Blíží se úterý 19. června, kdy DISKUZNĺ KLUB nezávislé platformy od 17 do 20 hodin v restauraci hotelu "Mars " (Praha 10-Vršovice, Kubánské náměstí 1333/6) naváže na diskusi "Nacházíme se na rozcestí! Co dál...?". Poctivě se na tuto akci připravuji a ve svém vystoupení bych se chtgěl zaměřit na roli vědy při aktivním působení na podporu vývoje veřejného vědomí a sebevědomí. Není to téma "líbivé", ale podle mě zásadní.

Význam a možnosti vědy o společnosti při překonání problému programové prázdnoty, která postihla politické subjekty a uvrhla je do ktize, budu ilustrovat na příkladu systému penzijního pojištění. Je to nekonečný příběh s otevřeným koncem, velmi vhodný pro pochopení role dobré teorie.

Význam vědy ve společenské praxi na příkladu sporů o penzijní reformu – 4. část

Výdajová stránka modelu

Můžeme uvažovat různé scénáře rozložení příjmů a výdajů v postgraduálního nadstavbě průběžného systému pojištění. V současné době pracujeme s touto představou:

1. Období plného investování do výše doživotního příjmu z postgraduální nadstavby (člověk si po překročení věku 65 uchoval dostatečný příjem z profesního uplatnění a odvádí do systému jak příslušný odvod z příjmu, tak i nečerpaný důchod).

2. Období rozvolňování profesních aktivit (v důsledku toho se snižuje příjem člověka, což kompenzuje částečnými nebo plnými výplatami z penzijního systému, a současně začíná odvádět menší odvody z příjmu do penzijního systému, ovšem i tak se jeho doživotní příjem z postgraduální nadstavby zvyšuje).

3. Období zvyšujících se nákladů na nadstandardní zdravotní služby, dále pak na služby pečovatelské a obstarávací (které si vyžadují čerpání prostředků i z postgraduální nadstavby, ale kdy současně je s využitím výše uvedených služeb člověk stále ještě schopen výkonu určitých výdělečných aktivit obohacujících jeho život, které dále zvyšují jeho doživotní výplaty z postgraduální nadstavby).

Odolnost paradigmatu a rozšíření aplikací

Jedním z důležitých atributů jakéhokoli nosného paradigmatu je, že kritické výhrady vůči němu vznesené jej nikoli vyvracejí, ale podněcují další rozvoj teorie zrozené na jeho základě tak, že se ukazují další možnosti jeho aplikací a další přednosti vůči stávajícím přístupům k dané problematice. Jako příklad můžeme uvést námitku, že námi navrhovaný systém omezuje mladším generacím přístup k profesnímu uplatnění. Námitka, která je o to závažnější, že má výraznější zájmový kontext.

Právě z jejího hlediska se ukazuje význam teorie, tj. význam toho, aby byla převedena do příslušných teoretických pojmů. Jde totiž o problematiku předpokladů, které rozhodují o tom, zda mezi uplatnitelností osob různého věku je substituční či komplementární vztah, tj. zda zaměstnání osob starší generace omezuje či naopak podporuje možnost zaměstnání osob mladší generace.

Není těžké najít celou řadu příkladů pro oba případy. Složitější (a v tom je právě význam vědy) je formulovat dostatečně obecné rozlišující předpoklady toho, kdy nastává jeden či druhý případ. Právě v návaznosti na tuto problematiku se do zorného pole teorie dostala problematika mezigeneračních tvůrčích týmů v oblasti nejintenzívnějších inovačních změn souvisejících s tzv. Průmyslem 4.0, využíváním umělé inteligence a nanotechnologií. V těchto oblastech je vztah mezi zaměstnatelností osob různých generací (lze uvažovat až čtyři generace) výrazně substituční. V souvislosti s tím vyvstávají i další otázky, jakými je zakládání tvůrčích mezigeneračních týmů, jejich geneze, stabilita, množení formou dělení apod.

Problematika substitučního vztahu uplatnitelnosti příslušníků různých věkových skupin nachází řadu aplikací v oblasti malého a středního podnikání od tzv. rodinných firem až po schopnost zavádět nejmodernější technologie.

Metodologické aspekty

Z metodologického hlediska je v této souvislosti důležité připomenout, že to potvrzuje dříve vyřčené tvrzení, že přínosnost nového paradigmatu je potvrzována tím, že se nacházejí nové a nové, často zprvu nikoli očekávané aplikace. Takovou je v tomto případě problematika předpokladů komplementárního vztahu v oblasti zaměstnání osob různých generací a problematika čtyřgeneračních tvůrčích týmů v oblasti malého a středního podnikání.

Dalším metodologicky významným aspektem je zahrnutí problematiky reformy penzijního systému vycházejí z nového paradigmatu do širšího kontextu změn souvisejících s přechodem k ekonomice založené na dominantní roli odvětví produktivních služeb, tj. služeb spojených s nabýváním uchováním a uplatnění lidských schopností. Mj. právě to, že současnou dobu v našem týmu chápeme jako přeměnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, kdy se přesunuje těžiště ekonomiky do oblasti produktivních služeb ve výše uvedeném smyslu, umožnilo odhalit omezenost stávajícího pojetí pojistné události v penzijním systému, následně pak nechat vykrystalizovat nové paradigma pojetí penzijního systému.

Daná problematika je přínosná i tím, že umožňuje v rámci konkrétních aktivit souvisejících s badatelskou činností, tj. při rozvíjení teorie, při jejím zveřejňování, při její popularizaci, v kontaktu s institucemi, ke kterým se daná problematika vztahuje (státními i politickými, např. v návaznosti na tvorbu programů politických stran) apod. ověřovat různé aspekty složitého vztahu mezi rozvíjející se teorií a společenskou praxí.

V neposlední řadě je pak daná problematika spojena s mnohem hlubší změnou paradigmatu v oblasti obecné ekonomické teorie, totiž s přesahem neoklasické ekonomie ve směru ekonomie produktivní potřeby, který považujeme za rozvíjení obecné ekonomické teorie v hlavním směru jejího vývoje.

(Pokračování)