Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:

 https://radimvalencik.pise.cz/6330-teorie-dneska-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 5. část

Radim Valenčík a kol.

Model kapitálového trhu

Již dříve byl navržen tento model kapitálového trhu, na kterém se střetá nabídka investičních prostředků s poptávkou po investičních příležitostech a současně s tím i nabídka investičních příležitostí a poptávkou po investičních prostředcích, viz Obrázek 2.2.

Obrázek 2.2: Základní model kapitálového trhu

 

Zdroj: Vlastní výtvor                                              

K tomu:

Y, Y´               současný a budoucí příjem

MY´                budoucí příjem v mezních veličinách

Y₁, Y₂            současný příjem (rozpočtové omezení) jednoho a druhého subjektu

MY´₁, MY´₂   mezní výnos z využití investičních příležitostí jedním a druhým subjektem

E                     bod rovnováhy

i                      tím je určena úroková míra

ABE                oblast paretovského zlepšení v důsledku působení kapitálového trhu

Pokud funguje kapitálový trh, pak část svého současného příjmu jeden subjekt (věřitel) poskytne druhému subjektu (dlužníkovi) k realizaci výnosnějších investičních příležitosti, jejich společný příjem se zvýší o částku vyznačenou tmavší plochou (ABE), věřiteli o výnos z vlastnictví jeho investičních prostředků určený velikostí úroku, dlužníkovi o výnos z vlastnictví výnosnějších investičních příležitostí.

Grafické znázornění je původní, běžně jej používáme ve výuce mikroekonomie, studenti jej celkem dobře chápou (nedělá jim takový problém jako jiné grafy).

O tom, kdo bude dlužníkem a kdo bude věřitelem, rozhoduje kolika investičními prostředky a kolika investičními příležitostmi jednotlivé osoby disponují.

Na Obrázku 2.2 disponuje první subjekt (jehož investiční příležitosti znázorňujeme křivkou MY´₁) po vyčerpání svých investičních prostředků výnosnějšími investičními příležitostmi, než jaké má druhý subjekt (jehož investiční příležitosti znázorňujeme křivkou MY´₂). Bude tedy dlužníkem – k tomu, aby mohl realizovat výnosné investiční příležitosti, kterými disponuje, musí si půjčit investiční prostředky dané současným příjmem. Druhý subjekt bude ze stejných důvodů věřitelem, část investičních prostředků může půjčit.

Tento model má velmi dobré využití při objasnění řady důležitých otázek. Například možnosti příjmové a majetkové konvergence v podmínkách působení kapitálového trhu.

K tomu použijeme zjednodušený graf odvozený od předcházejícího Obrázku 2.2.

Obrázek 2.3: Konvergence příjmů věřitele a dlužníka při opakovaném působení kapitálového trhu:

Zdroj: Vlastní výtvor

Vlevo je příjem dlužníka, vpravo příjem věřitele.

Příjem každého se sestává z příjmu z vlastnictví investičních prostředků (světlejší část ohraničené plochy) a z příjmu z vlastnictví investičních příležitostí (tmavší část nahoře).

V uvedeném grafu předpokládáme, že oba subjekty mají stejné investiční příležitosti, ale druhý subjekt (věřitel) má třikrát větší množství investičních příležitostí.

V daném případě se působením kapitálového trhu původní poměr současného příjmu 1:3 (který odpovídal poměru vlastnictví, kterým subjekty disponovaly) změnil v poměr 3:5. Oba subjekty si polepšily v maximálně možné míře, ale procentuální rozdíl jejich majetků se zmenšil. V tomto případě opakované působení kapitálového trhu vede k poměrnému snižování majetkových rozdílů.

Otázka tedy zní tako: Jak je možné, že reálně působící kapitálový trh majetkové rozdíly subjektů působících na kapitálovém trhu zvyšuje, jaký faktor zde působí?

Na ni pak navazuje otázka: Bylo by možné zdokonalováním kapitálového trhu, případně odstraněním jeho dysfunkcí, umožnit, aby působil ve směru růstu role vlastnictví investičních příležitostí spojených s možnostmi nabývání a využití lidského kapitálu zúčastněných subjektů?

V dříve zpracovaných výstupech k této problematice nebyl explicitně identifikován jeden důležitý předpoklad konvergence příjmů v důsledku opakovaného působení kapitálového trhu, který je do modelu vtělen. Totiž to, že výnosy z investičních příležitostí zúčastněných subjektů jsou na sobě navzájem nezávislé.

Na základě zjednodušeného modelu, který jsme v předcházejícím pokračování prezentovali formou Obrázků 2.2 a 2.3, můžeme identifikovat různé typy příčin toho, proč fungování kapitálového trhu působí v realitě opačným způsobem, tedy tak, že zvyšuje příjmovou a majetkovou divergenci.

Touto příčinou je fenomén, který nazýváme pozičním investováním, resp. investováním do společenské pozice. Cílem tohoto investování je upřednostnit investiční příležitosti různého, ale nikoli pozičního typu, kterými disponuje poziční investor, před různými, ale nikoli pozičními investičními příležitostmi ostatních potenciálních investorů.

Jde tedy zejména o problém uplatnění lidského kapitálu.

Uplatnění lidských schopností je problémem každé společnosti. Ve společnosti, jejíž dynamika je závislá na rozšířené reprodukci soukromě vlastněných kapitálů v konkurenčních podmínkách, hraje poziční investování několikanásobnou negativní roli:

- Omezuje využívání investičních příležitostí a tím i dynamiku růstu. Zvlášť citlivé je to u investičních příležitostí, které jsou spojeny s nabýváním lidského kapitálu a následnou možností společenského vzestupu.

- V návaznosti na to deformuje charakter ekonomického růstu. Podstatná část spotřeby je nejen neproduktivní, ale přímo kontraproduktivní, působí ve směru zpomalení ekonomického růstu. Přitom se mnohdy jedná o spotřebu, která podstatným způsobem zatěžuje přírodní prostředí, vyžaduje si využití většího množství materiálů a energií.

- Prohlubuje ekonomickou nerovnost a je zdrojem potenciálních konfliktů, které permanentně přerůstají v konflikty aktuální, dlouhodobě přežívající a vzájemně se mezi sebou propojující.

Obrázek 2.4: Vliv pozičního investování na posun křivek mezního výnosu

 

Zdroj: Vlastní výtvor

Z drobných úspor vynucených věřitelů (kterým byly omezeny investiční příležitosti) mohou poziční investoři realizovat své investiční příležitosti s vyšším výnosem, to vše při celkové ztrátě společenské efektivnosti.

Problém pozičního investování nelze řešit represí, ale jen tím, že jeho vliv eliminuje zdokonalováním tržního mechanismu tak, aby byly podpořeny ty investiční příležitosti, které se investování do společenské pozice snaží potlačit. Proto jedním ze směrů rozvíjení ekonomie produktivní spotřeby je:

1. Identifikování, popis a analýza forem pozičního investování zaměřeného na omezování investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu.

2. Nalezení těch forem vzájemně výhodných HCC (smluv týkajících se lidského kapitálu), které mohou eliminovat negativní vliv těch forem pozičního investování, které nejvíce omezují ekonomický růst a deformují jeho charakter.

3. Řešení problematiky vytvoření podmínek pro fungování těchto HCC v rámci komplexních reforem podporujících přechod k ekonomickému systému založenému na produktivních službách, a to v rámci ucelené, realistické a pozitivní vize, která přispívá k prosazení výše uvedené i svým étosem.

Každý typ společnosti měl vždy v historii jako svůj největší problém nerovný přístup svých členů k využívání investičních příležitostí, kterými disponovali "od přírody", tedy primárních investičních příležitostí, a následně těch, které si postupně vytvářeli na základě využívání primárních investičních příležitostí.

Výše uvedené lze rovně přeformulovat tak, že v jazyce na jedné straně možností, na druhé straně bariér využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti se nejzřetelněji zrcadlí neduhy (nedostatky, příčiny problémů) každého typu společnosti v každém stádiu jejího vývoje, v každé konkrétně historické situaci, ve které se nachází. Koncept ekonomie produktivní spotřeby je z tohoto hlediska velmi vhodný k tomu, aby na příčinu problémů poukázal.

(Pokračování)