Před námi začíná město. Karaganda. Postupně. Nejdříve osamělé domy, pak skupiny domů. Občas je zde i nepořádek. Uvažoval jsem, zda uveřejnit i tato foto - hory či budovy v centru jsou hezčí. Jenže právě tato místa vám nikdo jiný neumožní spatřit. Tak se na ně podívejme. Rovněž bude zajímavé posoudit kontrasty s tím, co uvidíme ve městě.

Foto 1: Díváme se ze stejného místa z jakého včera, ale opačným směrem, k městu:

 

Foto 2: Někteří mí zlomyslní přátelé mi sem posílají foto s košíky hub, které u nás rostou. Vědí jak člověka naštvat. Tady rostou mj. tyto houby. Ve stepi. Poměrně hojně. Je to druh pýchavky, příbuzný vatovci. A viděljsem i houbaře, jak s kbelíky a nožem v ruce chodí po stepi a tyto houby sbírají.

 

Foto 3: Tady už jsme na kraji města. Domů přibývá. Postupně.

 

Foto 4: Ještě jeden pohled z okraje města směrem k vesnici, ze které jsem přinesl foto včera. Vidíme ji v dálce. Před ní je jeden z domů na okraji města.

Č

Čtvrteční zasedání katedry proběhlo standardně. Vzájemně jsme se informovali o oblastech, v nichž bádáme, a možnosti vytvářet společné týmy. V neděli budeme s několika zájemci, odborníky na příslušné oblasti, pokračovat v neformálním prostředí. Zdá se, že vzájemná spolupráce může být plodná. Kazachstán velmi pozorně sleduje vývoj v EU a vidí svoji perspektivu v tom, co se zde podařilo.

Ještě jeden postřeh. Kazaši (nebo alespoň Karaganďané) strašně řádi telefonují. Zvlášť za jízdy autem. Polovina šoférů. Třeba i dvacet minut, dojednávají obchody apod. A skoro všichni mají lepší mobil než já. Nejen třeba studenti či taxikáři, ale i babičky.

(Pokračování)