V rámci seriálu o úloze racionálně zdůvodnění vize vycházející z identifikování příčin současných hromadících se problémů uveřejňuji sérii pěti příspěveků na aktuální téma blížícího se sjezdu ČSSD, které jsem upravil na základě nejlepší analýzy toho, co se v ČSSD událo a se svolením autora (Karla Machovce).

 

Daný text považuji za dosud nejlepší analýzu toho, co se stalo v ČSSD (a s ČSSD). Vzhledem k omezením, které má můj blog, rozděluji na několik částí, za což se čtenářům omlouvám. Doporučuji přečíst celé, protože pokud se má podařit obrodit sociální demokracii, měli bychom začít diskusí nad tímto textem (už proto, že nic lepšího zatím nemáme):

 

Karel Machovec:

 

Volby do Poslanecké sněmovny 2017 – část 2.

 

Analýza

 

B.1- Vliv celkové politické situace

 

ANO se v průběhu kampaně podařilo voliče přesvědčit o tom, že jsou i nadále protestní stranou přes fakt, že jsou členem vládní koalice, podařilo se jí úspěšně komunikovat témata, která byla úspěšná – rozpočet, výběr daní atd., kde vzbudila dojem, že se jí to zdařilo i přes odpor a diletantství ČSSD a i KDU-ČSL. ČSSD proti tomuto stylu kampaně nenašla adekvátní odpověď.

 

Navíc, a to je základ úspěchu ANO, Andreji Babišovi a jeho spin doktorům se podařilo voliče přesvědčit o tom, že je politikem nového typu, který přichází uklidit nepořádek po bývalých politických strukturách. Přes velké množství objektivních informací a faktů z minulosti o jeho osobě a podnikání, nevedla žádná medializace k oslabení jeho pozice. Naopak to bylo interpretováno jako útok "starých" struktur a to bez ohledu na fakt, že AB byl v minulosti velmi aktivním členem těchto struktur a účastníkem korupčního prostředí a klientelistických praktik.

 

Díky tomu také oslovil i voliče ČSSD – je nutno definovat, že základní voličské jádro ČSSD se formovalo jako jádro odporu proti praktikám a postupům realizovanými polistopadovými pravicovými vládami. I tito voliči chtěli úklid a vyjasnění privatizačních kauz a dali na to ČSSD poměrně dlouhou dobu. A pak se objevil AB, dal novou naději a volič, nepříliš ideově navázaný na ČSSD, k němu přešel. To je zřejmě i důvod proč AB neublížily ani informace z jeho předlistopadové minulosti.

 

ANO se v podstatě vyhnulo komentování jakýchkoli kontroverzních témat, respektive k nim zaujímalo obojetný postoj – mediálně se přikláněli "názoru ulice" nebo názoru prezidenta, jak se jim to hodilo, i když ve vládě i parlamentu hlasovali téměř vždy konsensuálně s vládou – to bylo patrné zejména u tématu migrační krize, kde pole opanoval jednoznačně Okamura a SPD (a Babiš a jeho média ho nechala v klidu) a kam se ČSSD občas nesmyslně vlamovala prostřednictvím témat, které navozovala zejména Chovancova PR skupina.

 

Andrej Babiš představil nový politický model, který je pro voliče podstatně přehlednější a alespoň po jistou dobu bude zřejmě i akceptovatelnější. Andrej Babiš nahradil systém distribučních koalic, kde politiky řídí nějaká méně přehledná zákulisní struktura, svým novým podnikatelským modelem, kdy vlivovou strukturu řídí sám a přímo na autoritativním principu. To se také může v budoucnu stát i jeho slabým místem jeho hnutí – struktura bude těžce ovladatelná a kontrolovatelná a začnou se prosazovat i vedlejší zájmy dalších politiků ANO, ke kterým se budou postupně přisávat klientelistické struktury opouštějící "tradiční" politické strany, a budou postupně ANO diskreditovat zevnitř.

 

ČSSD měla ztíženou situaci právě v nutnosti se chovat "státnicky" a komunikovat i nepříjemná témata – to byla zejména úloha předsedy vlády, který ji zvládal na výbornou, ale tento fakt nebyl dostatečně komunikován a vysvětlován veřejnosti respektive byl efektivně překryt rasantní, jednoduchou a populistickou rétorikou Zemana, Babiše a Okamury. Jasným příkladem jsou kvóty na přerozdělení uprchlíků, kde ČSSD od samého začátku zaujímala jasně odmítavé stanovisko. Přesto prezident a média vnutili veřejnosti obraz ČSSD jako strany podporující kvóty.

 

ČSSD bojovala na třech frontách – s klasickou opozicí, s opozicí uvnitř vládní koalice a s okolím pana prezidenta a jeho Ovčáckou smečkou. To zásadně omezuje možnosti ČSSD jako lídra vládní koalice a premiéra k obraně, kdy především premiér je nucen sledovat a respektovat podstatně širší souvislosti dění, zejména s ohledem na zahraniční pozici ČR.

 

Pozice ČSSD jako klasické ideově a programově zaměřené strany je v takovém typu kampaně krajně obtížná. Její manévrovací prostor je, na rozdíl od populistických a catch-all stran, velmi omezený. Bohužel ve spojení s personální politikou, která vynáší do čela jednotlivých organizací nezajímavé typy, které v mnoha případech nejsou schopni formulovat jakýkoli názor nebo alespoň erudovaně odvyprávět programové postuláty ČSSD, to vede k tlaku na posun ČSSD do populistických pozic. Protože pouze tento posun v jejich očích zajišťuje volební výsledek a jejich vysněné prebendy. O programové myšlenky a ideu vůbec nejde. To je také hlavním důvodem tzv. rozplyzlosti a nejednoznačnosti strany a tradičnímu volání po návratu k osvědčeným hodnotám, pouze s tou poznámkou, že ty tzv. "tradiční hodnoty" jsou v tomto případě, lepším případě, národně socialistické až nacionalistické a nikoli sociálnědemokratické (za předpokladu, že ČSSD stále definujeme jako levicovou stranu liberálního typu vyznávající univerzální humanistické paradigma).

 

Hlavním nositelem tohoto proudu v české politice je bohužel bývalý "sociální demokrat" a dnešní prezident Miloš Zeman, jehož úloha ve vytváření pohledu na ČSSD, jako vnitřně rozpolcené strany byla zásadní, a posunul se tak postupně do role přímého spojence AB a ANO. ČSSD opakuje stejnou chybu jako ODS (Topolánkova a Nečasova vláda) a umožňuje v podstatě vytvořit funkci "stínového" premiéra, který má v navíc od skutečného premiéra volné ruce k jakýmkoli vyjádřením a navíc disponuje velkou mediální mocí.

 

Ukradení tématu valorizace důchodů bylo jednou ze stěžejních chyb marketingové politiky ČSSD, naše myšlenka, naše snaha, kterou ANO odmítalo, aby následně přišlo s klasickým a dobře připraveným spin-off, na který ČSSD nenašla efektivní mediální odpověď, takže volič zvýšení připsal "moudrému" AB a ANO a jeho schopnosti zajistit peníze. Obdobně je tomu i u dalších témat ze sociální oblasti – minimální mzda atd..

 

V kampani silně pozitivně diskutovaný fakt historicky nejlepšího výsledku státního rozpočtu za poslední roky, který byl, za našeho víceméně pasívního přihlížení, vydáván za osobní úspěch AB a ministerstva financí. Prostor pro opakování mantry o zvýšeném výběru daní díky opatřením zavedeným AB, vynikajícím výsledkům osvíceného oligarchy, který ministerstvo řídí jako firmu a v ještě lepších výsledcích jim mu překážejí jednak staré politické strany a jejich představitelé, kteří nikdy nic neřídili ani nevytvořili.

 

Církevní restituce a jejich zdanění je pro ČSSD traumatické téma, zejména vzhledem k faktu, že to byla ČSSD, která proti nim aktivně a kompetentně bojovala. Nikoli proti restitucím jako principu, ale způsobu jejich výpočtu a realizace. Pokud ČSSD chtěla sestavit a sestavila koaliční vládu, tak bylo jasné, že nemůže udržet tvrdý postoj k církevním restitucím. Bylo to "buď a nebo" bez možnosti rozumné alternativní volby a bylo by zajímavé si dnes promítnout hlasování na ÚVV, které schválilo vytvoření koaliční vlády. Nutno poznamenat, že i v tomto případě provedl AB úspěšný spin-off, zatímco se při vyjednávání koaliční vlády hlásil ke společnému postupu s KDU-ČSL ve věci neměnnosti církevních restitucí (a jeho zástupci v komisi pro církevní restituce to důsledně dodržovali), po jisté začal hlásat nutnost jejich zdanění. A Černý Petr zůstal opět ČSSD – na tomto případě je nutno zdůraznit, že pragmatický postup – přednost koaliční vládě před zásadním tématem – je kontraproduktivní a kompromisy tohoto druhu se minimálně střednědobě nevyplácejí. ČSSD si navíc povolebním vyjednáváním, přepuštěním kontroly nad MZe KDU-ČSL, a personálním obsazením SPÚ, sama sobě vyrazila z ruky jakékoli nástroje kontroly průběhu církevních restitucí.

 

Celkový ideový posun k pozicím národně socialistickým až nacionalistickým pozicím, který byl dán především diskusí okolo tzv. migrační vlny, která, přestože ČR prakticky nezasáhla, byla vůči ČSSD jako hlavní koaliční straně, mediálně zneužívána a používána. Samozřejmě v tom hrál hlavní úlohu prezident republiky, který se stal hlavním hlasatelem "protiimigračních" názorů. Na této otázce je nejvíc vidět nedostatek práce s kandidáty, nedostatek otevřené politické diskuse uvnitř strany, která by měla vyústit v lepší argumentační vybavenost a schopnost reagovat na veřejnou diskusi. Přitom se ČSSD, především díky jejímu předsedovi a premiérovi, podařilo v rámci této problematiky pohybovat velmi efektivně. Sjednotil postoje V4 a stal se jejich reprezentantem, propagátorem a tlumočníkem dovnitř EU a při tom si nezavřel cestu k politickým špičkám EU, na rozdíl od Orbána nebo Fica, jejichž vyhraněné a rádoby nekompromisní názory byly v EU izolovány. Půvabným okamžikem – opět bez naší reflexe – je změna tónu u Róberta Fica v okamžiku, kdy SR převzala předsednictví EU a Fico se přihlásil jednoznačně k evropskému mainstreamu.

 

Na druhé straně ČSSD podcenila i oprávněnou obavu voličů z budoucnosti a nebyla schopna vyslovit jasná stanoviska, která by uklidnila veřejnost z hlediska obav z budoucích ekonomických a sociálních ohrožení, o bezpečnostních hrozbách ani nemluvě. Je pravdou, že "iniciátory" těchto problematických myšlenek byli především politici EU – kvóty, sociální dávky převyšující normální důchody, povinné ubytovávání zdarma apod. Nebyli jsme ani schopni efektivně odlišit a vysvětlit lži od pravdy. Díky i tomu se ve společnosti vytvořila silná protievropská nálada, která opět působila proti ČSSD, která se k EU otevřeně hlásila. Problémem dle mého názoru byla spíše nejednoznačnost tohoto postoje,

 

Policejní reforma zejména její načasování, mediálně nezvládnutý průběh a nepříliš přesvědčivé odůvodnění bohužel dala další argumenty a prostor pro negativní kampaň proti ČSSD. Je trochu s podivem, že pokud panu ministrovi vnitra radí renomovaná PR agentura Bison a Rose, že jim tyto detaily unikly a nebyla schopna připravit věrohodnější zdůvodnění potřebnosti této reformy. Takto byl pouze vytvořen obrovský mediální prostor na útoky proti ČSSD a ty měly bohužel i pozitivní odezvu mezi voliči. Od policejní reformy lze vysledovat sestupný trend voličských preferencí ČSSD. ANO se podařilo interpretovat tuto reformu jako útok na poctivé policisty reprezentované Robertem Šlachtou. Tento dojem byl zesílen rychlým odchodem architekta reformy Laubeho (bývalého příslušníka STB) ze zdravotních důvodů a jeho přechod na teplé a jistě zdravotně nenáročné místo na České poště (jasný nepotismus). AB a jím ovládanými médii se podařilo vytvořit obraz, že policejní reforma je akce, která je odvetou za akci Beretta a vyšetřování okolo Škoda Transportation a okolností vyhrané arbitráže proti Českým drahám.

 

Kauza Altner – jednak znevěrohodnila postavení ČSSD jako finančně silného subjektu, který se dokáže o své věci řádně postarat, jednak způsob řešení, jakkoli právně odůvodnitelný, nechal ve veřejnosti dojem, že právní řád neplatí pro každého. Kauza je bohužel natolik složitá a komplikovaná, že se nedá jednoduše vysvětlit a obhájit a u našich voličů a sympatizantů zanechala pachuť.

 

Nejasnosti okolo výměny ministrů po krajských volbách, tyto změny byly provedeny zmatečně, nejednoznačně, umožnily velké množství spekulací o zákulisních dějích, které tyto změny provázely. Mediální obraz přes fakt, že vygenerovaly jednoho z odborně nejpřesvědčivějších ministrů ČSSD (Miloslava Ludvíka), byl v podstatě negativní a pouze dokresloval BS jako nepřesvědčivého lídra. To samé se opakovalo i v případě odvolání ministra Mládka, kdy zdůvodnění potřebou urychlení práce na změně plateb za datové tarify bylo nedostatečně vysvětleno zejména proto, že to byli právě poslanci ČSSD, kteří v minulosti změnili zákon tak, aby vyhovoval více operátorům a nikoli zákazníkům.

 

AB dokázal přes poměrně negativní kampaň ve svých voličích vzbudit dojem, že EET je úspěch a postupně si na svoji stranu přitáhl i několik důležitých opinion makerů. Obecně je nesmírně překvapivé, že ani témata EET, přes poměrně rozsáhlou negativní reakci veřejnosti, ani činnosti Finančního ředitelství ve věci zajišťovacích příkazů, neměla na výsledek hnutí ANO žádný patrný vliv. Ve vztahu k EET se také dá ukázat nejednoznačný a váhavý postoj ČSSD ke svým programovým prioritám. Registrační pokladny s fiskální pamětí jsou dlouhodobou programovou prioritou a přesto jsme nebyli schopni prosadit tento v podstatě připravený projekt do programového prohlášení a nechala nahradit příslibem balkánského modelu EET. Navíc nebyla schopna ani dostatečně důrazně poukázat na negativní fakta při přípravě tohoto projektu – podivné přidělení zakázky na realizaci projektu. To korunovala odmítavým postojem k následným navrhovaným změnám, zejména změkčení systému směrem k malým podnikatelům.

 

Další oslabení ČSSD je v důsledku ztráty tradičních venkovských voličů. Především to bylo dáno přepuštěním Ministerstva zemědělství KDU-ČSL a nezajištěním dostatečně širokého a odborného zastoupení reprezentantů ČSSD ve vedení ministerstva. Bohužel zemědělská odborná komise byla posuzována přes fakt, že stínovým ministrem zemědělství byl Michal Hašek a nikoli přes fakt, že odváděla pro ČSSD kvalifikovanou odbornou práci i v době opozice. Za vlád ODS, to byla především ona, která nastolovala důležitá programová témata (zákon o významné tržní síle, ochrana spotřebitele, kvalita potravin a odborný servis okolo církevních restitucí). Díky problematickým personálním rozhodnutím, bez konzultace s odborným zázemím strany, postupně přišla o jakýkoli vliv na chod tohoto ministerstva s výjimkou pozice trpěného politického náměstka. To vedlo k přesunu zemědělské a potravinářské veřejnosti k těm politickým reprezentacím, kteří lépe, viditelněji a především kompetentněji hájili jejich zájmy – především ANO a KSČM a v případě soukromých a malých zemědělců ODS a KDU-ČSL.

 

Kauza Severočeského ROPu, která vyvrcholila rozsáhlým zatýkáním a trestním stíháním významných funkcionářů ČSSD a která byla vyvrcholením dlouhodobě tolerovaných dějů v Ústeckém a Karlovarském kraji. Tato kauza pouze potvrdila pověst ČSSD jako klientelistické a zkorumpované strany a to bez ohledu, jak vlastní vyšetřování dopadne. To možná ukáže, že někteří z funkcionářů ČSSD jsou nevinní, ale to bude už málo platné. Dlouhodobě negativní působení této kauzy je bezesporné.

 

PR nešťastně provedené a především parametricky špatně nastavené progresívní daně, které odehnalo poměrně značnou část voličů ze "střední" třídy.

 

Dalším hřebíčkem do rakve byla kauza "sportovních dotací" a zatčení náměstkyně a osobní přítelkyně ministryně Valachové a podezření okolo dalších lidí spojovaných s ČSSD (Jansta, Březina). Třešničkou na dortu této ošklivé události bylo pak odstupování a neodstupování paní ministryně, která sice poměrně rychle reagovala na vývoj této kauzy, ale která vzápětí, byť pod pochopitelnou záminkou, z toho udělala trochu frašku. V kauze jsou podezřelé okolnosti, které stojí zcela jistě za prošetření, ale znovu celý průběh odhaluje absolutní nepřipravenost a neschopnost ČSSD čelit, ale hlavně předcházet, obdobným kauzám.

 

Zřejmě nejvážnější dopad na volební výsledek a průběh kampaně mělo odvolání AB z vlády. Nesdílím názor, že ČSSD uškodilo neustálé útočení na Babiše. Problém není konflikt, pokud je oprávněný, politicky odůvodnitelný a byl by veden především v politické rovině. Každá politická strana musí obdobný konflikt unést, ale musí k němu přistupovat profesionálně a rozhodně. Místo okamžitého odvolání při podezření malverzace evropských dotací v kauze Čapí hnízdo, která byla ještě alespoň trochu uchopitelná pro normálního voliče, následovalo odvolání v kauze korunových dluhopisů, kterou nebylo možno jasně a jednoduše voliči vysvětlit. V kombinaci sice s pochopitelným, ale navenek opět nerozhodně působícím postupu (demise – nedemise) se oprávněný a odůvodněný krok (nutno připočíst i aféru s ovlivňováním médií) opět obrátil proti ČSSD. Navíc tím otevřel AB prostor na útočení na vládu a ČSSD zvenku (proč zde ČSSD nevzpomněla na dřívější zkušenost s předsedou koaliční strany stojícího mimo vládu – Kalousek a Špidlova a Grossova vláda) a prostor a čas na dokonale připravenou kontaktní kampaň Andreje Babiše.

 

Dopad na veřejné mínění měly nesporně i spory okolo sestavování kandidátek, zejména v Praze, kde výsledkem vnitrostranických procesů je vyřazení jednoho z nejkompetentnějších ministrů vlády z volební kampaně. Ale ve srovnání s výše uvedenými kauzami toto bylo jen potvrzení pověsti ČSSD jako uzavřené a oligarchické strany. O vyřazení Jiřího Zimoly nemluvě (viz výše), prostě poučení z Petra Kajnara a jeho případu stále nebylo uvnitř ČSSD reflektováno.

 

V Praze se navíc rozhořela aféra okolo přidělování zakázek spřáteleným firmám politiků, která vrcholila zatýkáním a obviněním dalších předních reprezentantů ČSSD a lidí s nimi spojených.

 

Vzhledem k tomu, že se dlouhodobě potvrzuje trend, že rozhodování voličů se posunuje do závěrečné fáze kampaně – v podstatě do posledního týdne před volbami, měla kauza Lithium na volební výsledek zdrcující dopad. Opět zde o záležitost, kde se postoj složitě vysvětluje, zatímco druhé straně stačí hesla bez vysvětlení. Vynikající práce spin doktorů ANO, kdy z jejich vlastního průšvihu (práva k těžbě jsou dána rozhodnutím MŽP), udělali skandál ČSSD. V souvislosti s touto kauzou se téměř učebnicově ukazuje nekompetentnost a roztříštěnost vedení kampaně ČSSD, neexistence analytiky a bezpečnostního krytí.

 

Dovolím si několik provokativních otázek:

 

-                     Byl úmysl podpisu memoranda s problematickou společností předmětem jednání nějakého politického orgánu ČSSD?

 

-                     Byl tento akt konzultován s volebním manažerem a lídrem volební kampaně?

 

-                     Byl zvážen možný dopad tohoto podpisu?

 

-                     Proč toto nezávazné memorandum nemohlo být podepsáno po volbách?

 

-                     Proč nebylo vyhodnoceno jako potenciální PR hrozba změna v orgánech společnosti GEOMET, kde v květnu se stává jednatelem člověk spojený s podnikáním pana Bakaly? Na to stačil jeden pohled do OR.

 

-                     Byl podpis memoranda ministru Havlíčkovi důrazně doporučen, jak se o tom spekuluje v médiích?

 

Z následujících reakcí a poměrně zásadních analýz je patrné, že ČSSD zřejmě spolkla návnadu, neboť reakce ANO byly rychlá, tvrdá, komplexní, viditelná a hlavně voliči srozumitelná. Jedno heslo rozhodlo o katastrofálním výsledku ČSSD, propadu pod 10% a bohužel, ač se jedná o jednorázovou akci, plně odhaluje dlouhodobé selhávání ČSSD v řízení politické činnosti obecně.

 

Nejednoznačné postoje k EU a EURu, v podstatě jsme vystupovali jako proevropská strana, ale v našich postojích vždy zaznívalo nějaké "kdyby", které odradilo především část levostředových liberálních voličů, ti buď přešli k jiným stranám, které se profilovali více proevropsky, nebo mezi nevoliče. Poznámka na závěr, zatímco celou dobu ČSSD přistupuje k problematice přijetí EURO velmi vlažně, v posledních dnech kampaně se ústy lídra k této myšlence jednoznačně přihlásí. Problém je opět v programové nerozhodnosti ČSSD, nemáme tento postoj vnitřně vydiskutovaný a nastupuje voluntarismus. Buď jsme se k tomu měli přihlásit razantně na samém počátku a oslovit proevropsky orientované voliče nebo toto téma v kampani vůbec nekomunikovat.

 

Změna vztahu voličů k Evropské unii je dalším zásadním kamenem vytvoření "blbé" nálady ve veřejném prostoru. V tomto případě je nutno říci, že na tom ČSSD nenese téměř žádnou vinu, ale sklízí zde, jako vedoucí vládní a důsledně proevropská strana, neschopnost současné evropské reprezentace v čele s předsedou komise Junkersem. Tuto změnu postoje veřejnosti bude nutné v budoucnosti reflektovat, nikoli přistoupením na protievropské pozice, ale důsledným voláním po změnách v řízení EK, demokratizaci tohoto řízení, omezení samolibosti, bohorovnosti a nadřazenosti evropských úředníků a také podstatné omezení jejich neoprávněných ekonomických prebend a výhod.

 

Veřejné sdělovací prostředky, kde se projevila zcela jasně dělící čára mezi médii, která ovládá AB, s výraznou kampaní proti ČSSD a jejím představitelům, nekritickou adorací AB a ANO, a zbytkem, který se sice choval umírněně, ale rozhodně nebyl na straně ČSSD.

 

Obecně lze konstatovat, že se v důsledku výše uvedených skutečností vytvořila taková atmosféra ve veřejném prostoru, která jednak odradila velkou část voličů od účasti ve volbách a ČSSD se nepodařilo je aktivizovat a přesvědčit, aby stranu podpořili.

 

(Pokračování)