Čas od času vypuknou diskuse o tom, jak změnit financování vysokého školství, aby se odvrátil proces jeho úpadku. Příčinou úpadku je převládající kapitační způsob platby veřejných vysokých škol (tj. podle počtu hlav), který je vede k honbě za studenty a snižování požadavků na jejich úroveň.

V úterý 5. února jsem uveřejnil podrobný úvod k sérii, která vychází z vybrané části práce Jaromíre Tichého na téma "Financování vysokoškolského vzdělání na principu přenesené ceny" předložené k malé obhajobě, celý úvod viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6611-teorie-dneska-k-financovani-vs-1-87.html

Části, která je věnována tomu, kde budou muset diskuse začít – australskému systému HECS. Doplním jeho text o své poznámky (odliším je výrazně červenou barvou), které považuji z hlediska lepšího pochopení toho, o co jde, za důležité.

 

Současné koncepce financování terciárního vzdělávání v Austrálii - teoretický princip HECS – 4. část

 

Jaromír Tichý

Celkové financování australského vysokoškolského vzdělávání

Celkové financování, které je k dispozici institucím na ekvivalent prezenčního studenta, je kombinací příspěvku studentů a příspěvku vlády Commonwealthu (rozdělen do 8 různých klastrů).[1]

Tab. : Částky financování vysokého školství v Austrálii pro rok 2018 na studenta v AUD

Klastr financování	Část klastru financování	Celkové zdroje	Příspěvek australské vlády	Maximální částka příspěvku studenta
Klastr 1	Law, accounting, commerce, economics, administration	12 874	2 120	10 754
Klastr 2	Humanities	12 340	5 896	6 444
Klastr 3	Behavioural science or social studies	16 876	10 432	6 444
Klastr 3	Mathematics, statistics, computing, built environment or other health	19 617	10 432	9 185
Klastr 4	Education	17 299	10 855	6 444
Klastr 5	Clinical psychology, foreign languages, or visual and performing arts	19 274	12 830	6 444
Klastr 5	Allied health	22 015	12 830	9 185
Klastr 6	Nursing	20 768	14 324	6 444
Klastr 7	Engineering, science, surveying	27 425	18 240	9 185
Klastr 8	Agriculture	32 336	23 151	9 185
Klastr 8	Dentistry, medicine or veterinary science	33 905	23 151	10 754

Zdroj: AUSTRALIAN GOVERNMENT: Department of Education, Science and Training. AMOUNTS FOR 2018: Total resourcing for a Commonwealth supported place by discipline ‐ 2018. [online] [cit. 2018-01-15]. Dostupné z:

 

https://docs.education.gov.au/system/files/doc/other/2018_indexed_rates_2018_12_18.pdf

 

K tomu ode mě:

To je projev určité nedotaženosti "australské cesty" či úkroku na této cestě: Stát musí stanovovat vysokým školám (fakultám, oborům) maximální horní hranici toho, co je za studenta ochoten zaplatit. A měří to podle ochoty studenta platit. Ten je zase ochoten platit podle toho, jaký očekává příjem. Poměrně distorzní a nákladné řešení.

Celý problém začíná už v tom, že systém zpětných plateb (odvod "succes fee") není chápán jako nadstavby nad systémem veřejného financování. Pokud by toto veřejné financování bylo dostatečně masivní a jen dodatečné, resp. nadstavbové, motivační zpětné financování z odvodů absolventů by postupně nabíhalo a rozšiřovalo se, mohl by být závazek studenta/absolventa přímo vůči příslušné "mateřské" vysoké škole a nikoli vůči státu. Stačilo by pak zpočátku (když by systém nabíhal) stanovit:

- Horní hranici ročních plateb, které by dávala vysoká škola dle své ho uvážení studentům a které by byly následně spláceny z příjmu absolventů. Tato regulace by se postupně omezovala, nebyla by nutná.

- V návaznosti na současné platby by každá veřejná vysoká škola dostávala jen kapitační platbu odpovídající nákladům na jednoho studenta stanovenou dle oborů, jako je tomu v současné době, soukromé školy by dostávaly jen obecný základ této kapitační platby.

Dluhy HELP nejsou úročeny (v normálním smyslu), ale jsou indexovány indexem spotřebitelských cen (CPI – Consumer Price Index) každoročně 1. června, na základě ročního CPI k březnu daného roku. Indexace udržuje reálnou hodnotu dluhu úpravou v souladu se změnami v životních nákladech měřených indexem spotřebitelských cen.[1]

Indexace se vztahuje na část dluhu, který nebyl splacen po dobu 11 měsíců nebo více. Indexace je tudíž vypočítána z počátečního zůstatku HELP dluhu k 1. červenci předchozího roku plus každý dluh vzniklý v první polovině běžného roku (obvykle pro kurzy prvního semestru) po odečtení povinných a dobrovolných splátek s bonusem.

K tomu ode mě:

V námi navrhovaném systému není žádné indexace závazku třeba. Naopak – tím, že tento závazek není, je vysoká škola motivována k tomu, aby dostala co nejdříve nominálně stanovený a neúročený závazek zpět v co největší reálné hodnotě. Jinými slova to znamená, že vysoká škola je ve středně dobém časovém horizontu zainteresována na co nejlepším uplatnění svých absolventů A o to jde hlavně a především.

Pokud osoba, která má dluh HELP, zemře, je povinné uhrazení splátek dle daňového přiznání z příjmu za období před úmrtím, toto je zaplaceno z majetku zemřelého, ale zbývající část dluhu je zrušena.

Dluhy HELP jsou spravovány australským daňovým úřadem (ATO – Australian Tax Office) a v průběhu času musí být povinně splaceny prostřednictvím daňového systému. Pokud příjem HELP splácení (HRI – Help Repayment Income) osoby, která má dluh HELP, překročí určitou hranici, která pro finanční rok 2017/18 činí 55 874 AUD, budou od daně za rok odečteny povinné platby. Při sestavování HRI ATO doplní zpět do zdanitelného příjmu osoby veškerou čistou ztrátu z pronájmu, která je nárokována proti tomuto zdanitelnému příjmu, a připočte sociální výhody a osvobozené příjmy ze zahraničí, které nebyly zahrnuty do zdanitelného příjmu. Na rozdíl od marginálních daňových sazeb se míra splácení vztahuje na celou HRI, takže osoba s HRI ve výši 39 500 AUD v daňovém roce 2007/08 by nemusela učinit žádnou povinnou splátku HELP, ale osoba s HRI ve výši 40 000 AUD zaplatí splátku ve výši 1 600 AUD. To je 4 % z HRI ve výši 40 000 AUD. Částka povinné splátky nesmí překročit zůstatek dluhu HELP.[2]

(Pokračování zítra)