Ještě jednou o nové učebnici makroekonomie, tentokrát bezprostředně z hlediska otázky podoby perspektivní a realizovateln vize:
Pod vlivem velmi přínosné diskuse k nové učebnici makroekonomie pro magisterské studium, jsem si znovu prostudovat ty pasáže, které považuji za nejzajímavější. Diskuse proběhla minulou středu (21. února) a informace o ní i o učebnici je zde: https://radimvalencik.pise.cz/5472-zdarila-diskuse-k-nove-ucebnici-makroekonomie.html S menším odstupem času si dovoluji tvrdit, že učebnice obsahuje ještě víc podnětů, než jsem v předcházejícím článku prezentoval. Není to v ní ovšem obsaženo prvoplánově, ale v souvislostech, ve kterých jsou zpracována jednotlivé témata a zejména pak 12. kapitola o vztahu teorie a praxe, kde jsou postupně popsány "poruchy" makroekonomického systému na přelomu 20. a 30. let, v 70. létech a v prvních létech našeho století, a to jak z hlediska diskuse o jejich příčinách, tak i o podnětech, které přinesly pro rozvoj teorie či z druhé strany o roli, toho, co už některé ekonomické směry předvídaly a co umožnilo lépe pochopit reálné dění. Pokusím se nyní v návaznosti na text učebnice formulovat některé své názory jako čtenář, který byl tím, co se podařilo napsat bez mé účasti inspirován: 1. Pojetí učebnice ukázalo, že klíčovým tématem vývoje makroekonomické teorie od jejího vzniku do současnosti je účinnost výdajového multiplikátoru, a to jak z hlediska jeho pozitivní (v některých případech patrně i nezastupitelné) role, tak i vlivů, které omezují jeho účinnost, ale i z hlediska negativních dopadů na deformaci celého ekonomického systému. 2. Největší "zločin" výdajového multiplikátoru (nejzákeřnější či nejzhoubnější dopad) spočívá v tom, že popohání ekonomiku setrvačným směrem a jeho nadměrné používání může, z dlouhodobého hlediska, zpomalit nezbytné strukturální proměny ekonomiky, natlačit ekonomiku do pasti setrvačného vývoje, vyhrotit rozpor či konflikt mezi fungováním ekonomického systému a s tímto systémem spojeným typem ekonomického růstu s přírodním prostředím, v návaznosti na to pak tyto konflikty přenést do hlubokých vnitřních konfliktů uvnitř společnosti. 3. Poprvé se výše uvedené projevilo v 70. létech v podobě různých krizí pocházejících z nabídkové strany ekonomiky, které byly částečně reflektovány ekonomickou teorií a podnítily větší zájem o ekonomii strany nabídky (oproti ekonomii jednostranně zvýrazňující význam stimulace poptávky). 4. Z řady důvodů, mezi které patřily i mimoekonomické (transformace bipolárního světa) nebyl otevřen (a doposud není otevřen) prostor pro nový typ ekonomického růstu (takového růstu, který permanentně a výrazně "odlehčuje ekonomiku od omezení daných přírodou, na druhé straně využívá jak vnitřní bohatství přírody, tak i člověka k neustálému zvyšování dynamiky růstu). 5. Na pokračování tendence nerovnoměrného rozdělení bohatství a dokonce i zrychlování této tendence v důsledku parazitování na neřešených problémech a s tím souvisejících deformací pak z hlediska požadavku krátkodobé ekonomické stability reagoval bankovní systém vyspělého světa stupňovanou monetární expanzí (tzv. kvantitativním uvolňováním), která přes efekt touto monetární politikou jednostranně působících vyvolaných výdajových multiplikátorů ještě více posílila setrvačné směřování ekonomiky a následně pak vyhrocováni konfliktů nejrůznějšího druhu. Tato setrvačnost (nezvládnutí mnohem hlubších změn ve struktuře ekonomiky, než jaké umožňuje další dynamický ekonomický růst sloužící člověku a využívající rozvoje schopností člověka jako nejvýznamnějšího zdroje) má vzájemně propojené důsledky v několika rovinách: - Psychologické: Vytrácí se schopnost vidět, v čem spočívá podstatě změn, kterými musí společnost projít. Návazně na to se objevují různé katastrofické koncepce či elitářské návrhy na řešení počítající s hlubokými konflikty a obětováním velké většiny lidí. - Vědecké: Teorie ztrácí schopnost využívat spolupráce jednotlivých disciplín ke komplexnímu pochopení reality, dochází zde k partikularizaci výkonů, které se dostávají do vakua nevyužitelnosti, místo hodnocení dle reálného příspěvku teorie k překonávání stereotypů převládá rituál vykazování dodržení stereotypů, autorita společenských věd v této situaci prudce klesá. - Politické: Tradiční politické strany, které uvízly v setrvačném pohledu na realitu, v pasti politických kšeftů, což kromě jiného vede k tomu, že "považují za normální to, co není normální", ztrácejí schopnost získat voliče, protože jim nemají co nabídnout. Objevují se strany, které zneužívají rostoucí nespokojenost, což v některých případech má i určitá rizika. - Institucionální: Setrvačná správa společnosti, která neumožňuje ofenzívní řešení problémů, vede k demoralizaci jejích nositelů, a to směrem odshora, činí institucionální systém velmi zranitelný vůči nejrůznějším "nákazám" spojených se zneužitím výkonu správních funkcí, nejčastěji pak v souvislosti s prorůstáním institucionálního systému rakovinou struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. - Ekonomické: Selhávají tradiční recepty řešení ekonomických problémů, existující problémy se spíše přerývají a oddalují se jejich dlouhodobé účinky bez jasné perspektivy jejich řešení. - Vojenské: Tradičně roste hlas těch, kteří chtějí redukovat problémy redukcí obyvatelstva ve válečných konfliktech a tím "povzbudit ekonomiku". Protože "malé konflikty" v podobě masakrování celých zemí nestačí, volá se po konfliktech globálních, do nichž by měl být vtažen celý svět a před kterými se nikdo neschová (a možná je ani nikdo nepřežije). - Zpravodajské: Ztrácí se kontrola reprezentací generovaných demokratickým systémem států nad zpravodajskými službami. Nárůst konfliktů nejrůznějšího druhu (často záměrně vyvolaných enklávami zpravodajských služeb) umožnil, aby některé enklávy zpravodajských služeb ovládly reprezentace generované tradičními demokratickými procedurami. Jak vidíme na příkladu USA, jsou schopné vést i hybridní občanskou válku, pokud jim hrozí ztráta či omezení jejich vlivu, který je založen na systematickém dosazování vydíratelných figurek do pozice slouhů. 6. V této situaci hraje mimořádně významnou roli pochopení toho, o co jde, a to zejména v podobě vypracování a sdílení jasné, perspektivní a realistické vize, která by vycházela z představy o strukturálních proměnách charakteru ekonomického růstu, základech jeho dlouhodobé udržitelnosti i faktorech jeho dynamiky. Dle mého názoru jde o přechod k ekonomice založené na produktivních službách umožňujících nabývání a uchování lidského kapitálu, které rozhodujícím způsobem ovlivní dynamiku i charakter ekonomického růstu, změní jeho setrvačný charakter. 7. Návazně jde jen o to, jak tyto měny odstartovat a podpořit, tj. co a jak dělat v současných podmínkách. To posouvá otázku vztahu teorie a praxe velmi dobře nastolenou a prezentovanou v nové učebnice makroekonomie vzešlé z půdy Vysoké školy finanční a správní do ještě více praktické polohy. Místo závěru zvu tímto zájemce na besedu v rámci našeho stálého teoretického semináře: Vážená kolegyně, Vážený kolego, Program: O nové učebnici Makroekonomie Úvodní slovo: Radim Valenčík (dle výše zformulovaných tezí) Po skončení semináře neformální diskuse v restauraci Basilico, ulice Ruská 20 (kousek od VŠFS i zastávky tramvaje 22, 4, 13) doc. Radim Valenčík, CSc. proděkan FES VŠFS
zvu na náš pravidelný teoretický seminář, který se uskuteční ve středu 28. února od 17.30 do cca 19.00 hodin
v místnosti 230 Estonská
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/5475-jeste-k-nove-ucebnici-makroekonomie-vsfs.htm(Pokračování dalším tématem)