Na žádost několika svých kamarádů, kteří nejsou Facebooku a nechtějí na něm být (mají pro to prý své důvody), přetahuji vynikající "ranní kávičky" Terezy Spencerové na svůj blog, který čtou pravidelně.

"Ranní kávičky" se na FB kaskádově replikují formou sdílení a potvrzují tak teorii memplexů. Počet jejich přečtení je nyní již větší než nejčtennějšího mediálního mainstreamu. Dnes je to trochu jiná kávička a odjinud. Po dobu přebývání Terezy Spencer v Sýrii budeme mít asi trochu jinou "kávičku":

Tereza Spencerova

Svět při čtvrteční ranní kávičce 17. září:

...Malúla... kousek od Damašku... kultovní křesťanská "skalní" vesnice, jejíž nepočetní obyvatelé ještě mluví aramejsky, tedy "jazykem Kristovým"... a teď to učí i místní děti ve škole, aby jazyk nezanikl... mezi lety 2013 a 2014 držela Malúlu syrská franšíza Al Kajdy... poničili chrámy, zabíjeli obyvatele, unesli jeptišky... ale to se dá všechno dohledat na netu... důležitější je, že Malúla dneska -- třeba na rozdíl od křesťanského podhradí Kraku -- žije... domy se opravují, pekárna peče chleba od samotného rána, kdy jsme dorazili, abychom předběhli palčivé slunce, restaurace a obchody se rozjíždějí, obyvatelé jsou zpátky... a navrch se jezdí modlit i křesťané z Damašku a dalších syrských měst... nevím proč, ale i mně, kované ateistce, to zvedá náladu...:-)... jasně, že vím, proč... Malúla v syrské válce není obrazem zmaru... právě naopak...