí, kdy "průmysl 4.0" je pojímán jako proces,který - v důsledku aplikace nových technik, výrobních a informačních technologií do různých sfér výroby přesahuje distribuce vyrobených produktů) až do sféry spotřeby (chápané jako cíl výroby – srov. A. Smith).

2. Šíří se teorie výrobní spotřeby s důrazem na člověka (tyto názory se dokonce částečně promítly i např. na Světovém ekonomickém fóru (2016). 

3. novější charakteristiky (2017) již do výkladu pojmu "4. průmyslové revoluce" zařazují i řadu dalších aplikací nových technik a technologií do nevýrobních oborů a přibývají další pokusy o co nejširší chápání procesů spojených s přechodem od  3. ke 4. průmyslové revoluci jako přechodu k novému, lepšímu a lidštějšímu uspořádání lidské společnosti. Není však obecné shody o tom, zda to znamená tzv. "změnu společenského řádu" (ve smyslu přechodu od kapitalismu k něčemu, co již tak úplně není "kapitalismem", ale co by umožňovalo trvalý rozvoj/růst (pomiňme různá adjektiva jako je "udržitelný", "optimální" aj.  Viz také různé (staronové) diskuse o rozpadu globální moci, nebo o "zániku" kapitalismu apod., přeceňování nebo nedoceňování významu společenské odpovědnosti velkých firem, návody k regulaci výše zisku a zmírnění "nůžek" mezi příjmovými skupinami, pokusy o sdílené vlastnictví aj.). Domnívám se, že hra typu Titanic (viz Valenčíkovu interpretaci z r. 2015) v české kotlině již začala a stále probíhá. 

Složitost přechodu od 3.0 k 4.0

Znalost základních poznatků o 4. průmyslové revoluci je předpokladem pro  pochopení komplexnosti procesu transformace.

Co je (alespoň poněkud) jisté:

1. Postupnost přechodu.

2.Rozdílnost zájmů hlavních aktérů přechodu.

3. Protikladné scénáře transformace.

4. Hlavní bariéry transformace.

5. Specifické problémy v Evropě.

Ad1. Postupnost přechodu;

- nemožnost realizovat globální/celosvětový přechod ke 4.0 v reálném čase; a nemožnost věrohodného odhadu realizace cílového stavu 4.0;

- nemožnost přesněji odhadnout dobu trvání přechodu ani finální podobu výsledku "čtvrté průmyslové revoluce" v Evropě a jejích dopadů.

- někde jsem se dočetl, že tento přechod potrvá až 200 let.

Ad 2. Rozdílnost zájmů hlavních aktérů přechodu, která je spojena se vznikem různých překážek transformace;

Ad 3. Protikladné scénáře transformace.

Pravděpodobně se lze shodnout na tom, že "transformace" nemá vést k všeobecnému odklonu od chuti podnikat; v tom případě je účelné zachovat motiv zisku, tržní mechanismus, spojený s pokud možno racionální cenovou tvorbou, diskuse o tomto tématu pokračují a zřejmě i dále budou pokračovat, neboť představy o "cílovém stavu" lidské společnosti se v pojetí zastánců "totální globalizace" značně rozcházejí s názory těch, kdo nepovažují totální globalizaci za stav užitečný pro lidstvo ani ve vzdálenější budoucnosti.

Jak pro "nefilosofy", tak pro mnohé ekonomy je obsah Marxovy "všeobecné práce" spíše "mlhavý", Určitě by se tato otázka dala vysvětlit srozumitelněji. Stálo by to alespoň o pokus.

Ad 4. Hlavní bariéry transformace.

Hlavní bariéry omezující rychlost transformace jsou překážky politické, nikoliv ekonomické;

Ad 5. Specifické problémy v Evropě:

- zájmy největších nadnárodních společností nemusí být kompatibilní se zájmy EU, tím méně se zájmy jednotlivých států

- z postavení a ze současné filosofie bruselské Komise vyplynulo rozhodnutí komise vypracovat společnou politiku přechodu EU jako celku k průmyslu 4.0, tj. regulace tohoto procesu;

- realizace společné politiky transformace v EU vyvolá značné obtíže a může ji silně zpomalit nechuť i případný odpor jednotlivých členských zemí nebo jejich skupin;

Jako příklad úvah o společné politice EU regulující transformační proces směrem k průmyslu 4.0 lze uvést soubor klíčových otázek", které bude EU muset při tvorbě této politiky řešit.  Z obsáhlého výčtu otázek (v rozsahu cca 220 slov) vybírám jen několik příkladů ze 7 skupin otázek (ve volném překladu). (Pramen: EP, 2.6 Key questions)

(Pokračování)