Prezidentské volby za pár desítek hodin skončí a začíná být aktuální další významná událost. Před tím, než uvedu která, zformuluji velmi důležité tvrzení (pokud ho někdo uzná za vhodné polemiky, uvítám to):
Z hlediska perspektivy (do doby než dojde o obratu v řešení současných problémů, tj. obratu od jejich hromadění k nalezení cesty jejich řešení) má šanci na úspěch na politické scéně jen takový subjekt, jehož program bude založen na následujícím:
- Bude ukazovat příčiny současných problémů (resp. identifikuje a popíše současné problémy z hlediska jejich vzájemné provázanosti).
- Ukáže realistickou cestu jejich řešení v celé perspektivě, včetně vize, která je spojena jak s příčinou vzniku problémů, tak i jejich překonání.
- (A toto je nejdůležitější:) Pomůže lidem zapojit se do řešení příslušných problémů (ukáže jim, jak se do jejich řešení zapojit, podpoří je při vyjádření jejich názorů v rámci fungování demokratického systému, pomůže jim při plnějším pochopení současné reality).
Všimněte si, co je zde hlavní a nové oproti stávající praxi. Nejde o to, aby politický subjekt, který má perspektivu, formuloval své priority a přetavil je do podoby slibů vůči potenciálnímu voliči. Ne. Takový program téměř nikdo nečte, protože po zkušenostech, které má, v plnění slibů nevěří. Za to, že se sliby neplní, totiž vždy mohou "ti druzí", ať je vůči nim příslušný subjekt v opozici, nebo je s nimi v koalici. Na základě definování priorit a od nich odvozených slibů se píšou programy starého typu, které v současné etapě vývoje společnosti žádnému politickému subjektu neumožní dlouhodobou perspektivu.
Těžištěm programu nového typu musí být velmi konkrétní, velmi názorné a velmi přesvědčivé předvedení toho, jakými formami příslušný subjekt umožní lidem (těm normálním či obyčejným lidem) zapojit se do řešení současných problémů.
Pokusím se to formulovat ještě jinak. Lidé nechtějí ani tak slyšet, "co pro ně strana udělá", ale to, "v čem jim strana bude oporou při jejich společenské angažovanosti v rámci běžných forem veřejného života", formou které budou vyvíjet tlak na řešení problémů. Řešení současných problémů se totiž bez společenské angažovanosti lidí zdola neobejde.
To šíbři "staré politiky", kteří předkládají sterilní "programy starého typu", nejsou schopni pochopit. A tak místo toho, co má skutečná politika dělat, tj. být na čele stále konkrétnějšího a přesnějšího chápání toho, o co jde a co dělat, se ocitají na chvostu. Pokud to spojují s osobní ambicí "zůstat v politice" (v politice starého typu) za každou cenu, působí to spíše trapně.
Vím, že nyní mě někteří namítnou, že je dnes nereálné vyvíjet účinný tlak zdola v rámci běžného veřejného života. Není to pravda. Pokud se ve veřejném povědomí aspoň trochu rozšíří představa o tom, jak realizovat komplex skutečných a nosných reforem, reforem zejména v té nejdůležitější oblasti, v oblasti ekonomiky, reforem, která vyvedou společnost ze stadia zahnívání, turbulencí a krizí, objeví se skuteční politikové, kteří se postaví do čela vyzrávání veřejného vědomí a sebevědomí a kteří s podporou veřejného vědomí budou schopni nezbytné reformy prosadit.
Dnes je obtížné předpovědět konkrétní parametry zrodu skutečné politiky. Může to být na bází uzdravení a reformy některých stávajících politických stran, může to být na bázi složitější transformace části současného politického spektra (vzniku různých frakcí, jejich odštěpování i spojování), může to být spojeno se vznikem nových politických subjektů.
Rozhodně to však bude proces, ve kterém bude hrát významnou roli poctivá věda o společnosti (ne ta záměrně przněná některými "akademiky", ta která je záměrně sterilizována tak, aby se co nejvíce vzdálila od reality).
Významnou událostí, která nás nyní z tohoto hlediska čeká, je sjezd ČSSD, resp. celé dění před ním a po něm. Nevylučuji, že se ČSSD může uzdravit a reformovat, určitě to však nebude v dohledné době a na tomto sjezdu. Přesto však v kontrastu s neúspěšností staré politiky o sobě může začít dávat vědět politika nová. A to třeba i prostřednictvím peripetií platformy "Zachraňme ČSSD", viz:
Nedělám si iluze o možnostech této platformy, přinejmenším za tří důvodů:
- Všechny materiály, které zatím platforma předložila, zůstávají v rámci stereotypů staré politiky. Včetně přístupu k tvorbě programu. S takovým přístupem se nedá daleko dojít.
- Konkrétní kroky příliš připomínají to, čeho ČSSD byla již mnohokráte svědkem: Vystoupí platforma za nějakou nápravu, obrodu či pod., ve skutečnosti je to však jen snaha několika osob, které se obávají, že se na ně ve stranické hierarchii a rozdávání pozic "ještě nedostalo" nebo "už nedostane", a chtějí se připomenout, ukázat trochu svaly, aby některé z nich dostaly za obrat k poslušnosti aspoň nějakou trafiku.
- Projevuje se typickým vyzýváním k diskusi, ale jen směrem "nahoru", směrem odzdola se vyznačuje typickou papalášskou hluchotou vůči všemu, co by mohlo narušit standardní politické čachry.
Přesto či právě proto bude zajímavé, jak se bude situace vyvíjet. V ČSSD či blízko této straně je stále velké množství lidí, kteří chápou, začínají chápat či brzy začnou chápat, jaká politika má perspektivu a jaká perspektivu nemá.
Poznámka pod čarou: Výše napsané v obecné poloze platí pro řadu dalších politických stran, zejména KSČM.