Poslední vzpomínku na žhavé léto jsem si schoval až na dobu příchodu jara. Vlastně – není z léta, ale přelomu října a listopadu. Z místa kousek od Antálie v Turecku. Ale slunce tam pálilo a moře bylo na koupání ještě teplé víc než dost. Moc jsem si ho neužil, konference byla nesmírně zajímavá a diskuse probíhaly neformálně až pozdě do noci. V přiměřené míře jsme při nich popíjeli pivo víno i vodku. Podařilo se mně zde najít několik velmi zajímavých odborníků na otázky, které mě zajímají. Jeden z nich před pár dny navštívil zasněženou Prahu. Právě s ním jsem se prošel od Strahovského kláštera až do centra Prahy. Vynikající odborník na analýzu rovnováhy v různých systémech penzijního pojištění. Jeho přednáška u nás na VŠFS stála za to.

Okolí Antálie je nádherná část země. Kousek od moře (asi jako z Popradu na Štrbské pleso) jsou hory se stejnou nadmořskou výškou jako Tatry, některé vrcholy dokonce přesahu 3000 metrů nad moře.

Foto 1: Přijel jsem pozdě večer. Hned druhý den mě čekal tento výhled z okna.

Foto 2: Moře a velehory. Takových míst nění na světě mnoho.

Foto 3: Moře poslední dny v říjnu stále ještě dost teplé.

Foto 4: Uprostřed ministr tureckého hospodářství, pardón, turecký ministr hospodářství. Bývalý, ale vážený. Moc sympatický člověk. Všichni se s ním chtěli fotit. Když mě uviděl, oznámil, že on se chce fotit s Marxem. Tak vznikla tato fotka. Vlevo předseda turecké ekonomické společnosti. Měl skvělý úvodní referát a vůbec fajn člověk. Další dva byli účastníci konference s Alžíru. Moc pělně jsme si povídali do pozdních večerních (nočních) hodin.

(Pokračování)