Konečně se mi podařilo dostat se k černouhelnému dolu. Povrchovému. Je to zážitek. Kam se hrabe Bakala!

Foto 1: Tak tady to je. V pozadí kouř z hutí. Nebylo tak snadné sem proniknout:

 

Foto 2: Skoro jako ve filmu Mekkenino zlato:

 

Foto 3: Ještě jeden pohled na lom, v pozadí průmysl, včetně hory strusky uprostřed:

 

Foto 4: Takto vypadá ta hora strusky zblízka:

Je sobota. Chodím po Karkalském národním parku. Jsou to úplně jiné hory, než ta na posledním obrázku. Prý je to Kazašské Švýcarsko. Asi ano. (Brzo o něm napíšu.)

Připravuji se na pondělní přednášku. Přemýšlím, jak na základě poznatků z toho, jak zdejší studenti vnímají a chápou, co jim povídám, dát co nejúplnější přehled všech typů produktivních služeb, které mohou napomoci prodloužit období doprovolného produktivního uplatnění člověka na profesních trzích. Jak vytvořit co nejkonkrétnějí představu o obrovských ekonomických rezervách, které jsou zde obsaženy. Jak popsat kroky a nástroje, prostřednictvím kterých lze efektivnost těchto produktivních služeb podstatně zvýšit. A patrně vyvolám i diskusi na téma, zda uchování "starých" na profesním trhu, neblokuje příležitost pro uplatnění "mladých". Zde se totiž u nás doma setkávám s řadou OOO (obecně oblíbených omylů ve smyslu spisovatele L. Součka). Je docela zajímavé, jak odlišné prostředí inspiruje. Člověk vidí problémy trochu jinak, než jak si je zvykl uvažovat a hovořit o nich. Nebo jsou to ty hory, co dává podněty pro myšlení?

(Pokračování)