Ve třetím pokračování se konečně dostáváme k jádru pudla, k podstatě toho, o co jde. Ovšem k tomu je nutná také znalost dvou předcházejících pokračování. Lze je snadno najít na mém blogu v předcházejících dvou dnech.

Vyjdu z předcházejícího obrázku (7) a doplním jej o oblast paretovských zlepšení v důsledku působení kapitálového trhu. Tu jsme si v souřadnicích současného a budoucího příjmu vyjádřeného v mezních veličinách (Y, MY´) zobrazili již na obrázku 1. Nyní si ji vyjádříme v souřadnicích příjmu prvního a druhého subjektu (Y´¹_, Y´²). Tatáž oblast se nám zobrazí v nových souřadnicích poněkud odlišně (8).

Obrázek 8:

K tomu:

Bod (Y´¹₁, Y´²₁) jsme označili jako d (bod nedohody) a celou množinu dosažitelných bodů jako S. To proto, že nyní máme před očima standardní Nashův (S, d) vyjednávací problém, jednu z nejfundamentálnějších úloh teorie kooperativních her, jejíž aparát budeme potřebovat. Tučně jsme zvýraznili tu část hranice množiny S dosažitelných bodů, která nás bude zajímat.

O obsahu, problémech a přínosu aparátu kooperativních her k řešení dané problematiky pojednáme později, nyní přejdeme přímo k podstatě věci. Totiž k tomu, že z hlediska vztahu mezi množinou paretovských zlepšení, které může přinést kapitálový trh, a důsledkem investování do pozice mohou nastat dvě různé situace, které představují zcela polaritu zcela zásadní; zásadní ve smyslu interpretace, pokud jde o příslušné společenské situace. Podíváme se na ně na dalším obrázku (9).

Obrázek 9:

K tomu:

Přerušovanými šipkami jsou vyznačeny dva zásadně odlišné případy důsledků investování hráče, který vlastní více investičních prostředků, do společenské pozice:

- V prvním případě se příjem hráče, který vlastní více investičních prostředků, do společenské pozice, sice zvýší, ale o méně, než by mu mohlo přinést jeho působení jako věřitele na kapitálovém trhu.

- Ve druhém případě se příjem hráče, který vlastní více investičních prostředků, do společenské pozice, zvýší, ale o více, než by mu mohlo přinést jeho působení jako věřitele na kapitálovém trhu, a to při jakémkoli rozdělení paretovského zlepšení.

Vidíme, že v prvním případě vznikla situace, kdy se hráči, který vlastní více investičních prostředků (pro jednoduchost ho budeme nazývat bohatším hráčem, aniž bychom do tohoto označení vkládali jakoukoli pozitivní či negativní konotaci), vyplatí, resp. může vyplatit (závisí na řadě kontextů hry, o kterých ještě bude řeč) využít fungování kapitálového trhu. Ve druhém případě taková situace nevzniká.

Jakkoli to tak na stávajícím stupni výkladu ještě nevypadá, právě jsme se dotkli toho nejpodstatnějšího, o co jde ve společenské realitě. K tomu, abychom si význam toho, co jsme zjistili, uvědomili, musíme ještě udělat celou řadu dalších kroků. Ale nic není zadarmo. Kdo si myslí, že podstata "zádrhelů" (jádro problémů) toho, o co jde v naší složité době, je snadno uchopitelná, je hodně naivní (anebo ho intelektuální zpohodlnělost vede k potřebě žití v iluzi existence jednoduchých řešení).

(Pokračování)