Do seriálu o hledání vize zařazuji na pokračování materiál Pavla Sirůčka, který dodal na 20. ročník naší konference Lidský kapitál a investice do vzdělánía který si svým teoreticky podloženým sarkasmem zasluhuje pozornost (teoretické zdroje jako vždy uvádím hned v prvním díle série):

Pokrokářské mýty vzdělání 4.0 – Část 1.

Pavel Sirůček[1]

 "Nacpěte ty lidi informacemi, aby si mysleli, bůhvíjak nejsou nadupaní, a nenechte je myslet" (R. Bradbury 451 stupňů Fahrenheita)[2]

V hysterické a inflační záplavě termínů 4.0[3] nemohou chybět ani vzletné fráze o vzdělání 4.0. Pocházející z dílen nejen admirálů byznysu, ale často především od samozvaných odborníků nátlakových neziskovek, kteří nikdy nikoho neučili, nicméně osopují si monopol na jedinou – pokrokářskou – pravdu. Text kriticky zpochybňuje nemístný optimismus marketingového a politického humbuku 4.0, s důrazem na sféru školství a vzdělání. Varuje před jednostranným spoléháním na nové technologie a hlavně před další (pseudo)liberalizací školství a vzdělávání v duchu progresivistických vizí, kdy reaguje především na tuzemské reálie a naše problémy.       

Bublina další epochální "nové ekonomiky" a zase už "nové myšlení"

Roku 2013 je oficiálně vypuštěna do světa německá platforma Industrie 4.0 (i4.0)[4] a startuje cirkus kolem tzv. čtvrté průmyslové revoluce (4IR). Kdo není 4.0, jako by nebyl. Média mají o čem psát i prostince snít, politici mají konečně optimistickou vizi a akademici snadněji získávají granty a projekty. Koncept 4IR je propagandisticky směřován především k laické veřejnosti, médiím a politikům. Jde o populární slogan, který má napomoci obnovit otřesenou důvěru v systém, v Západ i Evropu. Vše připomíná bublinu tzv. nové ekonomiky a ekonomie 90. let. Nic už nemělo být jako předtím a měly přestat platit i staré ekonomické zákony. Bublina dot.com splaskává na přelomu tisíciletí. I dnes se to všude hemží výkřiky a slogany o výjimečné době, fatální existenční výzvě, jedinečné příležitosti, fantastických možnostech, civilizační proměně, kvalitativním zlomu, diskontinuitě vývoje etc. Rychleji, nežli si myslíme mají přicházet změny nemající obdoby, neb technologie 4.0 mají být současně exponenciální, digitální a kombinatorické a mají mít silně disruptivní charakter. V centru změn stojí oblast průmyslové výroby, nicméně pronikavě se má změnit celá ekonomika i celá společnost.[5]

Digitalizace, robotizace, AI, CPS mají zcela zásadně transformovat kapitalismus na digitální společnost 4.0.[6] Další variace na desítky teorií transformace kapitalismu, s využitím frází konceptů ekonomiky a společnosti postindustriální, superindustriální, informační, znalostní, digitální či síťové, ale i postkapitalistické apod. Oficiální prameny[7] hovoří o startu 4IR a neustále se zaklínají tím, že nejde pouze o další fázi masové digitalizace a robotizace. A to tak vehementně, že je to podezřelé. Hlavní důraz přitom bývá kladen na stránku technickou, kdy další pilíře nutné k zavedení iniciativ a platforem i4.0 (např.sféra managementu a aspekty sociální) stále zůstávají značně opomíjeny či v rovině obecných proklamací a naivních utopií.  Diskutabilní zůstává i sled technologických, resp. průmyslových aj. revolucí, včetně kritéria (např. epochální inovace). Jde dnešní změny opravdu chápat jako průmyslovou revoluci a diskontinuitu vývoje? Nejde u i4.0 spíše o další etapu průmyslové revoluce třetí? Či revoluce informační? O třetí etapu druhé průmyslové revoluce? O šestý technologický věk?[8] Nakonec z propagátorů vylézá, že podstatu 4IR vidí v tom, že jde především o "změnu myšlení" ...[9]

Nejde u technologií i4.0 spíše o postupný vývoj, než o převratnou revoluci? Nepřehánějme a nefantazírujme přes míru. Jsou kyberneticko-fyzické systémy (CPS) "existenční výzvou" a ústředním problémem lidstva? Opravdu již za pár let převezmou všechnu práci roboti a stroje se naučí i empatii a kreativitě? Umělá inteligence (AI) se má učit, jak se má učit – nadělíme AI vědomí a city? Naučíme systémy emociálním a sociálním schopnostem?[10] Jaký jim vtiskneme morální a hodnotový systém? Naučíme, nebo jsme tak už učinili, stroje mistrně blufovat a drze lhát? Proč by to normálně myslící lidé měli vůbec dělat? Kvůli nebetyčně utopické iluzi, že vše moderní a nové je automaticky dobré? Snění, že roboti budou za nás, a pro nás, pracovat a my jim nebudeme nic platit (a prostě si vždycky jen vezmeme, co budeme chtít), není pouze prostoduše naivní, nýbrž i nesmírně nebezpečné. AI údajně bude naprogramována tak, aby lidi neohrozila. Tomu máme věřit? Nestanou se živí lidí zbytečným a přežilým vývojovým druhem, který se radostně – a v pyšné nadutosti – samozlikvidoval?

Digitální technologie, automatizace, robotizace, AI přináší široké spektrum rizik a ohrožení. Technologie jsou generátorem nerovností a skutečný prospěch z nich zdaleka nemají všichni. Vedle nárůstu nezaměstnanosti,[11] jde o rizika technologických katastrof a závad, rizika kolapsu komunikace a řízení výroby, finanční sféry, infrastruktury, o kyberútoky aj. Nové technologie přinášejí větší příležitosti jednotlivcům, skupinám a účelovým koalicím. Některé problémy se díky sítím mohou řešit, ale pronikavě rostou bezpečnostní rizika. Připomínat lze i varování před digitální demencí a před celou digitální společností – před elektronickým koncentračním táborem. Změny 4.0 nebude mít pouze vítěze, nýbrž i četné poražené. Rizika z i4.0 se však obvykle přehlížejí a bagatelizují. Přitom tyto technologie nebudou dostupné všem a budou představovat velmi těžko imitovatelnou konkurenční výhodu. Dále zmiňme procesy individualizace a fragmentace, fundamentální problematiku, co vlastně s lidmi bez placené práce (který by už neměla být středobodem života, s vazbou např. na nepodmíněný příjem[12]). Technologie i4.0 úzce souvisí taktéž s trendy lokalizace, deglobalizace či desintegrace; dále s problematikou sdílení pomocí síťových struktur (uberizace ekonomiky, financí i celé společnosti[13]) nebo namátkou ekonomické demokracie a participace (zdanění robotů atd.).

I když nevěříme bombastickým heslům o zásadní civilizační proměně, o konci kapitalismu či ekonomických teorií, nelze technologické a související změny ignorovat. Což je umocněno specifickým charakterem ekonomiky ČR (prodloužená levná německá výrobní linka, levná země na produkci levných součástek s vysokým podílem zpracovatelského průmyslu i automobilové produkce). Uvedené přináší jedno z největších ohrožení robotizací v EU. Nízké mzdy tak už nemusí být parametrem konkurenceschopnosti (tím se mohou stát např. stabilní a levné dodávky energie). Zabývat se reakcí a připravenosti ČR na i4.0 je tudíž zcela na místě. 

Literatura                                                                               

Carr, N. G. (2017): Nebezpečná mělčina: Jak internet mění náš mozek. Analýza stavu lidské psychiky v době digitální. Podlesí: Dauphin. ISBN 9788072727803.

Ford, M. (2017): Roboti nastupují: Automatizace, umělá inteligence a hrozba budoucnosti bez práce. Praha: Rybka Publishers. ISBN 9788087950463.

Kurzweil, R. (1999): The Age of Spiritual Machines: When Computers Exceed Human Intelligence. New York: Viking Press. ISBN 0670882178).

Mařík, V. a kol. (2016): Průmysl 4.0: Výzva pro Českou republiku. Praha: Management Press. ISBN 9788072614400.

Mason, P. (2015): PostCapitalism: A Guide to Our Future. London: Allen Lane. ISBN 9781846147388.

Rifkin, J. (2000): The Age of Access: The New Culture of Hypercapitalism, Where All of Life is a Paid-For Experience. New York: Putnam Publishing Group . ISBN 1585420182.

Rifkin, J. (2011): The Third Industrial Revolution: How Lateral Power is Transforming Energy, the Economy, and the World. New York: St Martin´s Press. ISBN 9780230340589.

Schwab, K. (2017): The Fourth Industrial Revolution. New York: Crown Business. ISBN 9781524758868.

Sirůček, P. (2016): Tragédie korektního pokrokářství. Marathon, 138, 2016, roč. 20, č. 4, s. 4-34. ISSN 1211-8591.

Sirůček, P. (2017a): Bublifuk 4.0? Marathon, 145, 2017, roč. 21, zvláštní číslo, s. 3-34 + příloha s. 56-64. ISSN 1211-8591.

Sirůček, P. (2017b): Výzvy levice ve světle tzv. revoluce 4.0. Alternativy (časopis CSTS), roč. 2017, č. 1, s. 92-132. ISSN nemá.

Spitzer, M. (2014): Digitální demence: Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Brno: Host. ISBN 9788072948727.

Spitzer, M. (2016): Kybernemoc: Jak nám digitalizovaný život ničí zdraví. Brno: Host. ISBN 9788074937929.

Staněk, P., Ivanová, P. (2016): Štvrtá priemyslná revolúcia a piaty civilizačný zlom. Bratislava: Elita. ISBN 97880 97013585.

Šichtařová, M., Pikora, V. (2017): Robot na konci tunelu. Aneb zpráva o podivném stavu světa a co s tím. Praha: NF Distribuce. ISBN 9788088200048.

Šulc, J. (2016): Makroekonomická reflexe agendy Průmysl 4.0 z pozice odborů. ČMKOS, Pohledy 2016/1, s. 49-103. ISBN 9788086846637.

Tomek, G., Vávrová, V. (2017): Průmysl 4.0 aneb Nikdo sám nevyhraje. Praha: Professional Publishing. ISBN 9788090659445.

 (Pokračování)