Zde jsou proloženě námitky či připomínky (proloženě) a k tomu mé reakce (2. část):

Ve společnosti, kde sociální nerovnost je podmínkou jejího fungování, se budou sociologové stále potýkat s otázkami "sociální potřebnosti" či "sociálních případů". Měli by se však zaměřit na příčiny sociální nerovnosti, která produkuje existenční problémy masy lidí.

K tomu: Ano. Právě proto je ovšem nutno komplex všech problémů rozložit na tak konkrétní, aby byly řešitelné a současně aby se řešily komplexně v rámci ucelené koncepce. Pokud chceme jít touto cestou, musíme se asi více opírat o rozum a hlavně se snažit si vzájemně porozumět.

 

Kapitalismus je založen na sociální nerovnosti. To ví každý i minimálně informovaný občan. Příčina je tedy známá. A známé je i řešení, Už tady dokonce bylo! Ale to jsme demokraticky odmítli! Ano. Většinově jsme sociální rovnost odmítli a výsledky voleb ukazují, že i nadále odmítáme. To musíme respektovat. Můžeme tedy důsledky pouze tlumit.

K tomu: Minulý systém uhynul na svou nevýkonnost. Volat po návratu k němu bez analýzy příčin nevýkonnosti je zoufalství.

 

...praktické otázky se nedají řešit jinak než demokratickou diskuzí v občanské společnosti, pak v Parlamentu ... vadná rozhodnutí se dají vždy napravit či korigovat. Společnost se mění, budou se měnit i ony pojmy a měřítka.

K tomu: Ono to s tou "demokratickou diskusí" není tak jednoduché. Přenést diskusi o zásadních otázkách do dominantního mediálního prostoru, na parlamentní či akademickou půdu je dřina. Mám dost zkušeností s tím, abych věděl, jak je taková diskuse z těchto oblastí vypuzována a nahrazována spektakularitou či sterilitou. Proto si važme každé příležitosti pro seriózní diskusi. A také se snažme být v diskusi zodpovědní.

 

Sociálně potřební a kdo by se měl o ně starat. Stále mě to zavádí k institutu domovského práva a povinnosti obce, postarat se o své lidi. Nevelké sociální byty, by měly být součástí té pomoci. Každou podporu, si však práceschopní musí nějak odpracovat. Rozdělování sociálních podpor, nelze předávat do soukromých rukou. To je povinnost státní správy a ne prostředek k vytloukání zisku pro některé. To je, jako by se předalo do soukromých rukou, vyplácení důchodů a soukromý subjekt by z toho profitoval.

K tomu: To je o jiném problému, než jsou startovní byty. Ty nejsou "sociální pomocí", ale ekonomický (teprve následně i sociální) efekt zde vzniká tím, že se umožňuje plnější a rychlejší uplatnění mladého člověka. A tento ekonomický efekt, který systém využívá, umožňuje násobit sílu přerozdělení a rozšiřovat okruh těch, kterým může systém pomoci.

 

Zde je pár otázek:
Součet základního nájemného a podílového by klidně překročil 30 % příjmů a to je dost.
Odepsal by si uživatel při přechodu do nového bytu tu vloženou sumu do bytu startovního, při jeho uvolnění?

Pořizovat si dva a více bytů do vlastnictví je nad možnosti běžného občana,
Otázka úroků, příspěvků státu a místních správ atd.

K tomu: Dík za otázky, vezmu to postupně:

- Systém by byl nastaven tak, aby startovní nájemné bylo podstatně nižší než tržní a s růstem příjmu absolventa by s postupně zvyšovalo. Přitom tak, aby měl sám zájem byt opustit (a uvolnit potřebnějšímu), jakmile bude mít dostatečný příjem na vlastní bydlení. To je půvab a podstata systému. Současně s tím se řeší i otázka podpory populační politiky, protože pořízení potomků se projeví na snížení disponibilního příjmu a vede ke snížení podílové složky nájmu.

- Nelze hovořit o "vložené sumě do startovního bytu", uživatel by platit nižší nájemné než je ekonomické.

- Jaký druhý byt? Mladá rodina by se během "startovního bydlení" připravila na přechod do standardního bydlení.

 

Zajímavé je to,že dříve mladá rodina,když chtěla 3+kk a když chvíli počkala,nebo pracovala kde to bylo potřeba, tak jej měla.Nebo, měla možnost si jej postavit svépomocí,prostě byl opravdový zájem státu umožnit pracovitým a vzdělaným lidem bydlení získat. Sám jsem stavěl svépomocí dům po sobotách a nedělích 4 roky,stát mě umožnil půjčku na 2,7 %, ale vydržel jsem to. Není nutné jen čekat a trávit čas v posilovnách a soláriich, cestovat po drahých dovolených, každý se musí snažit. Buď umět na předražený krcálek na vyspání vydělat nebo to zkusit postavit vlastní silou. Nic není zadarmo, ale není to nemožné když se chce.

K tomu: Je dobře, že jste zreálnil připomenutí toho, jak to tehdy bylo s přístupem k bydlení. A opravdu není nic zadarmo. Dnes se leccos změnilo. Například i to, že v řadě profesí je mladý člověk (absolvent) natolik profesně angažován, že si čas ke svépomoci nachází obtížně. Nic proti pracovní výchově (také jsem fyzicky hodně pracoval a hodně mně to dalo), ale může to být i neefektivní (perspektivní odborník se má uplatnit jinak). Proto by startovní bydlení pro absolventy v těchto případech pomohlo. Nevylučuje to přitom "svépomoc", ale při dnešních technologiích asi přece jen ne zcela efektivní způsob zapojení.

 

Ano. Je to zajímavé. Je důležité sdělit, který stát to rodinám umožnil a za kterého to už tak lehce nejde. Řeč je totiž o dvou státech. Jistě, že to jde. Ale jen někomu. Navíc těch rizik je v tom dnešním státě mnoho: zaměstnání, nemoc, nebezpečí exekucí a jejich podmínky.... Ona je odvaha už vůbec rodinu založit. A navíc už sám pojem "rodina" je relativizován, zesměšňován a ukazován jako veteš nehodící se pro mladé a dynamické a skvělé a vůbec in! Víte že v parlamentu je návrh na změnu Ústavy v této otázce? Rodina jako svazek muže a ženy má být definován jako "svazek dvou osob". A snaží se nás přesvědčit, že jde o drobný detail a krok k rovnoprávnosti. Takže mladí hurá do toho!

K tomu: Jak jsem již dříve uvedl, před zmíněnými riziky by systém podílového splácení chránil a současně by podporoval pořízení dětí, tj. normální rodinu.

 

Mám aj nejakú si pripomienku, migrantom a kobylkám dajú všetko grátys a mi čo sa roztrháme aj do dôchodku budeme na nich živoriť večne alebo čo tristo p.íč horúcich, dokedy to bude takto ďalej pokračovať. Prispejem aj ja nadávky pre ekonomických migrantov, ale len s olova a roxoru lebo na iné dávky nemám.

K tomu: Systém by mohl být samozřejmě využit i k integraci migrantů, kteří mají perspektivu vlastní výdělečné činnosti.

 

Pokud bude vše uspořádáno tak, že ze všeho musí být zisk, není z toho východisko. Je zajímavé kolik máme všelijakých neziskovek jenom ty na výstavbu bytů nejsou.

K tomu: Systém by nedosahoval zisk, ale podstatná část dotací by se vracela a mohla být využita k rozšíření fondu startovních bytů pro potřebné. Pokud by fond vznikl v době, kdy to bylo reálné (kolem roku 2000), byl by dnes v jemu náležejícím sektoru problém bydlení vyřešen.