Důležtou sérii o tom, jak může porozumět Marxovi ten, kdo mu chce porozumět, uveřejňuji v logice věci v rámci seriálu o vizi.

 

Pokračuji v seriálu, který je určen jen těm, kteří chtějí porozumět Marxovi. Podrobněji na úvod v prvním dílu, zde:

https://radimvalencik.pise.cz/6223-jak-porozumime-marxovi-kdyz-chceme-porozumet-1.html

Marx jako myslitel drží hodně rekordů. Jedním z nich je, že se k němu hlásí, nebo naopak ho odmítá největší množství lidí, kteří ho vůbec neznají. Paradoxně to platí především pro ty, kteří se k němu hlásí. Ti, kteří si chtějí uchovat svoji představu (většinou ze sekundárních zdrojů) o Marxovi, v následujícím textu nenajdou to, co je potěší. Následující text je určen jen těm, kteří chtějí pochopit, co skutečně Marx napsal, jak to myslel a o co mu šlo.

3. Jak dostat teorii do praxe?

Dostáváme se k další zásadní specifice Marxova přístupu, která je nadřazena tomu, jak je Marx většinou a chybně interpretován. Logicky navazuje na dvě předcházející specifika spojená s chápáním toho, odkud kam se společnost vyvíjí – přírodně historické pojetí vývoje společnosti a směřování vývoje ke společnosti založené na svobodném rozvoji člověka jako podmínce rozvoje všech a současně hlavním faktoru určujícím dynamiku a podobu ekonomického vývoje. Když už Marx odhalil "hádanku dějin" (odkud kam společnost směřuje a podle jakých zákonitostí), vedlo ho to i ke hledání odpovědi na otázku, jakou roli ve směřování společnosti hraje samotná teorie, jaká je cesta od teoretického řešení k praktickému. A jako důsledný myslitel nastolil tuto otázku jako otázku teoretickou.

Takovouto "drzost" dnes nacházíme v různých teoretických přístupech velmi ojediněle či přesněji řečeno, v současných bádáních se teoretické řešení otázky, jak výsledky teorie uplatnit v praxi, zcela vytratilo. Podle Marxe bez odpovědi na tuto naprosto zásadní otázku teorie k ničemu není, protože bude hovořit jen o tom, "jak by to mělo být", ale realita bude jiná. Současně nutno dodat, že právě pokus o řešení této nesmírně složité otázky přivedl Marxe k některým chybným řešením, jak si ukážeme v dalším díle.

Poprvé naplno Marx pochopil teoretickou povahu otázky o vztahu teorie a praxe v "Úvodu ke kritice Hegelovy filozofie práva", v rané práci z roku 1843, kde ji formuluje mj. takto: "Jako filosofie nachází v proletariátu svou materiální zbraň, tak nachází proletariát ve filosofii svou duchovní zbraň, a jakmile blesk myšlenky s plnou silou zasáhne tuto naivní národní půdu, uskuteční se emancipace Němců v lidi."

Viz: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/121843.htm

(Opět připomínám, že stojí za přečtení v širším kontextu.)

Všimněme si, že v tomto období chápe směřování vývoje společnosti ještě jen jako "emancipaci" a "návrat člověka k sobě". Ke spojení principu rovnosti, sounáležitosti a efektivnost se musel teprve dopracovat.

To, že (řečeno dobovými slovy) "proletariát" potřebuje k tomu, aby se emancipoval a prosazoval svůj zájem, oporu ve filozofii, na tom ještě není nic nového. Mnohem důležitější je první část myšlenky. Totiž to, že dobrá filozofie si musí umět najít svého adresáta, toho, kdo si ji osvojí a uvede společenskou realitu do souladu s jejími závěry. To byl úplně nový pohled. Do té doby i ti nejlepší myslitelé, jako například Helvétius, encyklopedista, jeden z největších osvíceneckých francouzských filozofů 18. století odpovídali na otázku, kdy bude lépe, takto: "až národ zakusí velká hoře a šťastná shoda okolností dá panovníkovi pocítit nutnost reforem".

Poměrně rozvinuté řešení otázky vztahu teorie a praxe dává ještě mladý Marx zanedlouho po té v roce 1845 ve svých slavných "Tezích o Feuerbachovi", lze je celé ke stažení najít např. na:

https://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/km_tof.htm

Pouhých jedenáct úderných formulací, každá z nich vyjadřuje nový pohled na společenský vývoj z hlediska vztahu teorie a praxe. Uvedu a okomentuji jen třetí tezi a pak ještě dám poznámku k poslední (doporučuji přečíst celé, stojí to za to). Takže třetí teze:

"Materialistické učení, že lidé jsou produkty okolností a výchovy, že tedy změnění lidé jsou produkty jiných okolností a změněné výchovy, zapomíná, že okolnosti mění právě lidé, a že sám vychovatel musí být vychován. Dospívá proto nutně k tomu, že dělí společnost na dvě části, z nichž jedna je povznesena nad společnost... To, že měnění okolností a lidská činnost spadají vjedno, lze pojímat a racionálně pochopit jen jako revoluční praxi."

Kdo chce pochopit smysl této teze, musí se zamyslet především nad tím, proč Marx není spokojen s názorem, že "lidé jsou produkty okolností a výchovy, že tedy změnění lidé jsou produkty jiných okolností a změněné výchovy". Vždyť je to zdánlivě pravda. Jak by to mohlo být jinak. Marx svojí tezí chce vyprovokovat otázku, kdo bude měnit okolnosti (společenské poměry) a kdo bude nositelem základních myšlenek, z nichž vychází proces výchovy, tj. ukazuje na význam adresáta teorie, kterého musí teorie najít, jehož úlohu musí zdůvodnit. V jeho pojetí to byl proletariát. Toto řešení historicky neobstálo. Ale otázka zodpovědnosti komplexního teoretického řešení za nalezení adresáta teorie, který je schopen její závěry prosadit v praxi, zůstává. Jakkoli je to otázka, která může přivést teorii na scestí, jak se ukázalo později například v případě Frankfurtské školy (která určitým způsobem, který zde nechci podrobněji rozebírat, souvisí s tzv. "neomarxismem").

Na závěr této části spíše žertem. Dobový vtip reaguje na poslední, jedenáctou tezi, která je nejkratší a zní takto: "Filozofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit."

K tomu se v okruhu znalých věci dodávalo, že Marxe je potřeba doplnit ještě o dvanáctou tezi: "Tak svět jsme už změnili, ale teď ho neumíme vyložit." – Něco na tom bylo. S výjimkou Milovana Djilase a jeho "Nové třídy" prakticky neexistovaly práce, které by se s využitím Marxovy metody zaměřily na řešení otázky příčin selhávání "změněného světa", tj. společenské reality po tzv. socialistických revolucích.

Věnováno Ivanu Dubskému, se kterým jsem měl příležitost v polovině 80. let několikrát diskutovat o Marxovi ve vinárně "U Šupů" a který mě v mnohém o Marxovi poučil. O Ivanu Dubském viz: https://is.jabok.cz/el/JA10/zima2014/T552/um/Ivan_DUBSKY_-_Vybrane_osobnosti_filosofie_20._stoleti.pdf

(Pokračování – o omylech Karla Marxe)