Pokračování příspěvku uveřejněného včera, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5928-jak-zvysit-kvalitu-diplomek-konkretni-navrh.html

Požadavek, aby student uvedl, na které již zpracované diplomové práce navazuje a v čem posunuje řešení daného tématu dál, má ještě řadu dalších přínosných momentů:

- Student se může bezprostředně podílet na vědecké či výzkumné činnosti vysoké školy, v mnoha případech skutečně něčím pozitivním přispěje k řešení tématu, cítí sounáležitost se školou a získá i návyky, jak využívat výsledky teoretické práce. Vytváří se tím i pocit sounáležitosti s danou vysokou školou.

- Je to cesta jak dosáhnout toho, aby i po skončení studia absolvent výsledky výzkumu využíval. V mnoha oblastech to lze a absolvent má konkurenční výhodu právě v tom, že se o výsledky své "mateřské" vysoké školy může opřít. Pokud jde o kvalitní výzkum a kvalitní výzkumný tým, má ve své vysoké škole zázemí po celou svou profesní kariéru. (O dosažení takové úrovně výzkumné či vědecké činnosti by se každá vysoká škola měla snažit a podle toho by měla být hodnocena, to, jak absolventi vysoké školy využívají původní výsledky její teoretické práce, lze operacionalizovat.)

- To, že se student při výběru a následně pak zpracování své diplomové práce seznámí s pracemi svých předchůdců, je tou nejpřirozenější a nejefektivnější formou kontroly toho, že práce byly napsány a ne opsány, že byly kvalitně vedeny. Pokud student začne výběr tématu tím, že se podívá, na co by mohl navázat, udělá si jednak dobrou představu o tom, jak práci psát a získá řadu inspirací, ale může také odhalit nedostatky a upozornit na ně před tím, než se z nich stane větší problém. (Žádný antiplagiátorský program není a nebude tak dokonalý, aby zajistil 100% kontrolu, proto vědomí studenta, že jeho práce bude studována jeho následovníky, je v tomto směru a z hlediska stávajících zkušeností velmi žádoucí.)

- Bude možné vést studenty k týmové práci, a to v několika směrech: Aby si rozdělili širší téma, aby studenti magisterského studia pomáhali studentům bakalářského studia a učili se přenosu informací mezi více a méně zkušenými, aby spolupracovali studenti různých studijních programů na interdisciplinárních tématech apod.

Na uvedenou problematiku se lze podívat i z opačného hlediska, z hlediska předpokladů, které zabezpečí lepší využití výše uvedených možností:

1. Akademická obec, včetně studentů, by měla mít přehled o tom, jaká výzkumná a vědecká témata vysoká škola (fakulta) řeší, kde dosahuje nejlepších výsledků.

2. Jak spolu jednotlivá témata souvisejí, kde se nabízí možnost dosahování synergických efektů formu spolupráce.

3. Odkud kam se v oblasti vědecké a výzkumné činnosti jde, jaké jsou cíle v oblasti teorie a jejího společenského (praktického využití).

4. Jaké jsou možnosti se do řešení témat zapojit, a to nejen formou závěrečných prací.

Výše uvedené se zdá být samozřejmostí. Bohužel, není tomu na všech vysokých školách tak. Leccos lze poznat i z toho, když vejdete do prostor příslušné vysoké školy. Někde vidíte aktualizovanou prezentaci výsledků vědecké a výzkumné činnosti, někde ji buď nevidíte, nebo nástěnné formy prezentace výsledků jsou několik let staré. Totéž platí pro webové stránky.

Odborníkům na vysokých školách se rovněž dostatečně nedaří probudit ve studentech zájem o nosná výzkumná témata. Jak už jsem zmínil, stává se, že studenti píšou závěrečnou práci, aniž by se vůbec zajímali o to, zda se daná problematika na dané vysoké škole řeší či nikoli. V některých případech to dokonce neví ani vedoucí práce. Často to signalizuje skutečnost, že student není hlavním autorem práce.

Některé věci se nedají násilně lámat, řešit administrativním příkazem. Podle mě je nejdůležitější vyvíjet systematický tlak na to, aby se studenti různými formami a různými cestami dozvídali, co vysoká škola či konkrétněji příslušná fakulta v oblasti vědy a výzkumu dělá. Na základě toho se pak zapojili do života vysoké školy i formou zpracování závěrečných prací (bakalářských, diplomových, doktorských). Pak nebude problém s tzv. plagiátorstvím ani s psaním prací na objednávku (které se pak často jako plagiátorství projevuje).

Obdržel několik ohlasů, ta které děkuji, vybírám část z toho nejpodnětnějšího (pro odlišení uveřejňuji proloženě a jinou barvou):

Vybral jste si dobré téma, hlupáci snad už konečně pochopí, že studentská výzkumná práce vždy na nějakou práci navazuje a že to bývá i práce jiného studenta. Ve vědě platí, že téměř všichni částečně opisují a přežvýkávají počiny géniů, kteří jsou na špici pelotonu vědy.

Školy mají přece různé zásady a pokyny pro vypracování diplomových (bakalářských) prací, které by hypoteticky měly vést ke vzniku kvalitních prací... Ale není to moc platné. Problém je v tom, že nekvalitní studenti asi sotva budou produkovat kvalitní diplomové práce. Nějaká specifikace toho, co by mělo být řečeno v úvodu práce, na tom asi těžko něco změní.

Jestliže se společnost "rozhodla", že VŠ může studovat kolem 60 % populačního ročníku, tak se toho samozřejmě nedá dosáhnout jinak, než na úkor kvality. Ne nadarmo se říká, že "z pilin bič neupleteš".

Plagiátorství by se snad dalo omezit jen denodenním vtloukáním do hlav studentů, že kdo získá nějakým podvodem diplom, nemá ani zdaleka vyhráno. Protože kdykoli v budoucnu se to může provalit a zničit jim to kariéru. Nuceně odstupující ministři působí jako užitečné příklady.

K tomu:

Odvolat se s uvedením zdroje není plagiátorství. Plagiátorství je neuvedení zdroje, což znamená, že někdo vydává cizí práci za svou.

Studentům říkám – citujte třeba i celou stranu, ale musíte uvést zdroj a doložit, proč bylo žádoucí citovat tak obsáhlou pasáž. Musíte ji kriticky, větu za větou, odstavec za odstavcem rozebrat a ukázat, v čem je podnětná a v čem lze jít dál. – Problém je, že studenti mají často problém zaujmout k myšlence kritický postoj, představit si, jak by to mohlo být jinak, než je uvedeno, a argumentovat ve prospěch alternativního názoru.

Masifikace vysokého školství je obrovský problém. Ale právě proto je nutná trpělivost a hledání cesty, jak na složitou situaci, ve které se vysoké školy ocitly (nesmyslným a zhoubným systémem financování studia na veřejných vysokých školách, tj. tzv. kapitační platbou), reagovat. Podpora týmové práce a pozornost talentovaným studentům jako lídrům studentských týmů (s využitím finančních prostředků, které vysoké školy na podporu studentské vědecké a výzkumné činnosti dostávají) se lze úpadku kvality bránit.

Udržet dostatečnou úroveň vysokoškolského vzdělání je nezbytnou podmínkou přežití celé naší země.