Dnes jsem původně chtěl uveřejnit, jak jsem avizoval, první článek série zaměření na rozlišení investování do rozvoje schopností a investování do společenské pozice. Vzhledem k aktuálnosti však dávám přednost skvělému komentáři, který napsal Maxim Druhý
K článkům publikovaným v rámci seriálu TEORIE DNEŠKA, konkrétně k 69. pokračování, jsem dostal komentář, který považuji za jeden z dosud nejlepších. Je od Maxima Druhého. Má dvě části. V tomto pokračování uveřejním tu, která se týká zdánlivě odtažitého problému. Totiž toho, jak je to s mnohosvětovostí našeho světa. Se současnými diskusemi o naší budoucnosti souvisí více, než se na první pohled zdá:
1. V oblasti dlouhodobé perspektivy vývoje naší civilizace.
2. V otázce, v čem je člověk v procesu vzájemné interakce s přírodou nezastupitelný (ve smyslu úlohy technologií, včetně tzv. umělé inteligence).
Komentář Maxima Druhého reaguje na moji poznámku: "Otázka vztahu lidského a počítačového myšlení si zaslouží zvláštní pozornost. Penrose se dobře čte, ale také mám pochybnosti o jeho závěrech. Specifiku lidského vztahování se ke světu odvozuji spíše od tohoto: "Kolik je "světů"? - Mnohem víc, než tušíme".
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/6570-teorie-dneska-maxim-o-tvurcich-tymech-69.html
Maxim druhý na základě velmi dobré znalosti problematiky, zejména však s citem pro popularizaci upřesňuje.
Maxim Druhý:
Celkem nedávno vyšla kniha Maxe Tegmarka "Matematický vesmír" (Agro/Dokořán, Praha 2016). Tegamark je zastánce Everettovy interpretace kvantové mechaniky a v uvedené knize ji podrobněji vysvětluje.
Podle Everettovy interpretace ke kolapsu vlnové funkce nedochází, existuje jen jedna vlnová funkce a jedna kvantová realita, ve které jsou částice tvořící vesmír na mnoha místech současně. Prakticky to vypadá tak, jako by s e náš vesmír štěpil do paralelních světů. Pokud se ale nějaký objekt ve stavu kvantové superpozice srazí s jiným objektem, efekty kvantové superpozice přestanou být nadále pozorovatelné. Nazývá se to dekoherence a fyzika to dovede popsat a zdůvodnit matematickými prostředky.
Everettova interpretace je založena experimentálně velmi dobře potrvzené teorii a smysl má jen v té podobě, jakou má. Nelze k ní libovolně přidávat nějaké slučování světů jen proto, že z filosofického hlediska by bylo hezké, kdyby "svět měl vyšší řád symetrie". Takovými z fyzikálního hlediska neodůvodněnými zásahy by se narušila vazba Everettovy interpretace na její fyzikální východiska a celá interpretace by tak ztratila fakticky své opodstatnění.
Dnes je struktura a funkce neuronů v mozku celkem dobře probádaná. Stejně tak je známo, jak se šíří signály a vytvářejí synapse. Max Tegmark ve výše zmíněné knize v kapitole "Proč Váš mozek není kvantový počítač" (str.181) vysvětluje, proč se při těc hto dějích nemohou uplatňovat kvantové jevy typu superpozice nebo kvantové provázání způsobem, který má být podstatou fungování kvantových počítačů. Stručně řečeno z hlediska kvantových dějů se jedná o makroskopický systém, který dekoheruje dříve, než by se mohl nějaký efekt užitečně projevit. Pokud by se dle Tegmarka měl např.neuron nacházet v superpozici přenosu a absence vzruchu, musel by se nacházet na dvou místech najednou řádově milion atomů sodíku. Takový neizolovaný systém by v prostředí mozku dle Tegmarkových výpočtů dekoheroval asi za 10-20 sekundy (0,0000000000000000001 sekundy).
"Ve skutečnosti není žádným překvapením, že náš mozek jako kvantový počítač nefunguje: kolegové, kteří se pokoušejí postavit kvantový počítač, musí ze všech sil bojovat s dekoherencí. Svá zařízení obvykle izolují v chladném a temném vakuovém prostoru, aby utajili jeho stav před zbytkem světa, zatímco náš mozek je příjemně teplé a vlhké místo, jehož části nijak izolovány nejsou." (str.184 )
K tomu:
1. V logice psychologie deptání lidí, aby ztratili motivace, otupěli a podlehli dojmu, že vše je stejně zbytečné, přibývá článků tothoto typu:
"K zániku naší galaxie dojde podstatně dřív, než se dosud myslelo. Už za dvě miliardy let", veřejněno 17. 1., viz:
Nejen název, ale i obsah článku vyvolává dojem, že "konec světa" nastane nejpozději za dvě miliardy let. Teprve poslední věta sděluje, že člověk na planetě zemi "zánik galaxie" téměř nezaznamená, maximálně zaregistruje (patrně spíše s pomocí přístrojů) určité zajímavé efekty.
2. Otázka vztahu lidského a počítačového myšlení, která souvisí s rolí člověka a jeho nahraditelností (resp. tím, čím je nenahraditelný), bude ještě dlouho otevřena. I k tomu komentář přináší cenné poznatky. Mj. někdy sugerovaná představa o snadné nahraditelnosti člověka tzv. umělovou inteligencí a tudíž i jeho zbytečnosti je rovněž součástí psychologického deptání zaměřeného na podrývání motivací v oblasti společenské aktivity zaměřené na řešení současných problémů.
Shrnuto: Jádro srozumitelné, perspektivní a realistické vize by mělo být poměrně jednoduché. To ovšem neznamená, že v rámci přizpůsobení se komunikaci v různých směrech by nemělo být "obaleno" různými teoretickými výboji, a to třeba i v tomto velmi zajímavém směru. Ten se mj. týká i smyslu bytí a žití.