Navazuji na včerejší polemiku s Paulem Masonem o "postkapitalismu", resp. o tom, v čem je podstata změny, která nás čeká, a s jakou vizí je tato změna spojena.
Včerejší článek viz: https://radimvalencik.pise.cz/5243-falesny-postkapitalismus-a-omyly-paula-masona.html
Doposud jsem vždy používal formulaci "odvětví produktivních služeb z hlediska jejich role při nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu". Něco mi na této formulaci vadilo, resp. vadilo mi tam povícero:
1. Nabývání lidského kapitálu – zde hraje dominantní roli vzdělání, ale také výcvik nebo výchova. Uchování lidského kapitálu – zde hraje hlavní roli zdravotnictví, ale také lázeňství apod. A uplatnění lidského kapitálu? Zde taková jednoznačně dominující produktivní služba neexistuje. Lze uvažovat o poradenství nejrůznějšího druhu, o roli univerzit, zejména zprostředkování uplatnění prostřednictvím absolventských sítí, ale to je přece jen něco trochu jiného.
2. Rovněž tak je poměrně zřejmé, že uplatnění schopností (nabytého lidského kapitálu) není podmíněno jen využitím nějaké služby, ale výrazně se v něm projevuje role sociálních sítí, a to jak v pozitivním smyslu (již zmíněná role absolventských sítí univerzit), tak i v negativním smyslu (mnou často připomínané sítě vznikající na bází vzájemného krytí porušování obecně přijatých zásad, návazně pak i vzájemného vydírání a protěžování se zúčastněných osob v institucionálních strukturách společnosti).
V souvislosti s druhým bodem je nutno zdůraznit, že bariéry pro uplatnění lidského kapitálu, který je nabýván a uchován prostřednictvím produktivních služeb, v důsledku působení vztahů založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (které, pokud by k tomuto krytí nedocházelo, by vedlo k difamaci příslušných osob a ztrátě jejich reputace), mají na vývoj společnosti velmi zásadní vliv. Zkrátka problematika uplatnění lidského kapitálu nesouvisí jen s produktivními službami a je podstatným způsobem odlišná od problematiky nabývání a uchování lidského kapitálu.
Když jsem si to pro sebe takto zformuloval, uvědomil jsem si, že to velmi úzce souvisí se setrvačným a nesetrvačným viděním reality, resp. identifikováním těžiště zásadních změn, kterými bude procházet společnost (v lokálním i globálním smyslu), tak jak jsem tuto problematiky otevřel (v návaznosti na diskuse k Průmyslu 4.0) například zde:
https://radimvalencik.pise.cz/5156-vize-025-ne-setrvacne-videni-reality.html
Názorně řečeno:
1. Problematiku přechodu ke společnosti založené (technologicky) na Průmyslu 4.0 nepochopíme, pokud nepochopíme, že jde jen o dílčí technologickou změnu, která je podmíněna a určována mnohem hlubší společenskou proměnou srovnatelnou s průmyslovou revolucí, s tou revolucí, která zrodila průmysl jako takový a která má nyní podobu zrodu (a probojování se) odvětví produktivních služeb jako dominantního sektoru ekonomiky.
2. Ale to nejdůležitější není, že je nutný komplex reforem, které umožní "samonosnost" odvětví produktivních služeb, tj. to, aby se ekonomické efekty, které budou vznikat v důsledku působení těchto služeb, vracely konkrétním poskytovatelům těchto služeb jako jejich zdroje. To nejdůležitější je, aby produkce těchto odvětví nacházela uplatnění v podmínkách, kde doposud trh nepůsobí.
Nenachází zde uplatnění ze dvou důvodů:
- V důsledku bariér vznikajících ekonomickou segregací. Ta se dokonce prohlubuje a místo toho, aby docházelo k jejímu zviditelnění za účelem hledání cesty k postupnému zvyšování rovností příležitostí pro společenský vzestup (ve smyslu nezávislost na výchozích majetkových poměrech), je překrývána záměrně matoucími okrajovými prvky odlišnosti mezi lidmi, které jsou "nafukovány" a interpretovány způsobem, který nabývá absurdních či perverzních podob.
- Návazně pak, pokud jde o mimořádně významnou institucionální strukturu společnosti, jejíž vývoj podstatným způsobem podmiňuje reálnost jakékoli společenské změny, působí jako výrazná a někdy i fatální bariéra již zmíněná kontaminace společnosti vztahy založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.
Troufnu si odhadnout:
- Problematika přechodu k Průmyslu 4.0 (či obecněji zásadních technologických změn) tvoří ve svém souhrnu tak maximálně 1/5 problémů v porovnání s problematikou souvisejících se zrodem společnosti založené na produktivních službách.
- Problematika zrodu společnosti založené na produktivních službách (změn v oblasti služeb podmiňujících nabývání a uchování lidského kapitálu) tvoří maximálně jen 1/5 problematiky společenských změn podmiňujících uplatnění produkce produktivních služeb, tj. překonání bariér uplatnění lidského kapitálu, vytvoření společenských podmínek vytvářejících rovnost příležitostí pro společenský vzestup založený na nabývání lidského kapitálu.
Výše uvedené je současně základním rámcem, ve kterém musíme uvažovat problematiku spojení teorie s praxí, protože pokud si výše uvedené neuvědomíme, nic významného se nám nepodaří pozitivně ovlivnit. Úměrně tomu by měly být rozděleny i výzkumné kapacity. Právě to ovšem za současných podmínek lze stěží očekávat. Řešení tak bude muset vzejít z účinné osvěty a zapojení normálních lidí do postupného uvědomování si toho, o oč tu běží.
K problematice přechodu od uspokojování potřeb k rozvoji schopností a od rozvoje schopností k jejich realizaci viz též:
https://radimvalencik.pise.cz/5108-vize-004-toms-efektivnost-a-oc-tu-bezi.html
https://radimvalencik.pise.cz/5109-vize-005-vize-a-priciny-neefektivnosti-socialismu.html