Před několika dny jsem napsal – spíše žertem a spíše jako sebekritiku – tuto poznámku nepříliš valné úrovně:

"Kuřáci a obézní mají víc platit. Zkracují si život a stát na všechno nemá, říká Jan Pirk

Sebekriticky souhlasím. Cigarety a žrádlo – to nejhorší, co může být."

Viz: https://video.info.cz/strunc/kuraci-a-obezni-maji-vic-platit-zkracuji-si-zivot-a-stat-na-vsechno-nema-rika-jan-pirk-10879.html?utm_source=Facebook.com&utm_medium=Social-organic&utm_campaign=den

Když jsem před 15 léty přestal kouřit, ale nedokázal jsem omezit jídlo, zdál se mi znovu a znovu strašný sen: Začal jsem znovu kouřit. V bdělém stavu mě to nikdy nenapadlo, ale byl to trest za neschopnost nepřibírat.

Dodnes s tím mám problém, ale už znám příčiny:

1. Báví mě jíst.

2. Už mě nebaví nic jiného.

Musím se holt polepšit, jinak neplatí to, o čem píšu (toto a další pokračování):

https://radimvalencik.pise.cz/5862-problem-penzi-lze-resit-bezbolestne-a-efektivne-1.html

Velmi oceňuji, že na Pirkovu (i moji) nepřesnost okamžitě zareagoval vždy bdělý Jan Mertl, patrně náš nejlepší odborník na vše, co souvisí s financováním péče o zdraví, a napsal přesné i poučné vyjádření k dané problematice. Doporučuji všem se s ním seznámit. Je to užitečné pro orientaci v daném problému i pro pochopení toho, jak spojit vhodné řešení problematiky financování s vytvářením potřebných motivací:

Jan Mertl: Bohužel, Pirk pravdu nemá. Tedy má pravdu v tom, že je to na nás, a že se musíme snažit, a že životní pojišťovny nabízejí také produkty v nichž provádějí zdravotní taxaci na vstupu (což je to, co popisuje, a není to jen v zahraničí, ale i v Česku). Ale v tom rozhovoru směšuje sociální a soukromé pojištění. Ano, v případě soukromého zdravotního a životního pojištění je nezbytná zdravotní taxace, se kterou jsou ovšem obrovské problémy a proto komplikuje konstrukci produktů. Životní pojištění je dlouhodobý produkt, tam se to ještě, pokud ho někdo potřebuje v rizikové podobě (a nikoli jen kvůli hypotékám) dá akceptovat. Ve zdravotním je i z těchto důvodů lepší využít předplacených programů.
V sociálním (univerzálním) zdravotním pojištění je naopak zdravotní taxace nepřípustná a (téměř) žádný systém ji neuplatňuje. Lze a je žádoucí zavést techniky pozitivní motivace, tj. za zdravý životní styl pojištěnce odměnit, ale nikoli negativní motivace, tj. např. zvýšit zdravotní daň kuřákům nebo obézním. Když už, tak je vhodné jim zpřístupnit odvykací léčbu, nebo zvýšit spotřební daně na cigarety nebo vysokokalorické jídlo (to už je ale všechno zdaněno ažaž i nyní).