Zajímavé poznatky přináší vycházka z okraje Karagandy přes step do vesnice a zpět. Uděláme si sem výlat a postupně se dostaneme až do středu města. Rozdíl mezi městem a vesnicí je obrovský. A to i v případě, že vesnice je kousek od města. Vláda to řeší tím, že vytipované vesnice u hlavnch tras se snaží nechat dorůst do podoby. města. A někdy se jí to daří. Nově vzniklá městečka začínají žít kulturním životem.

Foto 1: Pohled na vesnici kousek od okraje Karagandy. Všimněte si teplárenského potrubí. To je všude ve městě i mimo něj. Je vedeno povrchově, aby bylo snado opravitelné. Účelnost zde stojí proti estetičnosti:

Foto 2. Po cestě jsem potkal tohoto pejska. Už jsem o něm psal. Nenechal se odehat a odešel, až jsem přišel na zastávku autobusu. Věděl, že do autobusu nesmí. Smutný mladý inteligent, který hledá přítele:

Foto 3: Ještě jeden pohled na vesnici s menšími horami v pozadí:

Foto 4: Poslední pohled na vesnici je z dálky. Zítra uveřejním foto směrem k okraji města ze stejného místa.

(Další řádky píšu ve středu odpoledne.)

Dnes poprvé pršelo. Dokonce udeřilo pár blesků.

Zítra dám studentům samostatnou práci - uvidím, jak jim to půjde. Mělo by též proběhnout zasedání katedry, kterého se zúčastním. Pokusím se přinést i foto.

(Pokračování)