Aspoň na skok jsem se podíval z naší chaty ve Slovenském ráji do Tater. Je to kousek. Protože jsem měl tak trochu pracovní dovolenou (psal jsem důležité pasáže monografie o ekonomii produktivní spotřeby), volil jsem jen relaxační variantu. Navíc můj kolega z práce, se kterým jsem zde byl, není žádný chodec. Pod Hrebienok do Starého Smokovce přijedete autem, nahoru vyjedete kolejovou lanovkou a na výběr máte několik možností. Můj kolega zvolil chatu na Hrebienku a pivo. Já Studenou dolinu. Dolů jsme sešli spolu.

Foto 1: Tatry jsou Tatry. I když už zde byl člověk mockrát, a mockrát byl Tatrám nevěrný (já letos například se srovnatelnými Kamnicko-Saviňskými Alpami), vždy na člověka zapůsobí. Pohled na Lomničák.

Foto 2: Štíty na Studenou dolinou. Všimněte si, jak jsou lesy poškozeny. Ale na místě poraženého starého lesa vyrůstá les nový.

Foto 3: Přímo nad našimi hlavami. Výstražná tabule upozorňuje, že nám z toho může kousek na tu hlavu spadnout .

Foto 4: Pohled na celý areál u Studené doliny, resp. pod ní.

(Pokračování)