Dostal jsem jednu z nejzajímavějších reakcí na svou snahu dopídit se toho, jak pražští lídři politických stran do letošních říjnových komunálních voleb, které jsou ze své podstaty programové, resp. byly, dokud nezačal probíhat jejich úpadek, vidí možnost nápravy. Konkrétně v reakci na tento příspěvek:
https://radimvalencik.pise.cz/6018-vize-284-rijen-2018-jake-moznosti-ma-volic-1.html
Maxim:
"Myslím, že jste celou věc minimálně notně zjednodušil a pokud bychom to chtěli brát i jako jakýsi "návod" pro voliče, tak mi to nepřipadá příliš rozumné.
1) Smyslem voleb z hlediska voliče by IMHO prvoplánově nemělo být napravovat politické strany, ale zvolit si z hlediska svých (a bylo by dobré, kdyby i celospolečenských) zájmů co nejvhodnější zástupce do voleného sboru. Z tohto hlediska se může jevit jako nejlepší i volba tzv."nejmenšího zla".
Zvolit si někoho, kdo např. zprivatizuje zdravotnictví (berte jen jako příklad) jenom proto, abych vytrestal např. KSČM, by byla, podle mne, pořádná pitomost. Některé změny mohou být totiž ireverzibilní, minimálně v nějakém střednědobém horizontu.
2) Že nějaký kandidát nechce veřejně deklarovat své představy o nápravě strany ještě neznamená, že nemůže při vykrystalizování vhodné situace být nositelem takové změny. Ono pustit se z hlasitým "Hurrrááá" proti zjevné přesile nebývá často ta nejlepší taktika, jak dosáhnout nějakého cíle."
K tomu si dovolím poznamenat:
Ad "Smyslem voleb z hlediska voliče by IMHO prvoplánově nemělo být napravovat politické strany" – Za normálních podmínek platí, že by smyslem voleb skutečně nemělo prvoplánově být napravovat strany. To by měly řešit vrcholná fóra těchto stran. "Nápravné" sjezdy KSČM i ČSSD ovšem selhaly a vznikla mimořádná situace. Je ohroženo samotné přežití obou stran na politické scéně. Kdo některé z těchto stran fandí a nevidí to, musí být slepý.
Ad "zvolit si z hlediska svých (a bylo by dobré, kdyby i celospolečenských) zájmů co nejvhodnější zástupce do voleného sboru" - Jak může být "nejvhodnějším zástupcem" ten, kdo se nedokáže veřejně vyjádřit k tomu, jak napravit situaci ve straně, jejíž kandidátku vede?
Ad "nejlepší i volba tzv."nejmenšího zla"" – Ano. Tím nás vedení a administrativa KSČM a ČSSD už hodně dlouho vydírá. Dokonce se přidaly i ke sviňské hře na "fašistickou" SPD, ve které oprávněně vidí konkurenta. (Aby nevzniklo nedorozumění, neuvádím to proto, abych nabádal voliče k volbě SPD, ta totiž, pokud nepřevezme parketu programové strany, bude následkovat osud KSČM a ČSSD.) Ono to "nejmenší zlo" může být totiž ve skutečnosti "nejhorším zlem".
Ad "Zvolit si někoho, kdo např. zprivatizuje zdravotnictví (berte jen jako příklad) jenom proto, abych vytrestal např. KSČM, by byla, podle mne, pořádná pitomost. Některé změny mohou být totiž ireverzibilní, minimálně v nějakém střednědobém horizontu." – To máte rozhodně pravdu. Ovšem jsou politické strany, od kterých to nehrozí a které zatím ještě nejsou v takovém úpadku zásluhou svého vedení, jak k tomu došlo v KSČM a ČSSD.
Ad "Že nějaký kandidát nechce veřejně deklarovat své představy o nápravě strany ještě neznamená, že nemůže při vykrystalizování vhodné situace být nositelem takové změny. Ono pustit se z hlasitým "Hurrrááá" proti zjevné přesile nebývá často ta nejlepší taktika, jak dosáhnout nějakého cíle." – Tak tady musím poctivě přiznat, že – slovy klasika – "jste si osvojil logiku, jež mě odzbrojuje". Ten Váš skvělý kandidát bude před volbami pokrytecky či takticky (jedno, jak to nazveme) držet hubu a krok, aby se pak (až dobyde post třeba na pražském magistrátu) pustil do odhodlaného boje za nápravu strany, která ho do pozice vynesla. Aud chcete říci, že ve stranách, o kterých hovoříme, je "zjevná přesila" darebáků, ale i tak je třeba je volit, tak to už přesahuje nejen horizonty mého logického uvažování, ale i fantazii.
Poznámka na závěr: Většinou jsem nejblíže k pravdě, když dostanu vynadáno z obou stran. Tak je tomu i v tomto případě:
- Příznivci jiných odbojných stran, než je KSČM a ČSSD, mně nadávají, že místo, abych je podpořil, tak se snažím vzkřísit mrtvoly (tj. dle jejich vidění právě KSČM a ČSSD).
- Příznivci KSČM a ČSSD mně nadávají, že se tyto strany snažím poškodit.
Ne. Já hledám poctivě a trpělivě politický subjekt, který bude čerpat sílu z pochopení toho, o co v současném světě a návazně u nás jde, který bude hledat cestu, po které se lze vydat tak, aby se zvrátil proces narůstání neřešených problémů. K tomu zatím mají všechny politické subjekty dost daleko.