Jak vždycky zdůrazňuji, bez dobré teorie to nepůjde. Proto jsem se rozhodl na pokračování zveřejnit pracovní verzi monografie "Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb". Podrobněji o jejím významu a obsahu v prvním dílu seriálu, viz:

 https://radimvalencik.pise.cz/6330-teorie-dneska-ekonomie-produktivni-spotreby-1.html

Ekonomie produktivní spotřeby: Teoretický základ analýzy role produktivní služeb – 12. část

Radim Valenčík a kol.

(Pokračování 3. kapitoly)

Podobně byla otestována prostřednictvím korelačního koeficientu i závislost podílu výdajů na produktivní spotřebu na celkových příjmech podle příjmového decilu v časové řadě 2004 – 2015 – viz Tabulka 3.6.

V tomto případě jsou významné korelace pouze u decilu prvního a desátého, přičemž jde o korelaci negativní. V průběhu daného časového období tedy u prvního a desátého decilu docházelo k poklesu podílu výdajů na produktivní spotřebu v poměru k celkovým příjmům. Paradoxně se tedy nejchudší domácnosti chovaly v tomto ohledu

stejně jako nejbohatší domácnosti. Důvody tohoto chování však patrně budou jiné. Zatímco u nejchudších domácností se stále udržuje vysoký podíl výdajů na základní životní potřeby a na růst výdajů na produktivní služby jim tak zřejmě už nezbývá, tak se u nejbohatších domácností významněji projevuje snaha celkově snížit podíl spotřebních vydání a naopak vydávat prostředky na vydání klasifikovaná jako nespotřební.

Struktura čistých peněžních vydání za rok 2015, která čerpá ze statistiky rodinných účtů – viz ČSÚ d (2017), je podle jednotlivých decilů v základním členění na spotřební a nespotřební vydání uvedena v Tabulce 7.

Z údajů v Tabulce 3.7 vyplývá, že zatímco u prvního až osmého decilu tvoří podíl spotřebních vydání na čistých peněžních vydáních celkem více než 90 %, tak v 10. decilu tento podíl významně klesá na necelých 80 %. Podobně se tento údaj choval i v předchozích letech.

Lineární regrese pro závislost podílu produktivních výdajů na celkových spotřebních vydáních na příjmovém decilu byly spočteny u těch decilů, kde závislost vyšla jako statisticky významná, a navíc pro krajní decily, první a desátý. Souhrnně jsou výsledky pro tyto regrese obsaženy níže – viz Tabulka 3.8 – a pro statisticky významné regrese zachyceny graficky – viz Obrázek 3.6. Všechny regresní přímky mají pozitivní sklon a potvrzují to, co již naznačily korelační koeficienty, že u 3., 5. a 6. decilu v průběhu času statisticky významně rostl podíl výdajů na produktivní služby. Z grafu je také patrné, že po kulminaci v roce 2011 dochází i u těchto decilů k útlumu v podílu těchto výdajů a v posledních letech spíše jejich oscilaci bez výraznějšího trendu, který byl dosažen v předchozích letech.

Obrázek 3.6: Podíl výdajů na produktivní služby na celkových výdajích

 

Zdroj: ČSÚ d (2017), vlastní zpracování

Dále bylo provedeno testování shody parametrů dvou regresních, resp. v tomto případě trendových funkcí. Bylo zvoleno porovnání regresních koeficientů b_1i pro časové řady vybraných decilů (shodně jako Tabulka 3.8) s regresním koeficientem b₁₁ pro časovou řadu prvního decilu. Je tedy testováno, zda se ve vyšších decilech statisticky významně liší strmost trendové funkce. Výsledky jsou uvedeny – viz Tabulka 3.9.

Tabulka 3.9: Pořadí decilů z hlediska strmosti trendové funkce

Zdroj: ČSÚ d (2017), vlastní zpracování

(Pokračování)