Vracím se ještě k soborní cestě z Astany do Karagandy. Ráno po páté jsem přistál v Astaně - shora jsem ji viděl rozsvícenou, nádhera. Po přistání už v ranním světle. První, co člověka zaujme, je letiště. Malinko mně připomíná kabinu, ve které letěl Gagarin. Možná ne náhodou. Bajkonur je kousek (na kazašské poměry). No, posuďte sami:

Taxikář, který mě vezl do Karagandy, mně udělal velkou radost. Provezl mě Astanou - což je prestižně výstavní město, chystá se zde Expo 2017. Bývalý Celinograd. A rozorané celiny kolem jsem skutečně viděl. Astana v překladu z kazachštiny do češtiny znamená "hlavní město". Takže hlavní město Kazachstánu se jmenuje "Hlavní město". Toto je jeho symbol:

Astana je zážitek. Na mě až moc moderny a hogo-fogo. Ale chápu. Vždyť je to země, kde před (z historického hlediska) pár lety se žilo v jurtách. Kazachstán je země jednoho z největších civilizačních skoků v historii. Astana se vás o tom snaží přesvědčit:

Mně se mnohem víc líbily maličké horky na cestě do Karagandy. Tady jsou v zimě až tři metry sněhu. Jezdí se sem lyžovat, je zde velký vlek. A taky jezero a spousta chatiček kolem:

Už se těším na to, co mě čeká v Karagandě. Cesta tak trochu do neznáma. Zbývá už jen 40 km.

(Pokračování)