Na 4. část mého seriálu "Jak porozumíme Marxovi, když chceme porozumět" reagoval Michal Kroh. V podstatě říká rozumné věci, jen tak trochu obchází to hlavní. Jedna formulace v jeho podání je však problematická, na což považuji za důležité upozornit. Zde je jeho příspěvek, tučně zvýrazňuji příslušnou formulaci:

Michael Kroh:

Vytýkat něco Marxovi je vždy ošidné, protože je nutno jeho myšlenky chápat v kontextu doby jejich vzniku. Ale popořádku.

Ad 2) Inovace není produktem soutěže, nedá se naplánovat, jak správně říkáš. V dějinách spousta klíčových inovací vznikalo bez soutěže, v podmínkách kooperace, v zájmu zachování a rozvoje lidského rodu. Ani vynález spalovacího motoru, auta, žárovky atd. nevyvolala konkurence. Konkurence není dostatečně silnou motivací pro inovace, v podmínkách monopolu může jít i o vyloženě protiinovační aktivity. Nejvíce se tlak soutěže projevuje ve vojenství, a to zrovna není odvětví "produktivních služeb". Dále chci poukázat, že inovace nejsou jen technické, ale i organizační. Ty druhé často otevírají dveře pro uplatnění inovací technických.

Co se týče socialismu, ten byl neustále pod existenčním konkurenčním bojem. Teoreticky by proto měl inovovat o sto šest. Příčina zaostávání je proto jiná, a spočívá jednak v nízké motivaci inovátorů, a také v tom, ž e přílišný důraz na autarkii a extenzivní rozvoj vyčerpával kapacity, a pro vývoj jich nebylo dost.

Ad 3) Souhlas. To samé jsme s J. Hellerem, M. Formánkem a P. Flekem tvrdili už koncem 70. let, tj. v éře hluboké normalizace. Používali jsme ovšem opatrnější slovník.

Ad "průmyslová základna". Marx tohle nemohl domyslet ve své době, průmyslová revoluce byla teprve v chodu. Jen to geniálně vytušil. Nicméně ani dnes ještě nejsou vytvořeny podmínky pro nastolení zcela odlišné materiální základny společnosti. Průmysl bude dominovat ještě dlouho, ale současná epocha otevírá určité zárodečné možnosti. Nejprve se totiž bude muset změnit samotný průmysl, aby vyprodukoval tolik statků, kolik bude třeba na realizaci nové základny. Navíc tento proces nebude bezkonfliktní, protože narazí na rozporné zájmy (ony "struktury ..."). Půjde o zcela novou dělbu práce (viz Marx).

K tomu ode mne:

Než se vyjádřím k tučně zvýrazněné části, uvedu, proč si myslím, že M. Kroh tak trochu obchází to hlavní, co jsem uvedl ve 4. části. Nejdříve připomenu důležitou citaci z Marxe, konkrétně z "Předmluvy ke kritice politické ekonomie" (z roku 1959, tedy jeho práce z pozdějšího období), kterou jsem použil nedávno, ovšem podstatně rozšířím její záběr, aby bylo více zřejmé, o co jde:

"Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce.Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé. Proto si lidstvo ukládá vždy jen takové úkoly, které může vyřešit, neboť při podrobnějším zkoumání se vždy ukáže, že úkol sám vzniká tam, kde materiální podmínky jeho řešeni jsou již dány nebo kde jsou alespoň v procesu vzniku. Zhruba je možno označit asijský, antický, feudální a moderní měšťácký výrobní způsob za progresivní epochy ekonomické společenské formace. Měšťácké výrobní vztahy jsou poslední antagonistickou formou společenského výrobního procesu, antagonistickou nikoli ve smyslu individuálního antagonismu, nýbrž ve smyslu antagonismu vyrůstajícího ze společenských životních podmínek individui; avšak výrobní síly, vyvíjející se v lůně měšťácké společnosti, vytvářejí zároveň materiální podmínky k řešení tohoto antagonismu. Touto společenskou formací se tudíž uzavírá předhistorie dějin lidské společnosti."

Viz: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke%20kritice/predmluva.htm

M. Kroh komentuje moje upozornění na to, v čem se Marx mýlil, v intencích této pasáže. Aby bylo zřejmé, o co jde mně, v čem je podle mého názoru Marx nedůsledný, doporučuji zamyslet se nad tím, jaký je rozdíl mezi průmyslovou a buržoazní (v uvedené ukázce přeloženo ne úplně správně jako "měšťáckou") revolucí. Průmyslová revoluce byla obrovskou proměnou výrobních sil, technologické základny společnosti. Takovou, která vedla i ke změně vlastnických poměrů. Ty byly probojovány přes řadu zvratů, z nichž některé měly podobu toho, co označujeme za buržoasní revoluce. Většinou na ně pak navazovala období restaurace a pak následovaly další revoluční posuny. Průmyslová revoluce byla ovšem tou změnou nejdůležitější změnou, tak jak to Marx koneckonců říká i v uvedené pasáži.

Marx se v logice svého uvažování domníval, že další revoluci, obdobnou té buržoazní, provede proletariát (dělnictvo), které k jeho úkolu připraví samotný kapitalistický výrobní proces spojený s koncentrací dělnictva a jeho vedením k disciplíně. K tomu ovšem nedošlo. Proto Frankfurtská škola začala hledat nové revoluční subjekty (mládež, etnické a jiné diskriminované menšiny, všímat si více vlivu kulturní nadstavby apod.), čehož bylo později a dnes je plně zneužíváno k "překrytí" faktu, že hlavní diskriminace vedoucí k segregaci společnosti jsou dané majetkovou divergencí. Ale to by bylo o něčem jiném, zde bychom se asi s M. Krohem bez problémů shodli. Existují i jiné pokusy najít jiný revoluční subjekt. Takovým je například Hellerův "cognitariát".

Podle mě je Marx ve výše uvedené pasáži nedůsledný. Domnívá se, že nový revoluční subjekt vyroste ze staré (tedy průmyslové základny). Z té stejné základny, ze které vyrostla buržoazie jako revoluční subjekt. Jak ovšem Marx vynikajícím způsobem postřehl, když se připravoval na svou práci "Ke kritice politické ekonomie", předmluvě které se věnujeme, průmyslová základna natolik promění charakter práce, že se naprosto zásadním a klíčovým faktorem dalšího ekonomického rozvoje stane přeměna volného času ve faktor působící na zvyšování produktivní síly práce. Toto je mimořádně důležité.

A tomuto se na mnoha místech věnuje v pracovních materiálech, které nepřipravoval k vydání a které vyšly až po jeho smrti pod názvem "Rukopisy "Grundrisse" z roku 1857-1859". Právě ty u nás objevil R. Richta a myšlenky v nich obsažené daly vzniknout mimo jiné slavné "Civilizaci na rozcestí" z roku 1965 (první práce na toto téma ovšem Richta publikoval již koncem 50. let). O něco, tedy spíše o dost později, v roce 2015 objevuje totéž (ovšem ne tak přesně a zdařile jako R. Richta) Paul Mason a píše bestseller "Postkapitalismus", viz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Postkapitalismus

Marx byl ve svých "Grundrissech" krůček od zásadního objevu, který by jej přivedl k revizi svého díla: Změna, která "vyřeší hádanku dějin", bude obdobou nikoli toho, co se nazývá "buržoazní revoluce", ale toho, co se nazývá "průmyslovou revolucí". Bude spojena se vznikem nového dominantního sektoru, který umožní přeměnu volného času v plný a svobodný rozvoj schopností člověka, který bude působit na ekonomiku jako největší produktivní síla.

Těžko lze asi vyčítat Marxovi, že nedohlédl tehdy až za hranice toho, co nevidí i velmi moudří lidé ani dnes (včetně zmíněného P. Masona). Mezi ty "krátkozraké" patří všichni, kteří za hlavní změny v ekonomice považují nástup Průmyslu 4.0 apod.

To, co považuji za velmi nepřesné v jinak podnětném příspěvku M. Kroha je to, co jsem zvýraznil v jeho textu: "Průmysl bude dominovat ještě dlouho, ale současná epocha otevírá určité zárodečné možnosti. Nejprve se totiž bude muset změnit samotný průmysl, aby vyprodukoval tolik statků, kolik bude třeba na realizaci nové základny."

To považuji za hodně zavádějící. Současná průmyslová technologická základna si na jedné straně vyžaduje radikální růst kvalifikace lidí, zvyšování inovačního potenciálu společnosti, na druhé straně zabezpečuje naprosto dostatečné materiální podmínky pro to, aby každý člověk na naší planetě mohl mnohem více, radikální více plně a svobodně rozvíjet své schopnosti. Na materiálním blahobytu a dokonce ani na množství volného času to opravdu nevázne. Čekat, že zlepšením materiálních podmínek konečně obrátí vývoj k tomu, že lidé budou svobodně rozvíjet své schopnosti je asi blbost.

Využití stávajících materiálních podmínek, zejména pak volného času v plný rozvoj schopností člověka ve smyslu jeho inovačního potenciálu schopného uplatnění v rámci týmové práce ale asi není záležitostí něčeho, co lze produkovat "podomácku" a "amatérsky". Asi to opravdu chce, aby rozvoji a uchování schopností člověka sloužil celý ekonomický sektor, který bude nepochybně významnější než průmysl. A o to jde.

Závěrečná poznámka: Už jsem dost dlouho na tomto světě, abych věděl, že lámat setrvačné vidění reality, objasňovat nové, že to je činnost skutečně sysifoská. Lidé se některých svých vžitých představ, k nimž se s velkou námahou dopracovali, vzdávají velmi neradi. Na druhé straně čas nazrál k tomu, aby byla provedena dost zásadní korekce Marxova pohledu na dějiny, a to zejména z hlediska toho, o co jde dnes. Pokud nebudeme mít sílu ji udělat, nedokážeme najít cestu z krize.