Do seriálu o hledání vize zařazuji vybrané pasáže z podnětného příspěvku Jaroslava Šetka a Jiřího Aliny z Jihočeské univerzity, které dodali na 20. ročník naší konference Lidský kapitál a investice do vzdělání (abstrakt a literaturu uveřejňuji pro lepší orientaci v první části):

Dimenze teorie hodnoty lidského života v ekonomii veřejného sektoru – 3. část

Ocenění hodnoty lidského života v ekonomické dimenzi

Nejčastějším a nejběžnějším příkladem lze spatřovat ve finanční teorii, konkrétně v pojišťovnictví u životních pojistek. Tento způsob oceňování vychází z částek vyplácených z případné ztráty života. Ve své podstatě představují algoritmus pojištěného člověka, tzn. jaká částky je ochoten se vzdát ve prospěch svých blízkých pro případ, že přijde o život. 

 

Další možností je poměrně extrémní přístup, sledovaný mezioborově ekonomii, trestním právem a kriminologií. Vychází z toho jakou hodnotu přikládají lidskému životu nájemní vrazi. Tím se mj. zabývá i teoretický interdisciplinární koncept ekonomie a kriminologie G. Beckera. Podle něho odráží způsob hodnocení lidského života především to, jaké mají nájemní vrazi alternativní možnosti výdělku a jak ohodnocují riziko svého dopadení, usvědčení a následného trestu.  V této souvislosti lze také konstatovat, že míra rizika podstoupená nájemným vrahem v souvislosti s vazbou na "zakázku" je determinována mnoha aspekty, které analyzuje široké spektrum konfliktních rozhodovacích situací, které mohou nastat kdekoliv, kde dochází ke střetu zájmů, což lze interpretovat prostřednictvím pojmového aparátu teorie strategických her, a to s nenulovým součtem, kdy některé výsledky přinášejí celkový čistý užitek větší nebo menší nule. (Dlouhý & Fiala, 2007) Dva hráči ("potenciální vězni" – "zadavatel a nájemný vrah") mají možnost spolupracovat nebo nespolupracovat "s vyšetřovateli" a výsledný stav výplaty, tj.  "doba, ke které budou odsouzeni" nebo nebudou, závisí na rozhodnutí každého z nich (nemohou vzájemně komunikovat). Tato je modelová situace je typická pro veškerá podnikání včetně nelegální sféry, proto zmíněná teorie nachází své uplatnění jak pro  ekonomii i kriminologii.   

 

Možný přístup spočívá také v ceně rizika. Vychází z principu, že některá zaměstnání skrývají větší počet smrtelných úrazů něž jiná (např. dobývání surovin, stavebnictví apod.). Rizikovější zaměstnání je však na druhou stranu lépe ohodnoceno. Konstrukce ceny lidského života vychází např. z následujících údajů, ve Spojených státech amerických za zvýšení rizika o deset úmrtí na 100 tisíc pracovníků se v průměru se v průměru připlácí 500 dolarů ročně. Z toho lze vypočítat že za ušetření jednoho smrtelného zranění jsou pracovníci ochotni se vzdát řádově 5 milionů dolarů.

 Hledání hodnot lidského života lze také vycházet z české legislativy, a to v kontextu trestního práva a práva sociálního zabezpečení. Avšak při povrchním hledání se projeví neúspěšnost. Při podrobnější analýze lze nalézt zajímavé ekvivalenty k posouzení. Tak tedy česká trestní legislativa ukládá trest minimálně 10 let za vraždu, méně za zabití v nedbalosti apod. V této souvislosti lze kalkulovat jaký trestný čin vyjádřen v peněžních jednotkách (krádež, loupež, zpronevěra) je totožná se stejnou sazbou jako je za vraždu či zabití v nedbalosti.

Další zmínku lze nalézt v legislativě o požadavcích na zabezpečení radiační ochrany, kde se používá termín " rozumně dosažitelná úroveň radiační ochrany. Z definice tohoto pojmu vyplývá, že Státní úřad pro jadernou bezpečnost ohodnocuje ztrátu jednoho roku lidského života jedním milionem korun.

Velmi zajímavá je regulace ekonomiky neřestí. Trh může nabízet spotřebitelům zboží, která jsou pro ně škodlivá, nebo naopak některá zboží jsou vytěsněna z trhu jinými statky s menším užitkem pro spotřebitele. Příčinou může být skutečnost, že spotřebitelé nejsou suverény trhu a jsou manipulovatelní reklamou. Stát se potom snaží některými zásahy, např. omezením některých typů reklamy, posílit postavení spotřebitelů na trhu. Jiným důvodem pro státní zásahy mohou být preference některých spotřebitelů, které společnost považuje za chybné a pokouší se je korigovat (např. poptávku narkomanů po drogách). Zdůvodnění pro státní opatření, která prosazují hodnotový systém společnosti, jsou však většinou etická než čistě ekonomická. Z uvedených důvodů mohou mít státní zásahy podobu úplného zákazu prodeje určitých statků všem spotřebitelům (jako je tomu v případě drog) nebo vybraným skupinám spotřebitelů (např. zákaz prodeje alkoholických nápojů dětem). O omezení spotřeby určitých zboží (např. tabákových výrobků) může stát též usilovat jejich vyšším zdaněním proti jiným statkům. Je přitom zřejmé, že efektivní alokace zdrojů se přitom může dostat do konfliktu s ostatními cíli společnosti. Klasickým příkladem je v historii často prosazovaná úplná nebo částečná prohibice, která vede k redukci vysoce efektivní výroby alkoholických nápojů, a to i pro stát.

Legální profity ekonomických subjektů ze ztráty lidského života v moderní informační společnosti

Současná postmoderní společnost s přívlastkem informační dává prostor ekonomickým subjektům na mediálních trzích profitovat na ztracených hodnotách lidských životů při různých neštěstích, dopravních haváriích, přírodních a ekologických katastrofách, teroristických akcích, válečných konfliktů apod.. Zmíněné tragické události znamenají "pozitivní externalitu" pro ekonomiku mediální sféry. Jednou z možností jak zabránit subjektům mediálních trhů až neetickému profitu z těchto tragédií by byl zákaz zveřejňovat získané fotografické a filmové záznamy. Jenže to by bylo v rozporu se zásadami demokratického politického systému a tvrdě by reagovaly podnikatelské subjekty z oblasti publicistiky. Argumentovaly by porušováním svobody slova, ne svobodu "prodávat lidské neštěstí" na titulní stránce. Je téměř jisté, že každý demokratický stát při respektování svobody slova by prohrál případné soudní spory, vzešlé ze žalob ekonomicky poškozených podnikatelských subjektů v oblasti mediálních zdrojů. Nelze ani vyloučit případné finanční sankce vůči státu, a to formou úhrad kompenzací za ušlé zisky důsledkem "nastolené cenzury" vůči médiím. (Šetek, 2017)     

Mezioborový pohled ekonomie a kriminologie

Z hlediska mezioborového přístupu ekonomie, kriminologie a viktimologie lze konstatovat, že lidský život oceňují složky skupinového zla – tedy teroristické organizace a různé formy organizovaného zločinu. Ideologie terorismu s politickými cíli nerespektuje hodnotu lidského života. Jeho boj je rovněž ozbrojený namířen přímo proti hodnotám lidského života – "nejvíce hodnot zničit", tím se rozumí počet usmrcených při teroristických akcích. Na rozdíl od válek však nerespektuje žádná etická pravidla a právní normy pro ochranu hodnoty lidského života při ozbrojeném konfliktu.

Ideologií skupiny napojených na organizovaný zločin je peněžní fetišismus, ten mj. vychází i s obchodováním s lidmi. To lze také nazvat novodobým otroctvím a jeho výskyt podporují především kriminologické aspekty jako je nerovnováha mezinárodních ekonomických vztahů, chudoba, tolerance k porušování lidských práv a politická nestabilita v zemích původu apod.. (Higgs, 2006)Nelegálně získané peníze z odbchodu s lidmi jsou potenciálním investičním prostředkem do dalších rozvinutých akcelerujících forem organizovaného zločinu, a to obchod s drogami a zbraněmi, korupce apod. Z ekonomického pohledu nelegální obchod s lidmi v rámci aktuální migrační krize vede k poškození ekonomických zájmů západní společnosti. V této souvislosti se lze domnívat o existenci skrytých dotací do této sféry nelegálního podnikání. Hypotéza vychází z reality, že převážná část migrantů nedisponuje patřičnými finančními prostředky na úhradu služeb zločineckých struktur pro zajištění přesunu do evropského regionu. Část "stanovené ceny" na tyto služby je tak dotována dosud "neviditelným – neznámým" subjektem, který by tak po stránce ekonomické a politické profitoval z poškození ekonomických a politických zájmů západní demokratické společnosti. (Šetek, 2017)          

Konkrétní hodnota lidského života

Konstrukce hodnoty lidského života vychází z odpovědi na otázky:

Ø    Zdali je hodnota lidského života konstantní?

Ø    Je tato hodnota měřitelná? 

Hledání odpovědí vychází do značné míry z již zmíněných myšlenek J. B. Saye. Průběh lidského života je v této konstrukci členěn na tři etapy – předproduktivní, produktivní a poproduktivní. (Say, 1803)

V předproduktivní části vychází výpočet z nákladů – investic společnosti do jedince. Do těchto nákladů  jsou zahrnuty průměrné společenské výdaje na vzdělání jednotlivce a zdravotní výdaje. Tyto náklady se kumulují od počátku života do začátku produktivního věku člověka, kdy začínají být rovnoměrně rozpuštěny do konce produktivního období. Další část výpočtu je možné aplikovat tzv. produkční funkcí, která vyjadřuje průměrnou roční produkci hrubého domácího produktu jedince v produktivním věku. Tuto funkci lze počítat průměrného platu (mzdy) v závislosti na věku. Jenže v této souvislosti lze poukázat na zásadní paradox, a to je výše odměňování těch jedinců co působí na zvýšení hodnoty lidského života, jako jsou pomáhající profese. Z hlediska analýzy trhu práce lze hovořit o "degradaci" pojetí práce těchto profesí ve společnosti od samého vzniku osamostatněné ekonomické teorie ze systému společenských věd s nástupem nového typu industriální společnosti. Tvůrci její "degradace" jsou od počátku jak liberálové, tak marxisté. Na straně druhé od moderního proudu liberálního myšlení druhé poloviny 20. století poukázat na realitu jejího významu při tvorbě a rozvoji hodnot člověka. V poslední části výpočtu je orientace stanovit společenskou hodnotu jedince v poproduktivním věku. Tato konstrukce vychází z předpokladu, že společnost "investuje" do této skupiny jedinců takové množství nákladů na kolik si jich cení. Do této části jsou zahrnuty sociální výdaje státu na jednotlivce v poproduktivním věku a průměrné náklady vynakládané na zdravotní péči o tuto skupinu.(Biskup &Voříšek, 2005; Vostatek, 2016)

3. Závěr

Při akademické debatě o teorii hodnoty lidského života se na první pohled jedná o etickou a filozofickou otázku, kde první reakcí bývá považování života za hodnotu sama o sobě, za hodnotu neocenitelnou a nejvyšší. V realitě však oceňuje svůj život řada z nás zcela běžně, podle toho se také chová, a proto tato teorie získává i patřičný mikroekonomickou a makroekonomickou dimenzi 

 (Pokračování dalším příspěvkem)