V době největšího sucha jsem si udělal krátký výlet v okolí keltského sídliště Závist, kousek od hranic Praha. Vegetaci sucho dalo hodně zabrat. Z trávy vyprchala zeleň, kytky zmizely, listy se obarvily jako na podzim a padají.

O to větší bylo moje překvapení, když jsem našel obrovského sírovce, jedlý druh choroše. Mlaďoučkého. Plný šťávy, která z něj kapala. Po očištění měl asi pět kilogramů. Skončil u několika přátel a na několik způsobů – řízky, v bešamelové omáčce, zapečený s anglickou slaninou ve smetaně...

Ovšem nejkrásnější byly výhledy do okolí ze skalních výběžků nad údolím Lhoteckého potoka. Ze Závisti není v tuto dobu skoro nic vidět. Buď musíte k Altánu, nebo se spokojit s částečným výhledem na protilehlé šance.

Doporučuji zaparkovat na konci Keltské ulici v Lhotce pod Závistí, podívat se na málo navštěvované výhledy a pak teprve vyjít na závist po žluté a po modré se vrátit.

Foto 1: Překvapilo mě, kam až je odsud vidět. Napravo skalnatý svah od Jíloviště. V dálce Brdy s Černolickými skalami.

Foto 2: Pod námi je údolí Lhoteckého potoka. Pražská divočina, jak se tomuto místu říká. Chodím sem v zimě na penízovku sametonohou.

Foto 3: Vidíte, jak je země vyschlá či přímo proschlá?

Foto 4: A tady detail sírovce. V plné kráse. Přímo k nakousnutí.

(Pokračování)