Před několika dny, 17. dubna jsem byl požádán o stanovisko k "Postkladenskému programu" KSČM. Zpracoval jsem ho, bylo dost kritické a rozpoutala se k němu diskuse. "Prokomunikování" nosného programu je vždy dřina. Pak se stalo něco mnohem horšího. Proběhl mimořádný sjezd KSČM, který měl být sjezdem "nápravným". Místo toho však proběhl v sobotkovském stylu (podobně jako ten loňský v případě ČSSD). Obávám se, že se i KSČM vydala na cestu bezprogramovosti, což by pro tuto – ze své podstaty programovou – stranu znamenalo konečnou. Doufám, že se toto nebezpečí podaří odvrátit a že se podaří vrátit programového ducha i do ČSSD. Výsledkem ignorování problematiky tvorby programu, který by dal odpověď na otázku, o co v současné době jde a co dělat, je totiž to, že se z politiky stává hnojiště, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/5662-politika-se-meni-v-hnojiste-a-co-dal.html
Tímto příspěvkem pokračuji v sérii v rámci seriálu o vizi, která těží z dříve naspaných článků, ukáže na problémy přípravy nosného programu a pokusí se dát i některé náměty k řešení akutního problému programové vyprázdněnosti ČSSD a KSČM.
"Politika se mění v hnojiště" – ohlas
K článku "Politika se mění v hnojiště. A co dál?" mně napsal Ludvík Smýkal několik poznámek, které jsou tak dobré, že je rád uveřejňuji na svém blogu (červeně jsou poznámky L. Smýkala k mým bodům 1-5):
A co dál:
Několik poznámek a postřehů k tvému článku https://radimvalencik.pise.cz/5662-politika-se-meni-v-hnojiste-a-co-dal.html a zvláště k jeho části:
Bude důležité:
1. Vytvořit zárodky programových frakcí zejména ČSSD, KSČM, ale případně i v rámci dalších politických subjektů."
"Zárodky" programových frakcí, v různé formě, u většiny politických subjektů bezesporu je, Otázkou je, jak jsou odborně zdatné, koordinované a zejména, branné v úvahu při činnosti politického vedení jednotlivých politických subjektů.
2. Prezentovat jejich výchozí ideovou pozici.
Výchozí ideová pozice jednotlivých politických subjektů je většinou zabalena do frází a mnoha slov, umožňuje měnit názory dle potřeby, zaměřena na nepodstatná témata, vzájemně neprovázaná, apod.
3. Najít půdu pro veřejnou prezentaci diskusí, bez kterých společný obecný program a jeho konkrétní modifikace vycházející z tradic jednotlivých stran nemohou existovat.
Vycházíme-li z toho, že v podstatě jsou dvě cesty pro veřejnou prezentaci diskuzí, které se ani v jednom případě neobejdou bez podpory vedení jednotlivých stran, tak:
- 1. cesta vnitrostranická zřejmě trpí roztříštěností a v řadě případů neodborností členské základny, nedostatky vzájemné komunikace a koordinace, apod.
- 2. cesta veřejná je plně závislá na medializaci programů ve sdělovacích prostředcích, na seminářích, pomocí letáků, apod. Otázkou je, zda a jak je u jednotlivých subjektů zajištěna zpětná vazba.
4. Najít účinné formy spolupráce s odbornou sférou i institucemi, které se řešením současných problémů zabývají.
I když některé politické subjekty spolupracují, otevřeně nebo skrytě, s odbornou sférou i institucemi na jejich činnosti se to v podstatě neodráží. Řekl bych, že většinou u nich převáží tzv. "zkratkové jednání dle vývoje situace...
5. Vytvořit dostatečně vlivné vlastní mediální zázemí k programovým diskusím a prezentování jejích výsledků.
Je zajímavé, že i subjekty, které bezesporu mají potřebné mediální zázemí (TOP 09, KDÚ-ČSL, STAN, ODS, ČSSD, KSČM, Piráti,...) ho k programové diskuzi využívají velmi sporadicky a spíše ho využívají k presentování současných názorů svých představitelů.
V úterý 15. května 2018 od 17 hodin bude v Marsu Klub, na kterém bych se mj. chtěl pokusit nastínit odpověď na otázku, uvedenou v nadpisu Tvého článku "A co dál?" Budeš-li mít čas a náladu, tak bych byl rád, kdybys přišel.
K tomu:
Pokud se nic mimořádného nestane, tak 15. května přijdu a rád. Můžeme tam udělat velký kus práce. Předpokládám, že se tam sejdu s řadou známých.
(Pokračování dalším článkem série)