Ve dvacátém třetím pokračování si připomeneme vývoj v uplynulých létech z hlediska tendencí k pozičnímu investování a k odporu proti němu formou tlaku na zvýšení míry přerozdělení za účelem kompenzování důsledků pozičního investování.

Hned na začátku je důležité poznamenat, že určitá míra přerozdělování jako reakce na investování majetnějších skupin obyvatelstva do společenské pozice za účelem získání výhod, které mohou dále zvýšit jejich příjmy a tudíž dále se "oddělit" (segregovat) od méně majetných vrstev obyvatelstva, má své oprávnění i z hlediska ekonomické efektivnosti. Přiměřené veřejné financování vzdělání, výchovy, péče o zdraví dává možnost vytváření základních ("rozjezdových") investičních příležitostí v oblasti nabývání a uchování schopností, posílit vertikální mobilitu, částečně kompenzovat některé důsledky pozičního investování.

Řešit problém pozičního investování pouze touto formou (tedy zvyšováním míry přerozdělování) však není možné. Lpění na výlučnosti této formy je jednou z příčin setrvačného vidění reality těmi, na které mnohostranný a gradující společenský fenomén pozičního investování (které se projevuje již nejen mezi lidmi a skupinami lidí, ale i mezi zeměmi) nejvíce dopadá. A v důsledku toho je jejich odpor neúčinný, resp. kontraproduktivní.

Za určitých příznivých podmínek lze na přerozdělování formou poskytnutí veřejných prostředků k vytvoření základu pro nabývání a uchování schopností navázat reformami, které využívají roli kapitálového trhu v oblasti kontraktů týkajících se lidského kapitálu (human capital contracts – HCC). Právě tyto kontrakty totiž umožňují dosáhnout toho, aby investiční příležitosti v oblasti rozvoje, uchování a uplatňování schopností lidí byly využívány podle míry výnosnosti a bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem.

Pochopení této skutečnosti je naprosto zásadní podmínkou toho, aby se společnost vymanila z pasti setrvačného vývoje a aby se otevřely perspektivní možnosti spojené s posilováním role odvětví produktivních služeb, tedy služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka.

V 90 létech, kdy se ukázalo, že řešit problémy pouze přerozdělováním, má své meze, existovala určitá naděje, že se vývoj ve výše naznačeným intecích podaří nasměrovat. Americký ekonom a sociolog R. Reich vydal knížku "Dílo národů", která měla celosvětový ohlas (v USA vyšla v roce 1991, u nás v roce 1995). Americkému prezidentovi B. Clintonovi se natolik líbila, že R. Reicha udělal v prvním svém prezidentském období ministrem práce a sociálních věcí. Ve Velké Británii vydal několik koncepčních knížek N. Baar, který začal připravovat reformu financování vysokého školství na bázi HCC. U nás se o něco podobného snažil P. Matějů (v jehož týmu jsem měl možnost pracovat), který dotáhl svou iniciativu až do předložení "Zákona o změně financování na vysokých školách" do Poslanecké sněmovny (neprošel o dva hlasy). V tuto dobu dokonce i G. Söros podporoval projekty, které měly přispět k vytvoření vyšší míry rovnosti z hlediska startovních ekonomických podmínek pro vertikální mobilitu. Zkrátka zdálo se, že na budování tzv. sociálního státu naváže vývoj, který vytvoří takové motivující společenské podmínky, že každý bude mít možnost plně rozvíjet a uplatňovat své schopnosti dle svých předpokladů.

Pak dochází k historickému zvratu pozitivních tendencí. Clintonovu administrativu ovládla M. Albrightová. Začíná se plně projevovat role současného jádra globální moci. Toto jádro současné globální moci na živné půdě propojování pozičního investování se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad nabylo podobu propojení klíčových enkláv zpravodajských složek USA s nejmocnějšími finančními skupinami. Začalo období takového porušování obecně přijatých zásad, které umožňuje prostřednictvím ovládnutí státních institucí, použití doslova gangsterských a dobyvačných metod historicky bezprecedentním způsobem urychlit bohatnutí bohatých a chudnutí chudých. Začíná nová, dramatická a tragická etapa vývoje společnosti.

R. Reich již ve druhé Clintonově administrativě není, Clinton se po skandálech zrežírovaných současnou globální mocí stává snadno ovlivnitelnou figurkou, dochází k bombardování Jugoslávie, které předznamenává další sérii vyvolávání a eskalování konfliktů na bázi politiky demonstrativního použití dvojího metru. N. Baar je je odstaven od přípravy reformy financování vysokého školství ve Velké Británii a výsledná záměrně zpackaná refroma se zvrhla v nástroj ještě větší segregace společnosti. U nás se stává vládnoucí ČSSD nositelem antireformní psychologie, nedokáže či nechce rozlišit mezi skutečnými reformami a tunelováním společnosti.

Cesta ke skutečným reformám se postupně uzavírá...

Současně však postupně nazrávají podmínky k tomu, aby se – tentokrát s mnohem plnějším pochopením toho, o co jde, s mnohem větší oporou ve společnosti, s mnohem lepší teoretickou výbavou – cesta k realizaci skutečných reforem znovu otevřela.

(Pokračování dalším článkem této série)