Diskuse o učebnici. Kdo by tušil, že se bezprostředně týká otázky perspektivní a realizovatelné vize...

Studenti se obecně teoretických ekonomických předmětů – mikroekonomie a makroekonomie – bojí. Hodně bojí. Magisterské makroekonomie nejvíce. Je tomu tak jednak proto, že tyto předměty nelze zvládnout paměťově. Je nutné pochopit, o co jde. A to navíc s využitím abstraktních modelů. Záludnost magisterské makroekonomie, tak jak ji podávají prakticky všechny učebnice nejen u nás, ale i v zahraničí, spočívá v tom, že je plná konvencí a umělých obratů. I přemýšlivý student má velký problém s tím, aby pochopil, co je smyslem výkladu, jaký význam mají jednotlivé postupy z hlediska praxe, resp. z hlediska pochopení, o co v dané oblasti společenské reality jde. Navíc se student musí od počátku studia tohoto předmětu potýkat s tím, že většina otázek je vyložena alternativně, z hlediska odlišných přístupů, který různá a často vzájemně soupeřící pojetí (teoretické školy) makroekonomické problematiky, zastávají.

Proto jsem uvítal, že se naší univerzitě (VŠFS) podařilo k trojici stávajících učebnic (bakalářské a magisterské mikroekonomie, bakalářské makroekonomie) přidat chybějící magisterskou makroekonomii a tím zkompletovat zázemí pro výuku obecné teoretické ekonomie. Byla to dřina. Nejen v naší zemi, ale i v zahraničí není příliš mnoho univerzit, kterým by se takový komplet podařilo vydat.

Na přípravě učebnice jsem se podílel jen některými doporučeními a práce na ní sledoval tak trochu zpovzdálí. Když se mi dostala do rukou, výsledek se mi líbil. Ale ani pro jejím přečtení mně ještě nedošlo, že výsledek je podstatně lepší, než jsem se domníval. Teprve včerejší diskuse na našem pravidelném teoretickém semináři (21. února) mně umožnila pochopit, co se podařilo. A musím říci, že diskuse k jejímu obsahu byl velmi silný zážitek. Naše nová učebnice má od počátku jasné směřování a jednotící myšlenku, což v jiných případech většinou neplatí. Tomu, kdo chce pochopit ekonomickou realitu, nabízí velkou oporu.

Diskusi k učebnici uvedl šéf autorského týmu Petr Wawrosz. Jednotící myšlenka učebnice vychází z diskuse o tom, jak účinný (v širším smyslu tohoto slova) je výdajový multiplikátor, jak je s různými historickými fázemi této diskuse spjat vývoj makroekonomie jako vědy a různých škol či koncepcí, které se v rámci teoretického klání na vývoji této vědy podílely a podílejí. Hned na počátku je uveden problém vytěsňovací efektu. I výklad takových aspektů makroekonomického dění, jako jsou různé typy očekávání či problém rigidity cen, jsou velmi vhodně dány do přímé souvislosti s problematikou účinnosti výdajového multiplikátoru. Student (a nejen student, ale každý, kdo si chce osvojit vyšší stupeň makroekonomického myšlení) tak může sledovat, o co v makroekonomických sporech jde a jak se ústřední motiv rozvíjí do dílčích témat, aniž by přestal přes stromy vidět les.

Vyvrcholením skladby (učebnice skutečně připomíná dobře komponovanou hudbu) je závěrečná 12. kapitola, která je věnována vztahu teorie a praxe. Je určitým shrnutím látky a současně jejím zařazením do historických kontextů. Čtenář se např. v nadstandardní podobě dozví o podstatě diskuse k příčinám Velké ekonomické deprese. Mě zaujalo ještě něco, co bezprostředně souvisí s "nejintimnějšími" otázkami makroekonomie. Totiž to, jak praktické využívání (či možná "nadužívání") poptávkové stimulace ekonomiky s využitím výdajového multiplikátoru souvisí s určitou deformací struktury ekonomického růstu, resp. s podporou setrvačných tendencí, což se následně vrací jako bumerang a promítá i do současných společenských konfliktů. Je to ta část 12. kapitoly, která je věnována prvnímu velkému střetu setrvačného růstu (resp. nedostatečně do hloubky měněné struktury ekonomického růstu) v 70. létech minulého století se světem (přírodou) ve kterém žijeme. Prolongování setrvačných tendencí je vlastně tou největší "daní", kterou platíme za řešení akutních problémů souvisejících s tím, že v makroekonomické oblasti neexistuje žádný dostatečně efektivně působící stabilizátor, který by zajistil přiměřený rovnovážný vývoj. Hlubší čtení Wawroszovy učebnice tak nastoluje otázky, které přesahují původní zadání, otázky sahající až do oblasti filozofie směřování vývoje naší civilizace, a to v bezprostřední návaznosti na korektní a úplný učebnicový výklad reality.

To nejdůležitější, jak jsem již naznačil, lze z učebnice vyčíst, pokud chápeme její jednotlivé pasáže ve vzájemných souvislostech a dokážeme sledovat její ústřední motiv. Na výsledku, který se podařilo dosáhnout, má zásluhu nejen vedoucí kolektivu autorů, ale i vhodné složení týmu, v rámci které působili odborníci zastávající i značně odlišné názory. Rovněž tak několik diskusí, které proběhly na různých úrovních při zpracování učebnice, sehrály svoji roli.

Z hlediska současné společenské reality si dovolím připojit několik povzdechů, které ovšem bezprostředně s využitelností učebnice v praxi souvisejí:

1. Je škoda, že v podstatné části veřejnosti je zakořeněna určitá averze k ekonomii. Teoretická ekonomie si takový postoj nezaslouží. Je to věda se vším všudy, ale na rozdíl od přírodních věd platí, že čím více si její poznatky osvojí veřejnost, tím lépe pro danou zemi. "Kapitál" úrovně chápání problémů země (včetně a zejména těch ekonomických) jejími občany je z hlediska stability a úspěšností jejího rozvoje ten nejcennější.

2. Vždy zdůrazňuji, že popularizace je jedním z nejvýznamnějších teoretických výkonů, nikoli jen něco, co leží za hranicemi vědy jako takové. Z tohoto hlediska je učebnice něco jako "studentům vnucenou popularizací" – musí v ní být látka vyložena nejen tak, aby ji studenti pochopili, ale aby se její pochopení dalo též zkoušet. Bohužel část studentů vyvíjí velmi silný tlak na to, aby bylo hodnoceno jen to, jak "vykazují" poznatky, nikoli jak je chápou a jsou připraveni je využívat (mimo jiné i při správném vyhodnocení a zatřídění svých zkušeností z profesního i občanského života). Doufám, že nová učebnice makroekonomie povzbudí o něco více studentů ke správnému stylu studia.

3. Věda o společnosti je v současné přelomové době vystavena řadě tlaků, které působí pro ní. I v rámci ní převažuje spíše tlak na vykazování výsledků dle přežitých a nefunkčních stereotypů než na dosahování nových poznatků, které by byly využitelné v praxi a případně i srozumitelné širší veřejnosti. Například vydání této nové učebnice se do hodnocení vědecké produkce jejích autorů ani do hodnocení vědecké instituce, která se o její vydání zasloužila a která ji využívá pro zvýšení kvality výuky, vůbec nezapočítává. Dokonce se nezohledňuje ani v procesu akreditace. Přitom nejúrodnější půdou pro nejkvalifikovanější a do oblasti té nejzákladnější teorie povznesené diskuse jsou právě diskuse o tom, jakou myšlenku vzít za základ, jak ji co nejpřesněji formulovat a jak od ní odvinout celou konstrukci srozumitelného výkladu. Právě tady je těžiště vědy o společnosti. Tady, v oblasti sporu o základní paradigmata. Jenže – říkejte to těm, kteří chtějí vědu řídit, ale nikdy se na rozvoji skutečně vědy nepodíleli a ani nemají představu, co to obnáší. Vím, jaké konkrétní příčiny má vyřazení tvorby učebnic (a hlavně diskusí s tím spojených) v oblasti teoretické ekonomie z vědeckého života. Bezprostředně to souvisí s tím, co lze nazvat EKONOMICKOU ERUDOVANOSTÍ A S NÍ SPOJENOU SVÉPRÁVNOSTÍ té či oné země. Doufám, že toto včas pochopí i ti, kteří nemají možnost vědu rozvíjet, ale jsou nuceni o ní rozhodovat.

Na závěr: Doufám, že včerejší diskuse k nové učebnici nebyla poslední, ale že se touto diskusí odstartuje série navazujících diskusí.

(Pokračování dalším tématem)