Jaroslav Šulc uveřejnil v Haló novinách 26. ledna článek "O penzijním systému přece jen polemicky?", viz:

https://www.halonoviny.cz/articles/view/49723535

Má zde několik inovací, které stojí za zaznamenání a okomentování. Nejdříve to nejdůležitější z článku J. Šulce (jeho text odlišuji barevně):

Konsensuálně platí, že má-li být první pilíř v budoucnu finančně aspoň přibližně v rovnováze, je nezbytně nutné průběžně korigovat jeho rozhodující parametry, a to jak na straně jeho příjmů (tj. v míře odvodů a reálného zatížení jednotlivých skupin poplatníků – zaměstnanců, OSVČ i firem vč. státu pokud jde o státní zaměstnance a jejich fyzické počty, případně stranu příjmů transformovat do vícekanálové struktury), tak jeho výdajů (především měnit nástup hranice důchodového věku, možná s mnohem výraznější bonifikací jeho odsunu, vážit výši důchodů vyplácených konkrétnímu počtu příjemců, modifikovat podobu valorizace apod.).

Obecně známé jsou i finanční dopady nastupující demografické krize, vedoucí k dlouhodobému absolutnímu poklesu počtu plátců kontra růstu počtu příjemců penzí, a to poměrně přesně prognózovatelné v horizontu příštích až dvou generací. Co – podle mého soudu spočítat zatím přesněji neumíme, a dopad do finanční bilance důchodového systému může být ještě dramatičtější než zmíněné demografické pasti – jsou roky, kdy nejspíš dojde k citelnějšímu náběhu čtvrté průmyslové revoluce, resp. jejich projevů na trhu práce. Byť její zvládání bude nepochybně spojeno s vytvářením spousty nových pracovních pozic, často v profesích i dnes ještě neznámých (hlavně u sofistikovaných služeb ICT), početně bude nejspíše (i násobně) překryto vytěsňováním dnešních zaměstnanců všude tam, kde budou levněji nahrazeni stroji, roboty, automaty apod.

Odhady středně a dlouhodobých finančních dopadů těchto nezastavitelných změn (a jejich alokace jak co do rozsahu, tak v čase a sektorech ekonomiky) do budoucího důchodového systému i s tím souvisejícího systému sociální péče jsou mimořádně obtížné a v tuto chvíli i zřejmě hodně zatíženy neurčitostí. Nicméně to není důvod, abychom s nimi již v dnešních úvahách o budoucnosti důchodového systému snad nepočítali.

O to horší by již brzy mohlo být naše procitnutí. 

To nejdůležitější podtrhl. K tomu několik poznámek:

1. Ano, výraznější bonifikace prodloužení doby produktivního uplatnění je nutná. Ta je reálná v rámci průběžného pilíře. Lze ji zavést změnou parametrů celého systému, nebo jen jeho části, tedy té, ve které jsou účastníky osoby, které mají nárok na výplatu starobních penzí. Logika stimulace (bonifikace) prodloužení doby produktivního uplatnění ve druhém případě by měla být následující:

- Měla by posílit solidaritu mezi těmi, u nichž pojistná událost (nutnost v důsledku stárnutí čerpat prostředky z pojistného systému) nastala, a těmi, u nichž ještě nenastala (jsou schopni produktivního uplatnění a mají zájem na produktivním uplatnění). Tím by měl být celý průběžný systém stabilizován.

- Měla by umožnit postupnou reformu celého systému od vyšších ročníků směrem k nižším (postupnou a dobrovolnou).

Z toho vychází náš návrh. Je zaměřen proti neuvážené implementaci či rozšiřování fondových systémů (což je v době očekávaných a patrně dlouhodobých turbulencí na finančních trzích velmi riskantní), ale i proti paušálnímu a vnucenému prodlužování doby produktivního uplatnění.

2. Pokud by alespoň u části lidí, kteří vědí, o co jde, byl na výše uvedeném konsensus, měli bychom napřít síly a projednat konkrétní možnosti (pochopitelně v alternativách), jak k žádoucímu výsledku dojít. Náš návrh je pro otevření takovéto odborné rozpravy vhodný, což nevylučuje jiné návrhy, ale nemělo by se to odkládat.

3. Považuji za velmi užitečné, že jsi kromě demografické hrozby upozornil na možné důsledky substituce lidské práce vyspělými technologiemi. Zde je ovšem nutno poukázat na jednu zásadní okolnost, která některým uniká. Totiž to, že prodloužení doby produktivního a pokud možno profesního uplatnění (tedy nikoli á la Forestgump stříhání trávníků) si vyžaduje součinnost řady služeb zaměřených na uchování a zhodnocení lidského kapitálu (celoživotní vzdělávání, rehabilitační, rekreační, lázeňská a zdravotní péče), ale v pozdějším věku i služby v oblasti obstarávání a pečování. Tj. orientace na prodloužení doby produktivního uplatnění vytváří velké množství pracovních příležitostí (v podstatě neomezené). Náš návrh je proto koncipován tak, aby spolu s motivacemi k prodloužení doby produktivního uplatnění vytvářel i reálnou ekonomickou základnu pro vzkvétání výše uvedených služeb na jejich vlastním ekonomickém základě. Proto vždy hovoříme o komplexních reformách zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu.

4. Současně je nutné konkretizovat představu o tom, jak se lidé ve vyšším věku mohou profesně uplatňovat s využitím své odbornosti a životních zkušeností. Domnívám se, resp. jsem přesvědčen, že základem ekonomiky založené na intenzívní inovační aktivitě (viz Havlíčkova představa ČR jako inovačního lídra EU) nemůže být nic jiného než vícegenerační tvůrčí týmy ve firmách, v oblasti výzkumu a v regionech. – Zde mám další čerstvou zkušenost z Mostu. V rámci výzkumného projektu zaměřeného na mezigenerační tvůrčí týmy jsem navštívil Okresní hospodářskou komoru v Mostě. Jejím "tahounem" je Ing. Rudolf Jung – předseda OHK Most, kterému je již přes 70 let a je v nejlepší formě jako iniciátor nejrůznějších akcí podporujících inovační aktivitu okresu. Podobných zkušeností mám z dřívější doby více. Tj. pokud se budeme orientovat na podporu mezigeneračních tvůrčích týmů, zabezpečíme vysoce ekonomicky efektivní uplatnění významné části populace, přitom tak, aby se nejen stabilizoval průběžný systém, ale podpořila i inovační aktivita národní ekonomiky.