Čas od času vypuknou diskuse o tom, jak změnit financování vysokého školství, aby se odvrátil proces jeho úpadku. Příčinou úpadku je převládající kapitační způsob platby veřejných vysokých škol (tj. podle počtu hlav), který je vede k honbě za studenty a snižování požadavků na jejich úroveň.

V úterý 5. února jsem uveřejnil podrobný úvod k sérii, která vychází z vybrané části práce Jaromíre Tichého na téma "Financování vysokoškolského vzdělání na principu přenesené ceny" předložené k malé obhajobě, celý úvod viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6611-teorie-dneska-k-financovani-vs-1-87.html

Části, která je věnována tomu, kde budou muset diskuse začít – australskému systému HECS. Doplním jeho text o své poznámky (odliším je výrazně červenou barvou), které považuji z hlediska lepšího pochopení toho, o co jde, za důležité.

 

Současné koncepce financování terciárního vzdělávání v Austrálii - teoretický princip HECS – 5. část

 

Jaromír Tichý

 

Kritika HECS - nedostatky současného systému financování terciárního vzdělávání v Austrálii

Systém HECS (od roku 2005 je program přejmenován na Higher Education Loan Programme – HELP) principálně funguje dobře, přesto je nutné jej neustále upravovat a vylepšovat, aby si australské vysoké školství udrželo dosavadní úroveň.

Australská vláda proto identifikovala současné největší slabiny systému a navrhla a realizuje balíček reforem, který byl vydán v květnu 2017. Zaměřuje se na oblasti dlouhodobé udržitelnosti financování terciárního sektoru, transparentnosti v tomto odvětví a v neposlední řadě navrhuje opatření pro zlepšení dostupnosti vysokého školství.

Austrálie jako první již před čtvrt stoletím zavedla systém dodatečného splácení studentských půjček až po ukončení studia a po dosažení určité úrovně příjmu (Higher Education Contribution Scheme – HECS, od roku 2005 Higher Education Loan Programme – HELP), jehož obdoba byla v polovině 90. let neúspěšně projednávána i v českém parlamentu.

Většinu nákladů VŠ vzdělávání však i nadále subvencuje stát. Studentské příspěvky (v rámci systému HECS) pokryly v roce 2001 zhruba 20 % celkových běžných nákladů vysokých škol.[1]

Současné největší slabiny systému financování terciárního vzdělávání v Austrálii:

-                vysoká nákladnost systému,

-                přibližně u čtvrtiny studentských půjček se neočekává, že budou vráceny,

-                vysoký růst počtu studentů účastnících se vysokoškolského vzdělávání,

-                vysoké výnosy univerzit je třeba snížit ve prospěch daňového poplatníka,

-                vysoký splátkový limit nenutí dlužníky začít platit,

-                indexace prahových hodnot splácení musí odpovídat indexu spotřebitelských cen a ne průměrnému týdennímu příjmu,

-                nedostatečný mechanismus výkonnostně podmíněného financování univerzit pro zlepšení kvality vzdělání,

-                chybí zodpovědnější a otevřenější systém ke kontrole vynakládání finančních prostředků daňových poplatníků,

-                složitost přijímacích procesů, nesrozumitelnost a nedostupnost informací k vysokoškolskému vzdělávání,

-                je obtížné posoudit účinnost současné struktury financování výdajů na výuku a stipendia univerzit,

-                univerzity nejsou zodpovědné za úspěch svých studentů a za efektivitu výsledku v zaměstnanosti,

-                většina trvalých rezidentů Austrálie a většina obyvatel Nového Zélandu není způsobilá pro půjčky HELP,

-                studenti z regionální a vzdálené Austrálie čelí nižší podpoře k vysokoškolskému vzdělávání a dokončení studia,

-                znepokojenost nad pracovní připraveností absolventů vysokých škol se zaměřením na potřeby průmyslu,

-                nízká soudržnost terciárního sektoru vzdělávání mezi subbakalářskými a bakalářskými úrovněmi.

 

K tomu ode mě:

Zkušenost z australského systému má mimořádný význam pro budoucnost. Z našeho hlediska (tj. z hlediska situace v ČR) lze za obecné příčiny výše uvedených problémů považovat:

- Neprovázanost systému s veřejným financování základu (pokud by tento základ byl větší, lze do motivující nadstavby dát nižší úroveň splátek).

- S tím související fakt, že závazky nespravuje přímo příslušná vysoká škola. To je nedostatek hlavní a zásadní. Vysoká škola totiž musí být přímo a bezprostředně finančně zainteresována na efektivním splácení "succes fee".

- Vedlejším efektem by bylo, že by se vysoké školy jako předmětem poznání začaly zabývat i tím, jak zajistit řádné splácení závazku. Současný australský systém je k tomu nemotivuje. Dokonce je nedostatečně motivuje i v oblasti výběru studentů, jejich řádné přípravě a následné podpoře novými poznatky v rámci absolventské sítě.

 

Stručně shrnuto: Problémy, které indikuje australský systém, jsou koncepčně řešitelné.

1.1.1       Dlouhodobá udržitelnost australského systému vysokoškolského vzdělávání

Úspěch australského systému vysokoškolského vzdělávání přichází za cenu (náklad). Od roku 2009 se financování daňovými poplatníky na výuku a učení zvýšily o 71 %, což je dvojnásobek růstu ekonomiky jako celku. Přibližně u čtvrtiny studentských půjček se neočekává, že budou vráceny, pokud nebudou provedeny změny. Reálná hodnota nesplaceného dluhu činí nyní 36,8 miliardy AUD a očekává se, že se do roku 2019-20 zvýší na 59,7 miliardy AUD.[2]

Pokračující růst počtu studentů účastnících se vysokoškolského vzdělávání za posledních 25 let, zejména od zavedení poptávkového systému vysokoškolského financování v roce 2009, vytvořil tlak na rozpočet Commonwealthu. Mezi roky 2009 a 2016 se počet míst podporovaných Společenstvím Commonwealthem (CSPs) zvedl o 31,5 %. Výsledkem byl v období 2009 až 2016 nárůst výdajů na grantové schéma Commonwealthu (CGS) dvojnásobný v porovnání s tempem růstu hrubého domácího produktu (GDP – Gross Domestic Product).

 

K tomu ode mě:

To ještě není tak strašné. Tuto zprávu přinesla v této době média: "generace Američanů starších 60 let na svých půjčkách za studia stále dluží 86 miliard dolarů...", viz:

https://www.zerohedge.com/news/2019-02-05/it-haunts-my-life-americans-over-60-owe-86-billion-student-loan-debt-they-cant?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=Feed%3A+zerohedge%2Ffeed+%28zero+hedge+-+on+a+long+enough+timeline%2C+the+survival+rate+for+everyone+drops+to+zero%29

 

Současné uspořádání v oblasti financování není udržitelné a musí být upraveno, pokud by budoucí generace měly využívat výhod cenově dostupného vysokoškolského vzdělávání světové úrovně. To bude vyžadovat, aby studenti sdíleli o něco více nákladů, univerzity sdílely některé efekty z rozsahu realizovaného v posledních letech a dluh z růstu studentských půjček bude muset být lépe řízen.

 

Zvyšování poplatků bude postupně zaváděno od roku 2018 do roku 2021, přičemž každoročně se zvýší o 1,8 % a do roku 2021 se zvýší na 7,5 %. Návrh bude mít vliv na všechny studenty, kteří mají přístup k CSP od roku 2018.

Tyto reformy vyváží (vybalancují) příspěvky daňových poplatníků a studentů k nákladům na vysokoškolské vzdělávání úpravou podílu veřejného/soukromého financování na kurzy v průměru od 58/42 v roce 2017 na 54/46 v roce 2021.

Po úplném implementování v roce 2021 by toto opatření vedlo ke zvýšení celkových studentských poplatků o 2 000 AUD až 3 600 AUD za čtyřletý kurz.

 

K tomu ode mě:

Ano – úpravy by mohla být velmi prostá. Přenést část prostředků do přímé finanční podpory vysokým školám a závazek transformovat do podoby závazku nikoli vůči státu, ale vysoké škole. Učinit tak postupně,

(Pokračování zítra)