Aplikace na současnou realitu v ČR (diagnóza stavu)

Ve dvaadvacátém pokračování si ukážeme, jak aplikovat aparát, který vyvíjíme, k současné realitě v naší zemi. Využijeme přitom modifikaci obrázku 23, viz obrázek (24).

Obrázek 24:

K tomu:

Na obrázku jsou vyznačené čtyři body dvoumaticové hry (k¹, k²), (p¹, p²), (k´¹, k´²), (p´¹, p´²):

Tabulka 1:

		Druhý hráč
		Kooperuje	Investuje do pozice
První hráč	Kooperuje	k1, k2	p1, p2
	Klade odpor	k´1, k´2	p´1, p´2

Šipkami jsou naznačené posuny od bodu nedohody d. Důležitá je interpretace posunů:

Posun do bodu (p¹, p²) je posun, kdy druhý hráč investuje do pozice, zatímco první kooperuje. Křivkou z bodu d končíci šipkou v bodě (p¹, p²) je označen průběh pozičního investování. Zatímco prvnímu hráči (oběti investování) výplaty neustále klesají, druhému hráči nejdříve rostou, ale po té rovněž klesají v logice zákona klesajících výnosů (v tomto případě z pozičního investování). Mohou se dostat na nižší výplaty než v bodě d a mohou být o mnoho menší než v případě, kdy by se začala hrát příslušná kooperativní hra zlepšující výplaty obou hráčů.

Posun do bodu (k¹, k²) je posun do bodu, kdy oba hráči kooperují, a to tak, že využívají i možnosti rozšíření množiny investičních příležitostí, které mohou být využívány v rámci kooperativní hry (tj. dle míry jejich výnosnosti bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem).

Posun do bodu (k´¹, k´²) je posun, kdy první hráč klade odpor vůči domělému pozičnímu investování, zatímco druhý hráč kooperuje. Tento odporu může mít rovněž podobu nárokování vyšší míry redistribuce, která by kompenzovala důsledky pozičního investování. Křivkou z bodu d končíci šipkou v bodě (k´¹, k´²) je označen průběh zvyšování odporu. Zatímco druhému hráči výplaty neustále klesají, prvnímu hráči nejdříve rostou, ale po té rovněž klesají v logice klesajících výnosů z kladení odporu. Zvyšující se odpor (vyšší míra přerozdělování) totiž snižuje efektivnost systému, což se promítá nejdříve do výplat druhého hráče, posléze i do výplat hráče prvního.

Posun do bodu (p´¹, p´²) je případ, kdy druhý hráč investuje do pozice a první klade odpor. Tento případ se vyznačuje nejnižší efektivností systému a poklesem výplat obou hráčů.

Situace, kterou zachycuje obrázek, je případem, kdy dominantní strategií obou hráčů je zcela zjevně kooperace, a to právě v důsledku toho, že:

1. Byly překročeny hranice individuální efektivnosti pozičního investování i odporu vůči němu, resp. nátlakového nárokování výplat formou odporu.

2. Existuje podstatná možnost rozšíření oblasti (množiny) investičních příležitostí spojených s rozvojem a uchováním schopností obou hráčů, které mohou být realizovány dle míry jejich výnosnosti s využitím dostupných investičních prostředků bez ohledu na to, kterému z hráčů patří.

Domníváme se, že situace v naší zemi se k této situaci velmi přiblížila, resp. že do této situace vstupujeme a že se tímto otevírá prostor pro vytvoření široké koalice, která by umožnila prosadit nezbytné reformy, jejichž cílem je:

- Emancipace naší země ve spolupráci s jejími partnery (tedy těmi, kteří si nechtějí řešit své problémy na náš úkor) v globálním světě.

- Zlomit trend setrvačného vývoje o otevřít cestu k využití možností spojených s přechodem k ekonomice založené na produktivních službách.

K tomu podrobněji v příštím pokračování. V dnešní části jen zmíníme, co je potřeba brát v úvahu:

- Situace, které modelujeme formou dvoumaticové nekooperativní hry se opakují, resp. na každý akt takové hry navazuje další akt. Opakování her s postupně se měnícími parametry posouvá vývoj určitým směrem.

- Různí hráči vidí realitu různě. To, že někteří hráči začínají lépe chápat to, o co jde, ještě neznamená, že se již vytvořily dostatečné podmínky pro změnu.

- Realitu modelujeme jako hru dvou hráčů. Ve skutečnosti se jedná o dvě skupiny hráčů, kdy někteří jednotlivci mohou přecházet od jedné skupiny ke druhé.

Souhrnně řečeno: To, co popisujeme znázorněním s "ostrými konurami", je v realitě mnohem více "rozmazáno", je mnhem více neurčité. Ale právě to odpovídá roli teorie – zjednodušit a zvýraznit to nejdůležitější, aby bylo zřejmé, o co jde.

(Pokračování dalším článkem této série)