Na článek "Mají komunisté šanci na záchranu?" jsem dostal na svém blogu, na Facebooku i prostřednictvím mailu od známých i o těch, které neznám, velké množství ohlasů. Zde je odkaz na uvedený článek:

https://radimvalencik.pise.cz/5890-maji-komuniste-sanci-na-zachranu.html

Většina těch, kteří sdílí mé obavy, upozorňuje na to, že členové nejen užšího, ale i širšího vedení strany si nechtějí připustit, v jak obtížné situaci se KSČM nachází. "Snad je poučí podzimí volby", zaznamenal jsem několik ohlasů tohoto typu. Jenže to je problém. Ztracené pozice se obtížně dobývají. Co tedy dělat?

Dříve, než se pokusím odpovědět na tuto otázku, budu se věnovat nejkvalifikovanějšímu ohlasu z pera člověka, kterého dobře znám a který patří mezi nejznalejší, nejzkušenější a nejpoctivější významné členy KSČM. Vybírám z jeho delšího mailu některé pasáže, které jsou nesmírně cennými postřehy a úvahami, pokusím se je doplnit o svůj pohled. Text, na který reaguji, odlišuji barevně:

"Ztratili jsme biologickým procesem aktivní masovou většinu členské základny, která z entuziazmu vykonávala dobrovolnickou práci a zajišťovala až do posledních vesnic organizační a akční jednotu strany, volební kampaně aj."

K tomu: KSČM má však stále nejmasovější členskou základnu, došlo i k částečné generační obměně. Rozpad aktivu ostatních tradičních stran je ještě výraznější. Vyjímkou jsou Piráti a SPD (která část aktivu KSČM přebrala).

"Ideovou jednotu jsme raději nikdy neřešili, neboť to do strany zanášelo velké rozpory, které je třeba před stálými volbami před veřejností skrývat."

K tomu: To považuji za největší problém. KSČM jako programová strana nemá jasnou vizi, což oslabuje její akceschopnost a demoralizuje její reprezentaci. Místo tahu na branku se představitelé strany (platí to pro jakoukoli stranu) nechají vtáhnout do demoralizujího politického kšeftaření. Stávajícímu vedení strany ovšem ideová rozpolcenost resp. rozdělení na pragamatiky, tradicionalisty a sluníčkáře vyhovuje. Dobře se manévruje a získává potřebná podpora.

"Pozbyli jsme bohatý intelektuální potenciál a přirozenou obměnu. Nyní strana stojí na hrstce aktivních funkcionářů a sympatizantů, kteří jsou v drtivé většině spojeni se stranickými, veřejnými či státními penězi - předsedové OV, KV, zastupitelé, poslanci, členové správních či dozorčích orgánů... Proti této skupině již nestojí většina s potřebnou zpětnou vazbou a ohrožením, že nebudou příště zvoleni. A pokud se objeví někdo mladší, buď otráveně odejde sám, nebo si musí ještě a ještě počkat. Čest výjimkám."

K tomu: Přesto se ještě nepodařilo KSČM "většinově zkorumpovat". Např. ČSSD s tím má mnohem větší problém.

"A tak si staří drží své společenské posty i za pár stovek a nebo se někde někdo na pozici promlčí. Jen jsem smutně sledoval, jak klesá úroveň některých poslanců a jak se nevyužívají např. absolventi stranického vzdělávání. Intriky, konspirace, ješitnost, zlovůle ap. jsem zažil ve svém okrese, ale je to praxe i v řadě dalších míst. Co mladých nakonec odešlo. Byli jiní, ale často ne horší než ti staří. Jen by to dělali jinak, což neznamená, že špatně."

K tomu: To jsou jevy, se kterými se v politice a v životě strany musí počítat. Jediným způsobem, jak čelit rozkladnému fenoménu lidské malichernosti a hamižnosti je postavit proti tomu vizi, jasnou, srozumitelnou, realistickou, optimistickou. O to se současné vedení nepokusilo a proto došlo k propadu, který ohrožuje samotné přežití KSČM jako vlivné politické síly. Mj. – součástí takové vize musí být i odpověď na otázku, proč bylo tak obtížné se k uchopení té vize, o kterou jde, dopracovat, či doslova protrpět.

"Budu-li z povzdáli přemýšlet o rozložení "sil" v ÚV KSČM, tak nemohu hovořit o dvou táborech. Ano, jsou dvě skupiny, které stojí proti sobě. Jedna moderně pragmatická u moci, řekněme vedená Filipem, druhá autenticky programová se chce moci ujmout, řekněme vedená Skálou. S žádnou bych koně nešel krást! Nakonec jsem nikdy k žádné zájmové skupině nepatřil. Obě skupiny usilují o hlasy tzv. mlčící většiny. Ta však není kompaktní. Jedni jsou závislí na autoritě a chybí jim sebevědomí, znalosti, přemýšlivost... Další mají strach z rozvratu a konci KSČM z vyvolaných vnitřních bojů či anarchie. Jiní očekávají nějaké výhody. Tu dotaci na barák OV, tu nějakou slíbenou funkci atd. Kdo nabídne více jistoty (alespoň po dobu aktivní činnosti hlasujícího) nebo reálnějších slibů, ten získá podporu. Pak je ještě možnost omluvit se a nepodpořit nikoho, a mít takto otevřené dveře na všechny strany.

Pořád se píše, kolik bylo pro a proti. Zajímavý je i údaj, kolik se omluvilo z takto důležitého zasedání. Takže pro podporu vlády hlasovalo 54 členů ÚV. Proti 23, zdržel se 1 a omluveno bylo 12. Nepodpořilo návrh celkem 36. To už není 1/3! Zajímavé by bylo udělat rozložení oněch 54, ale k tomu nemám znalosti."

K tomu: To jsou vždy průvodní jevy absence podložené a realistické vize. Právě z tohoto hlediska hra, která se uvnitř KSČM hraje, je složitější. Nejsou to jen pragmatici a autentici (tradiconalisté). Důležitou neblahou roli hrají ti, které nazývám "komunističtí sluníčkáři". Ti totiž nabídli fikci ideové "modernizace" KSČM a znemožnili to, aby KSČM podstatně více vnímala reálné problémy.

"Co tedy dál? Praxe je kritériem pravdy. V našem případě jde o volební výsledek. Strana bez podpory voličů není životaschopná strana, jelikož ztrácí potenciál být mluvčím určité skupiny občanů. Ztrácí i potřebnou finanční podporu. Dobré úmysly nejsou k ničemu, pokud nepřinesou žádoucí volební výsledek a taktické vítězství ještě neznamená, že jde o správné strategické směrování. Chybí nám aktualizovaná, srozumitelná, době odpovídající a přitažlivá teorie a ideologie. Ztrácíme funkční stranickou strukturu, masovou základnu a příliv mladých nadšených a po vědění prahnoucích lidí. Neumíme napsat srozumitelné a čtivé programy a vystihnout základní nosné priority. Potřebujeme plošné stranické vzdělávání pro všechny mladé, funkcionáře, zastupitelé i poslance či senátory. Musíme vyřešit stranickou a příspěvkovou kázeň a hospodaření strany, které by mělo zajistit její trvalé fungování (ne tunelování majetků). To je jen ve stručnosti, co je nutné dělat."

K tomu: I tak je KSČM stranou, která má určitou šanci (tipuji tak 1:3) obnovit svoji pozici jako strany programové, strany, která vidí historické tendence a svou roli v nich. Je to také jediný způsob, jak může přežít, resp. jak se může zachranit. V případě ČSSD tu šanci vidím jen v poměru 1:6.