Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:

 https://radimvalencik.pise.cz/6330-teorie-dneska-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 7. část

Radim Valenčík a kol.

3. Makroekonomický aspekt: Jsou výdaje domácností produktivní?

Úvodní poznámka

Keynesiánská makroekonomie přebírá neoklasické rozdělení výdajů na investice a spotřebu, přičemž dominantním subjektem spotřebních výdajů jsou domácnosti a dominantním subjektem výdajů jsou firmy. Jde o poměrně velké zjednodušení. Domácnosti totiž také investují a k tomu účelu na trhu peněz poptávají peníze. Jde zejména o hypoteční úvěry a půjčky na vzdělání, které v některých zemích tvoří velmi významnou makroekonomickou veličinu.

To je ovšem jen jeden aspekt. Mnohem významnější je, že řada výdajů domácností má investiční charakter, resp. jsou výdaji produktivními ve smyslu nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, a domácnosti jsou při jejich vynakládání bezprostředně motivovány zvýšením svého budoucího příjmu.

V nedávno zpracované studii byl podniknut pokus o analýzu, která by umožnila odpovědět na otázku, zda se zvyšuje podíl výdajů domácností, které lze označit za produktivní (v tom smyslu že prostřednictvím jejich bezprostředního vlivu na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu). V následujících několika dílech naší série využijeme poznatky studie, doplníme je a na závěr podrobíme rozboru z hlediska našeho přístupu k budování ekonomie produktivní spotřeby jako základního směru překonání neoklasické ekonomie a většiny jejích modifikací.

3.1. Vymezení a analýza výdajů domácností

Výdaje domácností

Výdaje domácností jsou oblastí, která má významný dopad na zajištění ekonomického fungování domácnosti, tedy z hlediska mikroekonomického, ale i na fungování ekonomického a finančního systému státu, tedy z hlediska makroekonomického. Z pohledu domácnosti, ať již jde o domácnost jednotlivce nebo vícečlenné rodiny, jsou výdaje součástí jejího rozpočtu, který je obvykle označován jako rozpočet domácnosti nebo rodinný rozpočet. Základním pravidlem u rodinného rozpočtu je, že výdaje nesmí v dlouhodobém časovém horizontu překročit příjmy. Domácnost jako ekonomický subjekt tedy musí počítat, které výdaje jsou běžné, každý měsíc se pravidelně opakující, a které jsou mimořádné, či které výdaje jsou určeny na krátkodobé užití a které na dlouhodobé užití. Domácnosti si musí vytvářet rezervy na výdaje mimořádné, resp. na výdaje související s většími položkami přesahujícími rozsah jejich měsíčních příjmů.

Rozumná příprava rozpočtu domácnosti a nakládání s výdaji má dopad na to, jak se lidé cítí, jak jsou spokojeni se svou finanční situací a které potřeby a na jaké úrovni se jim daří zajišťovat. Příjmy a výdaje domácnosti jsou klasickými ekonomickými tokovými veličinami, proto se posuzují vždy za určité časové období. Typicky jde o měsíční časové období nebo roční časové období.

Z makroekonomického hlediska jsou výdaje domácností důležitým faktorem bezprostředně ovlivňujícím agregátní poptávku. Jejich souhrnná analýza proto má význam z pohledu státu. Analýza výdajů domácností a struktury jejich spotřeby může odhalit různé vývojové tendence, které stát může ovlivnit svými průřezovými politikami (např. fiskální politikou, politikou zaměstnanosti, sociální politikou) a dosáhnout žádoucích změn. Tyto analýzy mohou být různě členěny a zaměřeny např. na výdaje různých sociálních skupin - z hlediska druhu hlavních příjmů (např. zaměstnanců, důchodců, osob samostatně výdělečně činných), z hlediska sídla (osoby žijící ve městě, osoby žijící na vesnici), z hlediska věkových skupin nebo z hlediska geografického. Podobně jako pro stát mohou výsledky analýz výdajů domácností sloužit pro rozhodování na nižších úrovních, jako jsou kraje, obce a města. Analýza výdajů domácností může být důležitá i z pohledu firem, které se snaží na trhu uplatnit své produkty, tedy výrobky nebo služby, nebo nabídnout domácnostem investování.  Informace o disponibilních prostředcích domácností či vývojových tendencích ve spotřebě tedy může sloužit jako významná vstupní informace o tom, na jaké trhy (tj. pro koho a kde) se zaměřit.

Údaje o příjmech a výdajích domácností shromažďuje v České republice Český statistický úřad (ČSÚ). Data ČSÚ jsou k dispozici ve statistických ročenkách, resp. ke stažení na internetu, a bylo z nich čerpáno pro tuto analýzu. Údaje vycházejí zejména ze statistiky rodinných účtů a výsledky sledování ČSÚ pro data do roku 2015 včetně publikuje mimo jiné podle příjmových decilů, zatímco data od roku 2016 ČSÚ mají změněnou strukturu a jsou uváděna jen podle příjmových kvintilů. Protože pro dále uvedenou analýzu jsou vhodnější podrobnější údaje podle decilů, byly použity časové řady od r. 2004, od kdy toto sledování k dispozici, do roku 2015 včetně.

Pro spotřební vydání ČSÚ od roku 1999 používá "Klasifikace individuální spotřeby podle účelu”, která byla vytvořena jako česká verze mezinárodního standardu COICOP (Classification of Individual Consumption by Purpose), tzv. CZ-COICOP. Pro sledování výdajů domácností je určeno 12 oddílů této klasifikace – viz též Tabulka 3.1.

Zaměříme se na analýzu výdajů domácností ve vztahu k tzv. produktivní spotřebě. Produktivní spotřeba je ta část výdajů domácností, která souvisí s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu.

Mezi produktivní služby zařazuje Valenčík a kol. (2014) odvětví spojená s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu, především:

- vzdělání,

- péči o zdraví,

- výchovu v rodině,

- kulturu,

- bydlení pro mladé lidi,

- rekreační a relaxační aktivity,

- lázeňství či

- pracovní poradenství.

Ekonomické efekty produktivních služeb se projevují v urychlení pracovního uplatnění, dosažení lepšího pracovního uplatnění, prodloužení zenitu i horizontu produktivního uplatnění.

V kontextu výše uvedeného vymezení by měl být do rekreačních a relaxačních aktivit specificky zahrnut také sport s výjimkou vrcholového, resp. profesionálního sportu. Sport má bezpochyby řadu produktivních účinků. Je totiž nejen vhodnou náplní volného času, ale pomáhá také k relaxaci, obnově sil a k celkovému upevnění zdraví.

Pojem ekonomika produktivních služeb má podle Valenčíka (2014) širší záběr než pojem vzdělanostní neboli znalostní společnost či společnost vědění (knowledge society, learning society), se kterým se lze v odborné literatuře často setkat (viz dále Hurtová, 2015; Matula, 2011; Svatoš, 2005; Keller, Tvrdý, 2008). Ekonomika produktivních služeb totiž zahrnuje více charakteristik lidského kapitálu, tj. nikoliv jen jeho nabývání, ale i uchování a uplatnění.

Hurtová (2015) vychází z prací Kellera a pojmem vzdělanostní společnost označuje stav společnosti, kdy vědění vstupuje do tržního procesu zhodnocování jako prvek, který přináší vyšší zisk než klasická průmyslová výroba. Podle názoru Matuly (2011) jsou pojmy jako "informační", "znalostní", "postindustriální" či "technokratická" společnost v zásadě synonyma. Matula (2011) dále uvádí: "Změnou preferencí směrem k lidskému kapitálu pravděpodobně dochází i k postupnému splynutí termínů "informační společnost" a "znalostní společnost" bez ohledu na skutečnost, že informační ekonomika (či informační průmysl) je jasně vymezitelnou (tudíž i měřitelnou) složkou národního hospodářství, zatímco termín "znalostní ekonomika" je velmi široký pojem, na jehož vymezení se odborná veřejnost ne zcela shodne." Svatoš (2005) píše: "Výchozí základnou nové (znalostní, digitální, síťové apod.) ekonomiky je ekonomika tradiční, která je významným způsobem transformována efekty moderních informačních a komunikačních technologií, jakož i hospodářskou politikou státu v podmínkách globalizace. Hlavní a rozhodující formou kapitálu v nové ekonomice jsou informace a znalosti."

Keller, Tvrdý (2008) v souvislosti se vzdělanostní společností konstatují, že výše vzdělání nemusí souviset s vyšší ekonomickou výkonností, s mírou podnikatelské aktivity, ani s mírou nezaměstnanosti. Zatímco v období až do cca 30 let po druhé světové válce vzdělání sloužilo jako výtah do vyšších vrstev společností, nyní podle autorů vzestup nezajišťuje. Spíše má význam jako ochrana před riziky sestupu do nižších vrstev.

(Pokračování)