V předcházející části jsem ukázal, jak lze vymezit hlavní a na něj navazující směry vědecké a výzkumné činnosti na konkrétním příkladu toho, čím se zabývá náš tým na VŠFS. V této dvacáté šestá části série o pozičním investování se budu věnovat dalším podmínkám efektivní vědecké a výzkumné činnosti. Mezi tyto podmínky patří:

1. Týmovost a uchování mezigenerační kontinuity

Pokud jě někdo schopen kvalitních výkonů v oblasti výzkumné a vědecké činnosti a pokud je současně pedagogem na vysoké škole, měl by mít schopnost týmové práce. Týmová práce má mnohostranný význam:

- Umožňuje spojit síly, využít komplementární schopnosti (tj. to, že každý jednotlivec je v něčem lepší a v něčem horší), zapojit do vědecké a výzkumné činnosti i ty, kteří toho nejsou samostatně v dostatečném rozsahu schopni.

- Zvládnout složitá témata, která přesahují schopnosti jednotlivce.

- Zabezpečit dostatečnou kontinuitu zkoumání, a to i mezigenerační. Jde o to, že dosažení původních výsledků (kvalitní publikace, image v oblasti odborné veřejnosti) je velmi obtížné a když už se to podaří, je důležité získanou pozici uchovat a posilovat. A to po dlouhou dobu.

- Zahrnout do předměru zkoumání i problematiku vztahu teorie a praxe, což je jedním z typických týmových výkonů, ale má to i praktický význam: Když za daným směrem bádání a dosaženými výsledky stojí více osob (a pokud možno i osobností), je mnohem větší šance překonat všechna úskalí nezbytná ke společensky významnému uplatnění výsledků bádání.

- Součástí kontinutity rozvoje vědy je stabilita badatelských týmů, což ovšem neznamená, že nemůže docházet k jejich rozdělování či slučování dle povahy problémů a jejichž řešení, kterými se týmy zabývají, ale i dle vývoje personálního složení.

2. Reflexe problematiky vztahu teorie a praxe jako organická součást bádání

Kvalitní vědecká či výzkumná činnost musí být spojena s neustálou reflexí složitého vztahu teorie a praxe. Neměla by za konečný cíl považovat jen publikování článku v impaktovaném časopisu (což je kritérium, které je důležité, ale nikoli jediné). Spíše naopak, publikování článku, zejména v prestižním časopisu, by mělo být spojeno se zvýšením autority příslušného badatelského přístupu a mělo by napomoci využití přínosu, obsaženého v článku, v praxi. Bohužel v současné době 99 % těch, kteří působí v oblasti praktické realizace společenských věd nemá o obsahu článků publikovaných v renomovaných časopisech ani ponětí, neberou ho vážně a ani nepředpokládají, že by tam bylo něco využitelného.
Poznámka: Znám několik světlých výjimek, tedy to jedno procento, které občas něco přečte, ale ti, kteří toto procento tvoří, tam, dle svých vlastních slov, málokdy nacházejí něco, co by bylo alespoň inspirující, když už ne prakticky využitelné.

Závěr z výše uvedeného: Je nutné věnovat trvalou pozornost tomu, jak zvýšit praktickou využitelnost výsledků bádání, hledat cesty a identifikovat překážky i to, jak je překonávat.

3. Vytváření image tématicky zaměřeného bádání

Nedílnou součástí badatelské činnosti je vytváření image práce, výsledků i osobností týmu, který se touto činností zabývá. Dnes se to daří spíše v oblasti některých technických a přírodních věd. Ve společenských vědách je velmi málo akademických pracovníků, kteří by byli schopni odpovědět na otázku, jaké jsou nejvýznamnější výsledky té či oné instituce, která je uznána jako výzkumná, jaký přínos je jejích výsledků v praxi, které osobnosti se o nejvýznamnější výsledky zasloužily apod. Přitom za normálních podmínek by každý člověk, který s honosí označením akademický pracovník, měl vědět, kdo, kde, čím a s jakými výsledky se zabývá, jakou perspektivu má ten či onen badatelských tým.

Příčinou stavu, který není uspokojivý, je partikularizace badatelské činnosti a její zaměření na vykazování výsledků (tzv. bibliometrizovatelných výstupů), které ovšem zpravidla nikoho nezajímají. Základem řešení tohoto problému je týmovost, schopnost odborného týmu stručně a srozumitelně vysvětlit smysl, praktický význam a perspektivu svého bádání. K tomu by měl mít oporu ve své mateřské instituci, v jejích marketinkových aktivitách. Jinými slovy vytváření image bádání v oblasti hlavních, navazujících i vedlejších témat je nedílnou součástí výzkumné a vědecké činnosti, To ovšem předpokládá, že výzkumná instituce je schopna prezentaci zaměření svého výzkumu vhodně strukturovat a jeho výsledky pak následně srozumitelně prezentovat jak směrem k odborné a laické veřejnosti, ale i směrem ke svým vlastním studentům a absolventům, případně i uchazčům o studium. Souvisí to mj. s tím, jak zapojit studenty do výzkumné a vědecké činnosti formou zpracování závěrečných prací, čemuž budu věnovat pozornost v dalším pokračování.

Poznámka: Kdysi (tak před 40-45 léty) bylo naprosto samozřejmé, že existovala část uchazečů o studium, kteří si vybírali univerzitu, na které chtěli studovat určitý obor, podle osobnosti a s touto osobností spojeným výzkumem, který byl na dané univerzitě realizován (v našem případě v rámci hlavních univerzit tehdejší federace). Dnes to zní jako sci-fi, přitom studenti dnes mohou vybírat bez problému ze stovek dostupných univerzit (což zase tehdy znělo jako sci-fi). To svědčí o tom, že v oblasti sféry univerzitního vzdělání se něco pokazilo a že je nutné začít stav postupně napravovat.

(Pokračování dalším článkem této série)