Na základě svolení autora (Karla Machovce) uveřejňuji pro širší potřebu na svém blogu, protože daný text považuji za dosud nejlepší analýzu toho, co se stalo v ČSSD (a s ČSSD). Vzhledem k omezením, které má můj blog, rozděluji na několik částí, za což se čtenářům omlouvám. Doporučuji přečíst celé, protože pokud se má podařit obrodit sociální demokracii, měli bychom začít diskusí na tímto textem (už proto, že nic lepšího zatím nemáme):
Karel Machovec:
Volby do Poslanecké sněmovny 2017 – část 4.
Rizika
Velmi rizikovým faktorem se pro ČSSD může stát fakt vzniku silného středového nebo středo pravého subjektu, který může být opakováním projektu bývalé Čtyřkoalice. ČSSD se pak může dostat do sevření mezi populistické ANO, tuto formací a radikální KSČM nalevo.
Je pravděpodobné, že část voličské základny ČSSD je i nadále ohrožena i nacionalistickými a xenofobními stranami, zejména v případě, že budou zaštítěny pseudolevicovými a nacionalistickými postoji prezidenta Zemana.
Miloš Zeman, prezidentská volba a "pragmatický posun" ČSSD k němu. Ohlášením druhé kandidatury MZ na prezidenta republiky lze očekávat tlak, který opět bude štěpit členskou a voličskou základnu, na otevřenou podporu znovuzvolení MZ a jeho odpůrce v ČSSD.
Ideový posun směrem k postojům prezidenta, který prosazují některé stranické špičky, jsou posunem ze sociálně demokratických pozic na pozice národně socialistické a nacionalistické. Tedy jednoznačně koncem ČSSD jako strany se silnou sociálně demokratickou ideologií. Toto nebezpečí je zesíleno faktem, že velká část členské základny a některé stranické špičky jak na celostátní, tak regionální a místní úrovni, se nachází spíše na národně socialistických až nacionalisticky xenofobních pozicích. Tento stav je důsledkem absentující vnitrostranické politické a programové diskuse a vzdělávání a v neposlední nízká míra kritéria ideové ukotvenosti při zařazování na jakoukoli kandidátku nebo funkci a průnik ideově neukotvených členů do funkcí opinion lídrů a dokonce i opinion makerů. Tento případný ideový posun je základním nebezpečím pro budoucnost ČSSD. V případě opuštění sociálnědemokratického paradigmatu se staneme pseudolevicovou catch-all stranou volebního typu, které nejde o program, ale přednostně o volební výsledek a z toho plynoucí prebendy.
Pokud nedojde k důslednému tlaku na obnovení vnitrostranické diskuse, zvýšení vlivu členské základny na rozhodování, obnovení vnitrostranické diskuse, pak to může znamenat další snížení akceschopnosti strany směrem k další existenci ČSSD jako levicové strany. Bohužel některé děje na okresních a krajských konferencích ukazují spíše na nedostatek sebereflexe a pokračování trendu "recyklace osvědčených kádrů", uplatňování diskriminačních a nízkých klíčů pro účast na těchto konferencích tak, aby byla zachována váha hlasů "osvědčených oligarchií". Demokratizace strany skutečně nespočívá v tom, že budeme "demokraticky" rozhodovat o "nedemokraticky" sestavených kandidátkách.
Neúspěšné dovolání v kauze Altner a z toho plynoucí ekonomické obtíže, které budou mít vliv na rozsah a kvalitu činnosti ČSSD.
Sestavování vlády a postoj ČSSD Pokud se ČSSD zachová vůči AB vstřícně a umožní mu vládnout, pak ji možná krátkodobě volič ocení, ale v dlouhodobém horizontu to bude znamenat pouze další hřebík do rakve ČSSD. I když zde není možné nevzít v potaz i protiargumenty, které podporují vstup ČSSD do vlády a zviditelnění jejich reprezentantů. S touto tezí by bylo možné souhlasit určitě v případě, že se bude jednat opravdu o nové tváře ČSSD a nikoli recyklaci starých osvědčených tváří. Také je nutné zdůraznit, že proti mediální masáži impéria AB to bude mít každý politik ČSSD velmi těžké a složité. Možná, že by v tomto případě kvalifikovaná opozice mohla být úspěšnější.
Dalším podstatným rizikem může být i snaha nahradit současné vedení poslušnými a řízenými "doporučenými" stranickými kádry, kteří budou mít jediný úkol a tím je zachování potřebné byznysové a klientelistické kontinuity byť v omezené podobě.
Reprezentace nové politiky ČSSD "starými" tvářemi a pokračování souběhu funkcí je dalším a nemalým rizikem ČSSD. Myslím si, že například Jiří Běhounek, který je hejtmanem, měl odstoupit z poslaneckého mandátu ve prospěch Michala Šmardy. To by od něj bylo moudré a státnické a jednoznačně by ho to v mých očích kvalifikovalo jako opravdu vážného kandidáta na předsedu strany.
Pokud chce ČSSD opravdu změnit svůj obraz, změnit svoji politiku, pak musí požadovat, aby současní představitelé, kteří symbolizují porážku ČSSD (BS, MCH a pro mě osobně bohužel i LZ) mimo stranických funkcí složili i poslanecké mandáty. Není možné provést obrodu strany a novou politiku hlásat prostřednictvím starých tváří. Je pravdou, že u některých z nich to není spravedlivé, ale teď nejde o spravedlnost, teď jde o přežití.
Návrat osvědčených a všeho schopných kádrům je dalším rizikem. Organizace v krizi jsou náchylné k návratům k osvědčeným kádrům a nejsou schopni reflektovat a kriticky zhodnotit důvody pro jejich minulý odchod. To je v ČSSD případ volání po návratu Jiřího Paroubka nebo dalších postav minulosti. JP při vší ústě k jeho manažerským schopnostem ze strany dobrovolně odešel, založil politický konkurenční projekt a po jeho krachu hledá návrat do ČSSD. Pokud by byl ze strany vyloučen, pak bych byl mezi prvními, kteří by bojovali za jeho rehabilitaci.
Bohužel, vidím obdobnou situaci i u Michala Haška, kde ještě, podle mého názoru, nenastal čas uvažovat o návratu do vysokých politických funkcí. Obhajovat Lánskou schůzku slovy, že se jednalo o normální schůzku levicových politiků s levicovým prezidentem, nutně vyvolává otázku: Proč tedy byla tato schůzka od počátku a na základě dohody účastníků utajovaná a MH o ní sám prokazatelně lhal. Jiří Zimola a Jeroným Tejc jsou vůči němu ve výhodnějším postavení a jejich politická rehabilitace možná je. O faktu, že s Milanem Chovancem mělo být nakládáno stejně, jako s ostatními účastníky Lánské schůzky, nehodlám téměř diskutovat a je otázkou proč nebo na čí popud byl jenom on tak rychle rehabilitován.
Predikce a doporučení
Organizační
- Posílení oddělení PR a analytiky, důsledná analýza nejen klasických médií, ale i sociálních sítí, dění na sociálních sítích nejen že "just in time" odráží nálady ve společnosti, ale v mnoha případech působí i predikativně – mnohé závažné děje jsou nejprve pozvolna rozehrávána na sociálních sítích
- Zajištění i možnosti aktivně ovlivňovat sociální sítě – viz model, který využívá AB
- Obecně posílit ve straně sofistikovanou politickou analytiku, PR a marketing na úkor tupých pasívních organizačních opatření, nesmyslně nabubřelých a předražených kampaní. Je otázkou, zda tyto činnosti nezajišťovat znovu externě.
- Zefektivnit způsob řízení strany – především si uvědomit, že aparát má sloužit straně a její politice nikoli naopak, ukazuje se, že zastřešení hospodářské a organizační činnosti místopředsedou strany posunuje odpovědnostní schémata v neprospěch efektivního řízení, ale ve prospěch politikaření i při řízení strany
- Obnovení politické a bezpečností analytiky jako základního prediktivního a preventivního nástroje řízení strany.
- Důsledně prověřovat reprezentanty strany nikoli pouze z občanské a trestní bezúhonnosti, ale prověřit i ideový a ideologický background kandidátů za sociální demokracii.
- Kraje by měly nést i vyšší odpovědnost za složení kandidátek, a to i formou zvýšené delegace pravomocí na ústředí, pokud se týká systému sestavování kandidátek a promítnout to i do případného finančního zabezpečení z centra
Organizační a ekonomická stabilizace strany. Je vůbec známa současná finanční situace strany a její aktiva a pasiva? Existuje krizový plán v případě Altner?
Programové
- Především se ČSSD musí znovu stát stranou, v dobrém slova smyslu, pro dolních deset miliónů. Do pravidel pro politické rozhodování se musí vrátit princip, že vše co ČSSD formuluje a činí, musí být především poměřováno prospěchem pro těchto dolních deset miliónů, nikoli prospěchem pro nadnárodní korporace a finanční instituce.
- Boj proti jakékoli nerovnosti, zejména v sociální oblasti a deprivaci, stále více poctivě pracujících lidí a rodin není schopno si zajistit odpovídající sociální status pro sebe a své rodiny. Kvalitní vzdělání se stává nedostupným zbožím, protože za to opravdu kvalitní se platí tolik, že se stává přístupné pouze pro úzkou vysokopříjmovou vrstvu. Tím vznikají neodůvodněné budoucí a stále se prohlubující sociální rozdíly, protože kvalitní vzdělání vytváří jiné perspektivy. To se bude při současném trendu vývoje týkat velmi brzy i zdravotnictví a bezpečnosti.
- Boj proti potírání nerovnosti musí být zároveň spojen s obnovou základních principů evropské kulturní a politické tradice. Boj za lidská práva je bojem úctyhodným, nicméně problémem je, že v současné jsou uplatňována pouze práva a nikoli to, co tvořilo vždy nedílnou část evropské politické kultury, tedy i povinnosti. Je nutné obnovit pravidlo, že každé právo je a musí být spojeno s povinností, právo není pouze jednosměrným pojmem. Historicky v Evropě téměř vždy převládaly povinnosti nad právy, proto byla evropská civilizace po velmi značnou dobu více než 1000 let lídrem světové civilizace.
- Mladá generace nemá v podstatě problém s faktem placení daní a to i vyšších, nicméně proti tomu bude čím dále víc uplatňovat i volání po kvalitě veřejné služby, kterou za tyto daně konzumuje a to je prostor pro ČSSD.
- Dalším problémem pro tuto generaci představuje "přeregulovanost" prostředí a nadměrné omezování osobní svobody. Tato omezení, v mnoha případech, nevedou ke zkvalitnění jejich života, ale jsou uplatňována v zájmu nadnárodních korporací, finančních institucí a bank. Tento nevyrovnaný stav se stává dlouhodobě neúnosným, protože v důsledku těchto regulací, ve většině případů (viz finanční krize), dochází k privatizaci zisků a socializaci nákladů. Jinými slovy pokud někdo udělá chybu v bankovním a finančním sektoru, nastupuje pomoc z kapes daňových poplatníků a viník ve většině případů odchází s nějakým zajímavým fíčkem nebo zlatým padákem. Daňový poplatník, který udělá nesrovnatelně menší chybu, skončí v drápech soukromého exekutora.
- Nastupuje riziko zadlužených generací, současný stav pro mladého člověka znamená se od útlého mládí zadlužení – tu na vzdělání, ale ve většině případů na pořízení bydlení. Tím vytváříme poslušnou vázanou generaci, která nebude revoltovat proti společenským nepořádkům, ale bude se snažit udržet si zaměstnání za každou cenu, aby především zaplatil hypotéku. Tento stav samozřejmě vyhovuje především nadnárodním společnostem a zřejmě povede v budoucnu k vytvoření jakýchsi autoritativních vlád pod vedením populistických politiků, jejichž zájmy budou kopírovat zájmy nadnárodních společností
- Tento jev "generačního zadlužení" má i zásadní vliv na demografii, tedy ochotu těchto lidí mít dítě respektive děti. Je s podivem, že v okamžiku, kdy žijeme pravděpodobně v nejbohatším období evropských dějin, je taková přirozená a potřebná věc – tedy rodičovství – poukázkou na snížení společenského statusu a poukázkou do bídy, tedy alespoň ve většině případů běžné populace.
- Základním kritériem pro posuzování kvality života by měla být kvalita tohoto života nikoli pouze růst HDP a z toho odvozený růst průměrné mzdy, která je navíc pro většinu standardní populace (2/3) stejně nedostupná.
- ČSSD se musí připravit a iniciovat opatření, které tyto skupiny bude chránit v případě vypuknutí ekonomické krize, je nutné mít předpřipraveny instituce, které budou řešit nesplácené soukromé úvěry a zejména hypotéky tak, aby nedocházelo ke ztrátám střechy nad hlavou
- Pokud se týká rodinné politiky, bylo by potřeba prostudovat postupy, které v této oblasti uplatnilo PiS v Polsku, kde se zdá, že došlo ke zvratu v porodnosti.
- Boj proti nadnárodním korporacím a neoprávněnému odlivu kapitálu z ČR je v poslední době programovým hitem levice i části nacionálně orientované pravice. ČSSD se nemůže posunout na radikální a populistické pozice a považovat řádně, podle pravidel, vyplacené a zasloužené dividendy za neoprávněný odliv kapitálu, ale spíše za korektní platbu za umístění investičního respektive akvizičního kapitálu na našem území. To co je problémem, je neoprávněné snižování daňového základu nadnárodních firem využíváním agresívní nákladové a daňové optimalizace a s tou se musí rozhodně bojovat. Při zdanění dividend zohlednit reinvestice.
- Začít vážnou diskusi o zásadních změnách způsobu zdaňování tak, aby byly efektivně do systému "zapojeny" i velké nadnárodní korporace a jejich finanční transfery – Tobinova daň. Toto téma by mohlo a mělo být, vedle případné sektorové daně, jedním z hlavních ekonomických témat ve volební kampani. AB v současné době vydává za středobod boje s šedou ekonomikou EET a kontrolní hlášení, kdy jde, podle všech dostupných údajů, maximálně o 85 mld. korun. Odhad úniku na základě agresívních praktik nákladové a daňové optimalizace je přibližně roven odvodu na dividendách, takže se může teoreticky jednat až o 180 – 250 mld. korun, tedy trojnásobek přínosu z EET. Nejsou známy žádné zásadní pokroky v tomto sektoru s výjimkou zřízení speciálního daňového oddělení. Při tom je metodika boje s těmito praktikami v rámci OECD dostatečně zpracována včetně velmi robustního testu tzv. transferových cen. Na rozdíl od EET navíc postihuje poměrně úzkou skupinu firem, takže nehrozí rozsáhlé mediální protiakce a protesty. Většina nadnárodních firem, pokud je tato praktika prokázána, se navíc snaží věci vyřídit potichu bez mediálního zájmu. Bylo by namístě se ptát AB, jaké výsledky má jeho ministerstvo v případě boje s těmito nešvary.
- S tím souvisí i přínos zahraničních investic, kdy se zdá, že je vyčerpán prostor pro rozsáhlé investice typu montoven a subdodavatelských výrob. Zejména investice do oblasti automotive jsou už za hranicí diverzifikace rizika. Navíc se ukazuje, že na území ČR začínají výrazně chybět pracovní síly a značná část nově vytvořených pracovních míst je kryta dovozem agenturních pracovníků. To není nic proti zahraničním investicím, ale je třeba změnou legislativy začít vyvíjet tlak na změnu jejich charakteru ve prospěch sofistikovaných, materiálově méně náročných výrob, inovací a výzkumu (např. GE aviation). To ovšem předpokládá současný tlak na podstatné kvalitativní změny především ve školství. Zároveň je nutné do budoucna hledat cesty pro podporu expanze českých podnikatelů a firem v zahraničí a vyrovnávat tak dividendové odvody z ČR jejich přílivem ze zahraničí.
- Musí být vytvořeny podmínky pro plynulý přechod automobilového průmyslu na alternativní systémy pohonů a řízení. Pro ČR, kde je rozsah automobilového průmyslu hypertrofovaný, je to zcela zásadní nutnost.
- Ekologizace života obecně, zejména v potravinářství, zemědělství a lesnictví, voda v krajině.
- Bezpečnost a kvalita potravin, přístup k zákazníkovi – značení potravin – semaforová směrnice, omezení reklamy cílené na děti a klamavé reklamy.
- Vyrovnání postavení zákazníka a klienta ve smluvních vztazích, omezení informační nerovnosti,
- Zrušení soukromých exekutorů – možnost provést exekuci má pouze stát. Důsledná regulace a kontrola výkonu exekučního práva – institucionalizace státních respektive státem řízených a dozorovaných exekucí – něco na způsob německého modelu – zrušení institutu soukromých exekutorů.
- Programová reflexe rozvoje sdílené ekonomiky jako nového fenoménu, který nejvíc expanduje a je přitažlivý pro mladou generaci. Zvýšit elektronizaci veřejné správy.
- Důsledná vymahatelnost práva a rovnost občanů před soudy, zásadní nerovnost se začíná objevovat v nerovnosti v kvalitě právního zastoupení – kdo na to má, včetně gaunerů, si zaplatí kvalitního advokáta, to vede, vedle efektivního zametání velkých kauz prostřednictvím jejich neúměrného časového natahování pod koberec, a následně i k tomu, že mnoho normálních lidí se na soud raději ani neobrátí – je to pro ně pouze další finanční zátěž a v podstatě nemají proti velkým firmám a bankám šanci – rezignace na výkon spravedlnosti, pocit osobní frustrace – není nastoleno něco, co lze nazvat spravedlivou společností protože spravedlnost a její nastolování nemůže být odvislé od "majetkového censu", jak tomu je nyní. Navíc mnoho soudů končí formálním rozsudkem, viník je sice odsouzen, ale plnění zejména finanční z rozsudku je prakticky nulové a jsou tím v mnoha případech postižení především senioři, kteří jsou náchylní ke "konzumaci" podvodných praktik.
- Stavět stranu na pevných základech na přesvědčených voličích a důsledně hájit jejich zájmy, mimo jiné to znamená, že každé rozhodnutí, návrh zákona, pozměňovací návrh bude testován a poměřován zájmem tohoto voliče, nikoli zájmem byznysu, klientelistických a lobbystických skupin a to navíc nepopulistickým způsobem. K tomu je třeba kvalitní dlouhodobý program respektive spíše než program seznam zásad, které ČSSD nemůže obejít nebo nerespektovat - tedy strategické zaměření.
- Čtvrtá průmyslová revoluce a její důsledky, zejména v příjmové a sociální oblasti a vliv na budoucí společenské uplatnění poměrně široké populace postižených budoucí robotizací. Jde sice o téma zatím poměrně vzdálené, ale protože bude znamenat hluboký zásah do společenského uspořádání, je nutné se na ně připravovat s předstihem a reflektovat toto téma v dlouhodobých programových dokumentech, včetně testování tzv. minimálního zaručeného příjmu.
- Elektronizace státní správy.
(Pokračování)