Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:

 https://radimvalencik.pise.cz/6330-teorie-dneska-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 8. část

Radim Valenčík a kol.

(Pokračování 3. kapitoly)

Celková struktura spotřebních vydání

Časově nejaktuálnější celková struktura spotřebních vydání, dostupná podle ČSÚ e (2018), tj. za roky 2015 a 2016, a to jednak vždy průměr, jednak 20 % domácností s nejnižšími a s nejvyššími příjmy, je uvedena níže – viz Tabulka 3.1.

Tabulka 3.1: Celková struktura spotřebních vydání za roky 2015 a 2016

Zdroj: ČSÚ e (2018)

Pro další analýzu je třeba vymezit ty oddíly spotřebních vydání, jejichž definice by se co nejvíce blížila výše uvedenému teoretickému vymezení produktivních služeb podle Valenčíka a kol. (2014). Po bližším zkoumání definic a úvaze byly takto označeny oddíly Zdraví, Rekreace a kultura, Vzdělávání, Ostatní zboží a služby.

Pokud jde o vybrané oddíly označené jako produktivní služby, má oddíl Zdraví zastoupení v celkovém průměru spotřeby na člena domácnosti 2,6 % v obou letech, Rekreace a kultura 9,4 %, resp. 9,5 %, Vzdělávání 0,6 %, resp. 0,9 % a nakonec oddíl Ostatní zboží a služby 12,1 %, resp. 11,8 %. Celkově tedy tvoří spotřební výdaje na produktivní služby v průměru 24,7 % spotřebních vydání v roce 2015, resp. 24,4 % v r. 2016, takže jde o jejich nezanedbatelnou část.

Nejvýznamnější zastoupení měly v letech 2015 a 2016 stejně jako i v předchozích letech Potraviny a nealkoholické nápoje a Bydlení, voda, energie, paliva, které společně tvořily u domácností v průměru celkem 41,1 % spotřebních vydání v roce 2015, resp. 40,7 % v roce 2016. Společně by bylo možné tyto dva oddíly vydání označit jako náklady na základní životní potřeby.

Podle údajů ČSÚ uspořádaných podle příjmových decilů (viz Tabulka 3.2) maximální hodnoty 47,1 % dosáhly základní životní potřeby v nejnižším příjmovém decilu a 35,2 % v tom nejvyšším v roce 2015. Přitom pod 40 % z celkových vydání klesly tyto výdaje až v 8. příjmovém decilu. A zhruba do 7. příjmového decilu nelze obecně pozorovat nějaké zásadnější změny ve struktuře spotřebních vydání, protože jim stále dominují vydání na základní životní potřeby. Údaje o spotřebních vydáních uvedené jen podle příjmových kvintilů tyto největší rozdíly částečně stírají. Nejchudší kvintil (tj. 20 % domácností s nejnižšími příjmy) vydával v roce 2016 na základní životní potřeby 44,9 % spotřebních výdajů, zatímco nejbohatší příjmový kvintil 34,9 %.

Třetí a čtvrtou nejvýznamnější výdajovou položku tvoří ve struktuře Ostatní zboží a služby (viz oddíl 12), v průměru 12,1 % v r. 2015, resp. 11,8 % v r. 2016, spolu s Dopravou (viz oddíl 7), v průměru 10,5 % v r. 2015, resp. 11 % v r. 2016. Páté místo ve struktuře vydání zaujímá Rekreace a kultura (viz oddíl 9), kam patří i sportovní služby.

Ostatní oddíly vydání již nezaujímají natolik významné podíly v celkové struktuře, většinou je to do 5 %. Je přitom typické, že ani pořadí decilu nemá významný vliv na podíl některých oddílů vydání, resp. neprojevuje se zde žádná viditelná tendence s růstem příjmového decilu. Jako příklad lze uvést oddíl 2 – Alkoholické nápoje, tabák, kde se hodnoty pohybují od 2,7 % do 3,5 % (maximum je v 9. decilu), nebo oddíl 3 – Odívání a obuv, kde se hodnoty pohybují od 4,6 % do 5,6 % (maximum je v 2. decilu), přičemž 1. a 10. decil mají shodný podíl ve výši 5,4 %. Pravděpodobně tedy bohatší domácnosti kupují dražší výrobky v dané kategorii, případně spotřebovávají větší objem daných výrobků, ale vyšší příjem nepůsobí na významnější změnu zastoupení ve spotřebních vydáních.

Tabulka 3.2: Spotřeba podle příjmových decilů

Zdroj: ČSÚ d (2017)

Z produktivních služeb je tak evidentně největší zastoupení oddílu Rekreace a kultura, kam lze zahrnout jak volnočasové aktivity, tak dovolené, aktivní provozování sportu a zároveň návštěvy koncertů a divadelních představení. V rámci oddílu s číslem dvanáct, tedy Ostatní zboží a služby, lze nalézt výdaje, které jsou typicky výdaji na produktivní služby, tj. osobní péče, jako např. kadeřnictví, manikúru a pedikúru, masáže, a sociální péče. Patří sem ovšem i služby, jejichž produktivní charakter by byl velmi sporný, jako např. prostituce, a výdaje za klenoty, které naopak mají charakter okázalé spotřeby.

(Pokračování)