K článkům publikovaným v rámci seriálu TEORIE DNEŠKA jsem dostal hned několik komentářů. S potěšením konstatuji, že roste jejich kvalita i kvalita argumentace. To mimo jiné ukazuje, že je správní rozvíjet teorii na bázi otevřené komunikace. Jednotlivé podnětné příspěvky budu postupně uveřejňovat a reagovat na ně. Pokud budou přibývat rychleji, pokusím se o korektní výběr toho nejdůležitějšího,

Je to důležité ještě z jednoho důvodu. Na sobotu 16. března je plánována významná veřejná diskusní akce v Brně, na které bych chtěl vystoupit se svou myšlenkou prokomunikovaného jádra srozumitelné, perspektivní a realistické vize, které by obsahovalo jak to, v čem se shodujeme, tak i to, co považujeme za sporné a co bude nutné dále vyjasnit. O podrobnostech akce budu informovat.

Dnes vybírám reakci Maxima 2, rovněž k 63. pokračování seriálu:

Maxim 2:

Děkuji panu docentu Valenčíkovi i panu Mayerovi za reakci a dovolím si rovněž vyjádřit se k některým bodům.
Ad 2) Hlavním argumentem nebylo to, že nějaký obor byl přítomen už na úsvitu historie, ale to, že v rozvinutých zemínch už není vidět nějaký zásadní prostor pro kvantitativní expanzi.
Ad 3) Já tedy na nějaké několikasetnásobné zvýšení lidských inovačních schopností nevěřím. Je otázka, jak velká část populace je vůbec schopna provádět nějaký vědecký výzkum. Z pomocného dělníka středního věku asi špičkového inženýra žádná produktivní služba neudělá. Zde je nutno si také uvědomit význam pojmu "volný čas". Pokud budete lidi nutit (např.navázáním na sociální dávky), aby se stali klienty produktivních služeb, těžko dobu takto strávenou označit za volný čas. A pokud je nutit nebudete, proč si myslíte, že se budou vzdělávat a ne třeba chodit na ryby nebo jen tak porůznu lelkovat (v lepším případě), či sedět u piva nebo provozovat drobnou kriminalitu (v horším případě)? V této souvislosti se také nabízí otázka, zda máme spatřovat smysl života člověka v krysích závodech - dohnat a předehnat, nacpat to i do volného času a to vše měřit výší platu coby kritériem hodnoty člověka. Tady nějaká "racionální" odpověď neexistuje, odpověď závisí na filosofických východiscích, ze kterých tu otázku posuzujeme.
Ad 4) U rozsáhlých projektů typu kosmický výzkum nebo projekty CERN je spolupráce vědců různého věku spíše pravidlem. Ovšem domnívám se, že význam mezigeneračních týmů přeceňujete. Tvrzení, že mezigenerační týmy jsou "mnohonásobě inovačně výkonnější" by bylo nutno dokázat na empirických datech. V této souvislosti stojí možná za zaznamenání, že některé dnes globální firmy a lídři, řekněme "digitální revoluce", vzniky jako garážové startupy mladých nadšenců nebo jako projekty mladých absolventů univerzit, kteří zde uplatnili získané teoretické poznatky. (Microsoft, Apple, Oracle, Google, ...) Je skutečně jediným vysvětlením zkostnatělost velkých korporací? Proč mezi zakladateli těchto firem nenacházíme mezigenerační týmy? Mezigenerační týmy naopak byly ve vývojových odděleních velkých firem. Nemůže být třeba i setrvačnost myšlení starších členů týmu překážkou ztotožnění se s tím, co bychom možná mohli (alespoň ve výše uvedených případech) nazvat "paradigmatickou změnou"?
Ad 5) Názor, že lidské vědomí nelze vysvětlit klasickou fyzikou a že souvisí s kvantovými procesy zastává např.fyzik Roger Penrose, který na toto téma napsal několik vynikajícíh knih. Mnoho soupenců ovšem nezískal a jedná se o názor velmi výrazně menšinový. Mozek je hmota jako každá jiná a jeho činnost na úrovni neuronů by bylo principiálně možné emulovat na počítači (viz např.kniha Nick Bostrom: Superinteligence, Prostor, Praha 2017). Umělá inteligence bude pravděpodobně založena na emulaci neronové sítě nebo podobné technologii. Že je práce počítače založena na sekvenčním z pracování instrukcí procesoru nehraje roli - toto probíhá na nižší úrovni a představuje jen jakýsi podklad, na kterém probíhá aktivita vlastní neuronové sítě. Lze to možná připodobnit k dějům, které probíhají na molekulární nebo atomární úrovni v mozku - ty představují jen nějakou nižší vrstvu skutečnosti, která tvoří základ aktivity vrstvy další, a to jsou neurony a jejich struktury v mozku. Teprve jejich aktivita, jak máme za to, je pak příčinou lidského myšlení, vědomí, atd.

K tomu:

Určitě dá hodně práce napomáhat těm, kteří budou chtít udělat si představu o možné expanzi v oblasti rozvoje lidských schopností a možnosti jejich mnoho(set)násobného zvýšení, která je potřebná k tomu, aby překonali do značné míry oprávněný skepticismus.

1. K mezigeneračním tvůrčím týmům: Maxim velmi dobře popisuje současný stav. Pokud by se na současný stav podíval z hlediska nevyužitých možností, uviděl by věci úplně jinak. Překvapuje mě, že Maxim nereagoval na popis možností, ale identifikování i bariér a toho, co je potřeba udělat pro jejich překonání, který jsem dal v návaznosti na přípravovanou vládní strategii "Česko jako inovační lídr Evropy 2030" před několika málo dny v 53. pokračování seriálu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6533-teorie-dneska-budeme-inovacnim-lidrem-53.html

Kdo se chce přesvědčit o tom, že to jde, má příležitost. Ale také uvidí, jak obrovské překážky budeme muset překovávat, mj. v oblasti vyskokošlkého vzdělání.

2. Setrvačné a ortodocní myšlení se může vyskytovat i u mladších osob. Je pravda, že každý se patrně jednou inovačně vyčerpá a nepostihne nové směry, kterými se může ubírat přesah stávajícího poznání. V dobrém mezgeneračním týmu však nebude hrozit, že se z něj stane "žába na prameni". Jsem přesvědčen o tom, že i v náší zemi jsou stovky osobností, které mohou podat celoživotní výkon jako např. Armin Delong či Antonín Holý – je to spíše otázka toho, jak funguje společenský oprganismus. Otázkou je rovněž a především to, proč se týmy vzniklé na tomto základě "nenamnoží". Mj. právě v této době provádíme výzkum v této oblasti a počítám, že ještě v první polovině roku budeme moci zveřejnit zajímavé výsledky.

3. To s těmi "krysími závody" je tak trochu podsunutí pojetí dané problematiky. V našem týmu se snažíme o to, aby naše koncepce byla maximálně komplexní a konkrétní. Proto Maxima a další, kteří si chtějí udělat představu o tom, jak chápeme to, co nazýváme "svobodný rozvoj schopností člověka", přečetli to, co jsme napsali v rámci monografie "Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb" vydané již v roce 2014, konkrétně následující kapitolu "4. Člověk a jeho potřeby (východiska ekonomie produktivní spotřeby)" od s. 61 s podkapitolami: "4.1 Lidský kapitál – ekonomie a štěstí. 4.2 Jak funguje a jak se vyvíjí náš systém prožitků či požitků, 4.3 Existenciální základy ekonomie produktivní spotřeby", celé viz:

https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2014_perspektivy.pdf

Odkaz na on-line text ke stažení všech čtyř monografií je zde:

https://www.vsfs.cz/lidskykapital/?id=2479-monografie

Není to tak, že "máme na vše připravenou odpověď, ale náš tým několik let připravoval komplexní výstupy, které považujeme za jedno z východisek toho, co nazývám srozumitelnou, perspektivní a realistickou vizí, kterou potřebujeme jako sůl.

4. Rovněž tak nejde o to, aby každý "prováděl nějaký vědecký výzkum". Schopnost přesahu stávajícího poznání jako základní kompetence je přítomná v každodenní komunikaci i při řešení vztahů mezi lidmi. Podle mého názoru budou mít budouví tvůrčí týmy jen malé procento aktivních inovátorů, ale velmi rozvinuté zázemí v oblasti výkonů spadajících do oblasti produktivních služeb, v oblasti obstarávání apod. Ale to už by bylo jiné téma.

5. Otázka vztahu lidského a počítačového myšlení si zaslouží zvláštní pozornost. Penrose se dobře čte, ale také mám pochybnosti o jeho závěrech. Specifiku lidského vztahování se ke světu odvozuji spíše od tohoto: "Kolik je "světů"? - Mnohem víc, než tušíme", viz:

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/6384-kolik-je-svetu-mnohem-vic-nez-tusime.html