Na zpáteční cestě z východního Slovenska, kde jsem trávil Velikonoce s částí naší rodiny, jsem se zastavil na Súľovských skálách. Zažil jsem zde nelítostný střet zuby nehty se bránící zimy a neúprosně nastupujícího jara. Na zemi sníh, který v noci napadl, tam, kde dosáhly paprsky slunce jarní vůně a rozkvetlé prvosenky.

Foto 1: Pod Súľovským hradem. Nádherné výhledy přes údolí Váhu na Kysucu.

Foto 2: Tady to vypadá, že zima ještě vládne. A výstup pěkná drsňárna.

Foto 3: Konečně nahoře. Dolů to taky nebude snadné.

Foto 4: Tudy se lze dostat až do nitra hradu. Mě tam nepustili. Prý jsem tlusťoch a ucpal bych to.

(Pokračování)