Do seriálu o hledání vize zařazuji vybrané pasáže z pracovní verze příspěvku Vladislava Pavláta (doyena letošní konference i konferencí v předcházejících létech) na naši letošní konferenci o lidském kapitálu, které se týkají souvislosti hledání vize s Průmyslem 4.0:

Přechod od 3. ke 4. průmyslové revoluci: skutečnost a vize – 4. část

Vladislav Pavlát

Volná úvaha o vztazích mezi skutečností a vizí

Jak lze chápat vztah mezi skutečností, a tzv. vizí?

Z oblasti reálně zjištěných dat/faktů (zde opět nedefinuji – V. P.) se přes predikce/prognózy/odhady, u nichž ještě lze předpokládat určitou racionalitu. Zde se přikláním spíše k mírně pesimistickému názoru, že dnes se tato hranice v podstatě "scvrkla" na tzv. střednědobý časový horizont, tj. období do 5 let (což je způsobeno celkovým zrychlením vývoje výzkumu, zkrácením uvádění inovací do praxe a dalšími faktory). Pravděpodobnost destruktivních inovací, ovlivňujících technický, ekonomický i společenský vývoj se zejména vlivem překotného vývoje v šíření informací (internet), nových možností jejich zpracovávání (síťové modely apod.) i jejich skladování stále zvyšuje. Obrazně řečeno, zvětšuje se také (obrazně řečeno) vzdálenost mezi smysly zprostředkovanou realitou a tzv. virtuální realitou: pro většinu lidí se valná část již existujících technických vymožeností stává čím dál tím nepochopitelnější. Jak si představit milisekundu? Nebo nano-rozměr?  Ani nejsrozumitelnější popularizace na tom mnoho nezmění (obvykle pracují s analogiemi). Tím spíše to platí i pro proklamované vize (zejména jde-li o technokratické vize).

a) Pohled z hlediska vědeckého výzkumu:

Skutečnost, jak známo, je vrstevnatá: každý vědní obor, který se ji pokouší zachytit, to činí způsobem, který mu to umožňuje jeho povaha (předmět zkoumání), jeho metody zkoumání, adekvátní postupy zkoumání a řada dalších faktorů.  Tím je dána obrovská varieta poznatků: dostatek akumulovaných dílčích poznatků umožňuje formulovat vědecké teorie, které (zobecněním dílčích poznatků) opět umožňují zaměřovat další výzkum pro futuro.  Každá teorie (podložená dostatečným kvantem poznatků) de facto spolurozhoduje mj. o časovém horizontu, na který lze predikovat (s diferencovanou mírou pravděpodobnosti) vznik dalších poznatků (včetně omezení, danými podmínkami vědecké práce v daném oboru). V dnešním světě, kdy nové poznatky, které byly získány zejména díky fyzikálním objevům a zkoumání vesmíru, vedly ke vzniku nových pohledů na vztah mezi chaosem a řádem i v přírodě a lidské společnosti.    

Jednotlivé vědní obory – porovnáváme-li dosaženou úroveň jejich poznání – se v tomto ohledu navzájem i dosti značně liší. Tím se komplikuje i předvídání celkových hranic poznání v určitém reálném čase. Pro krátkodobé předpovědi (zde nedefinuji - V.P.) lze poměrně úspěšně již dnes využívat modelů, založených na určitých předpokladech (např. předpovědi počasí), a rovněž indexů sledujících celkový vývoj ve vymezené sféře, nebo metody ratingu.  Čím delší časový horizont však je zvolen, tím více klesá stupeň pravděpodobnosti a věrohodnosti výsledků získaných pomocí vědecky podložených predikcí.

b) Dílčí vize (omezené dobou cca 2. desetiletí) jsou blíže k realitě – mohou se totiž opírat o fakta z oblasti technického a technologického výzkumu; obvykle jsou konstruovány na základě informací o inovacích v daném oboru a hypotézy, že ve zvoleném období nedojde ke změnám katastrofické povahy (přírodní katastrofy, války, sociální revoluce);

c) "Dlouhodobé vize" jsou realitě nejvzdálenější. Jejich konstrukcí a hlásáním může vznikat větší prostor pro ničím nepodložené sny, tužby a věštby o vzdálenější budoucnosti; některé z nich - pokud nepřesahují časový horizont 15 let- však lze částečně podložit extrapolací střednědobých predikcí/prognóz/odhadů.

d) nebezpečí spojená s tendenčním hlásáním názorů označovaných za "vize"

Různá tvrzení označovaná jako "vize" vznikají často díky spisovatelům tzv. sci-fi, novinářům, výrobcům a prodejcům různých produktů i některým politikům. Účelem různých "vizí" může být vyvolávání obav a strachu "lidí z ulice" (jsou udržování v poslušnosti), falešných nadějí (aby nezoufali nad svou chudobou a celkovou bezvýchodnosti svého života), podporování sci-fi nadčlověka (jeho agresivity nebo všemocnosti), a v neposlední řadě mohou být také živnou půdou pro výrobce "kosmických" oděvů, výstroje a výzbroje pro pubertální "supermany."

Kardinální otázka: Mohou vize něco ovlivnit v praxi? Nejsou to jen "těšínská jablíčka" nebo "pohádky"?

- Osobně se domnívám, že technické a technologické vize mohou transformační proces urychlovat tehdy, když očekávané změny většina společnosti akceptuje jako užitečné pro člověka, je-li přijatelně vyřešena otázka, kdo k nim může (nebo smí?) mít přístup (důvodem může být cena služeb), dále tehdy, pokud je státní/politická moc včas pochopí, diskutuje s veřejností a neklade změnám překážky (problém tzv. opevněných zájmů, lobbismu a korupce; viz sabotáž napojení ruzyňského letiště s vnitřním městem Prahy).

-Také si myslím, že pokud dlouhodobé vize slouží k zábavě (a nejsou eticky neúnosné), mohou je určité skupiny lidí mít v oblibě a mohou vyplnit jejich volný čas, i když samotnou transformaci nijak významně neurychlují (pokud pomineme jejich zanedbatelné vedlejší efekty, jako je výroba a prodej oděvů a výstroje pro kosmonauty, tj. jejich přiměřené marketingové využití, a jeho ekonomický efekt).

- Sám jsem v dětství samozřejmě také četl Verneovky, ale americké pojetí sci-fi vizí mne nikdy nelákalo – pro vzdělané lidi je to zbytečná ztráta času; pokud je jejich výroba a konzum součástí politiky "chléb a hry", mohou být pro společnost dokonce nebezpečné, podobně jako pornofilmy a jiné projevy degenerativní pseudokultury.

- Nebezpečné je i matení pojmů jejich záměnami: někdo je ochoten téměř všechny své úvahy o budoucnosti prohlašovat za "vize", i když jsou založeny na historických analogiích nebo na nepříliš spolehlivých údajích.    

ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA

Dočetl jsem se, že podle tzv. indexu připravenosti (Roland Berg) na cestu k průmyslu 4.0 je Česká republika řazena mezi evropské spíše "tradicionalistické" země.

Máme sice na vládní úrovni již od r. 2015 schválenou technokratickou "Iniciativu průmyslu 4.0", avšak dosavadní reálné výsledky, dosažené na cestě ke komplexnímu rozvíjení 4. průmyslové revoluce, nejsou příliš povzbudivé. Kromě toho je tristní, že pojem ekonomiky produktivních služeb téměř jakoby neexistoval.

Nepodaří-li se urychleně napravit alespoň ty nejkatastrofálnější nedostatky ve státní správě, která dosud úspěšně neutralizuje transformační snahy, budou veškeré diskuse o tom, že se v Evropě chceme přimknout k tomu či onomu proudu, naprosto zbytečné, protože nám ujede vlak: Pokud  se už dokonce nedíváme jen na červené světélko na jeho vzdalujícím se posledním vagónu... 

(Tato pracovní verze bez uvedení pramenů bude přepracována po konferenci.)

(Pokračování dalším příspěvkem)