Každý měsíc vždy 16. uveřejňuji díl tohoto seriálu, který na mém vlastním případě ukazuje, jak by mohla fungovat postgraduální nadstavba průběžného penzijního systému, jejíž realizaci navrhujeme k odstartování komplexních reforem.

Dnes se dožívám 65 let + 8 měsíců. V úvodním dílu jsem vysvětlil, co je podstatou experimentu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5532-dnes-zacinam-dozivotni-experiment-na-sobe.html

Jde mi o to ukázat, jak by si člověk mohl zvýšit svůj příjem, pokud by fungovala plně uzavřená a plně zásluhová postgraduální nadstavba průběžného systému penzijního pojištění, která bude založena na principu: "Co jsi do této nadstavby dal, to dostaneš podle pojistné matematiky dožití v podobě doživotní renty zpět."

Po osmi měsících:

Zkrácení očekávané doby dožití za pět měsíců 8*(0,67:12) = 0,45 roku

Očekávaná doba dožití (zprůměrováno muži a ženy) 12,56 – 0,39 = 12,11 roku

Předpokládaný počet výplat 12*12,11 = 145

Celková vložená částka 8x40 + 10 = 330 tisíc  (poznámka: 10 tisíc je odvod z půlročních odměn)

Měsíční doživotní renta 330.000:145 = 2.276 korun

Podrobnější výpočet a zdůvodnění spolu se zážitky z prvního "důchodového" měsíce viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5628-muj-dozivotni-experiment-2.html

K problematice penzijního systému

Nejvýznamnější událostí bylo zveřejnění materiálu Národní rozpočtové rady 30. října, ve které se upozorňuje na katastrofu, kterou za 50 let může způsobit nerovnováha v penzijním systému v důsledku demografického vývoje. Dost času na to, aby se zavedl náš systém, který problém řeší. K tomu viz podrobný materiál:

https://radimvalencik.pise.cz/6303-penze-dalsi-katastrofa-na-obzoru.html

Náš tým považuje za významné na materiál Národní rozpočtové rady reagovat, 21. listopadu v 17.30 k dané problematice budeme mít na VŠFS (Estonská, vchod z Kodaňské) veřejný teoretický seminář (volně přístupný). Zde bude prodiskutován materiál, který i se záznamem výsledků odborná diskuse bude Národní rozpočtové radě předán. Kdo má zájem, může se projednání zúčastnit, jednání bude probíhat cca do 19.00. O reakci Národní rozpočtové rady budu informovat.

Na začátku listopadu (v době dušičkové) jsem byl krátce v Turecku nedaleko Antalye na konferenci, která byla věnována mj. i problematice penzijního systému. Velmi přínosné, seznámil jsem se zde s několika lidmi, které náš přístup zaujal. Jeden z nich podnětným způsobem rozvinul model Nicholase Barra, který se k našemu přístupu velmi hodí. Doufám, že napíše slíbený článek do našeho časopisu ACTA VŠFS.

Zde je foto ze setkání s bývalým ministrem pro "turecké hospodářství" (ten sympatický pán uprostřed, velmi inteligentní a požíval zaslouženou úctu, vlevo předseda Turecké ekonomické společnosti, také velmi příjemný a vzdělaný pán, kolem ministra jsou dva ekonomové z Alžíru):

Pokud jde o politickou situaci u nás:

Ta se u nás vyhrotila právě v předcházejících dvou dnech, ale podle mě nic zásadního, viz můj příspěvek na dané téma, který zaznamenal velké množství ohlasů:

https://radimvalencik.pise.cz/6354-babisuv-listopad-2018-a-o-co-jde.html

Osobní spokojenost a pocity:

Dosud největší přetížení, jaké jsem kdy zažil. Přebral jsem několik agend a ukázalo se, že je tam mnohem víc práce, než se zdálo. No, snad to zvládnu, i když poprvé v životě jsem začal mít problémy se spaním a musím brát i prášky. Vím, že se to v mém věku nemá dělat, ale předpokládám, že to během dvou měsíců zvládnu.

Měl jsem dvě krásná setkání.

První v Turecku na slavnostním večeru k ukončení konference. Během běžného rozhovoru s asi o dvacet let mladším Turkem (ekonometrem, který vystudoval matematiku) jsme se dostali až ke Kantovi a zjistili, že máme stejný názor na Hegelovu kritiku Kantova pojetí nepodmíněného. Dokonce věděl, že podstatu této kritiky z obhájců Kanta nejlépe pochopil Husserl, který – podle jeho slov – "byl od vás z Moravy". Opravdu jsem netušil, že se setkám s člověkem, který takové specialitky zná. Tak jsme si pak povídali i o everetovské mnohosvětovosti. S oporou dvou vodek moje angličtina dosáhla úrovně, kdy jsem dokázal vyložit svou teorii plurality a relativity strukturační a restrukturační dimenze světů, v nichž žijeme. Tj. například to, že interakce částic na kvantové úrovni probíhá, jako by "naše" časová restrukturační dimenze byla pro tyto částice strukturační. Tak si o tom píšeme a doufám, že se brzy v Isntabulu nebo v Praze setkáme. A vůbec to tam bylo moc fajn. Turci příjemní, uvolnění, diskutovat bylo možné o všem a otevřeně, konference velmi kvalitní. Mezi jednáním poslední den a slavnostním večerem jsem měl asi dvě hodiny volna, tak jsem si rychle sbalil věci a okusil i moře. Kolem samá ruština, občas němčina. Moře překvapivě teplé, dalo se v něm vydržet libovolně dlouho, ale času bylo málo. Tak ještě foto z místa:

 

Včera (15. listopadu) jsem měl pracovní setkání u Zlatého hroznu. Když už jsem se chystal domů, oslovil mě jménem muž od vedlejšího stolu. Ukázalo se, že to je můj bývalý student, kterého jsem učil v roce 1983. Musel jsem se červenat, jak mě a kolegu Pstružinu, který byl vedoucím katedry, chválil. Prý jsme vytvořili jako jedni z velmi mála pedagogů podmínky pro svobodnou diskusi. Připomněl se mi tím, že mi po zkoužce daroval Nový zákon. Ještě ho mám schovaný. Ono je vždy fajn, když studenti mají zájem diskutovat. Výuka je hned zajímavější a člověk se cítí osvěžený. Nejhorší je, když jsou studenti "mrtví" a pedagog nemá odezvu. Takže jsem poděkoval i já jemu za to, že i díky jemu bylo při výuce na našem semináři živo. Při této příležitosti jsem si uvědomil, že jsem za dvanáct let na VŠE (1977 až 1988, kdy jsem byl vytlačen do Ústí nad Labem) odučil kolem 10 tisíc studentů...