V rámci seriálu o významu teorie jsem se rozhodl uveřejnit úryvky připravované studie na téma role teorie v bouřlivých společenských dobách, které jsem měl příležitost zažít. Hlavním důvodem, proč zveřejňuji v ještě "nevyladěné" podobě (což může mít za následek různé negativní reakce) je, že nás (tím myslím zejména EU) v dohledné době patrně čekají společenské ekonomické a politické turbulence. Jsou hrozbou i příležitostí. Dobrá teorie v nich může sehrát velmi užitečnou roli. Diskuse o významu teorie by se proto neměla odkládat. To je smyslem následující série, která, jak doufám, přispěje k doplnění mého jednostranného pohledu.  

1. část: Úvod a rok 1968

Z hlediska připomenutí hlavní události před 30 léty, tj. listopadu 1989, nás čekají hodně intenzivní, hodně vášnivé, hodně zpolitizované a patrně i hodně "cinknuté" diskuse o tom, jak to tehdy bylo.

Považuji za důležité se na uvedenou problematiku podívat z hlediska toho, jakou roli hrála teorie v minulosti a jakou hraje dnes. Vycházím z toho, že i dnes, právě tak jako kdykoli dříve platilo a platí: Bez revoluční teorie není revoluční hnutí.

Protože někteří si pojem "revoluce" vykládají různě, upřesním:

- Bez dobré teorie se problémy doby vyřešit nepodaří.

- Bez dobré teorie se ti, kteří do dění vstupují s těmi nejlepšími úmysly, stávají manipulovatelnými figurkami sloužícími těm, kteří problémy, z reakce na které povstal odpor, vyvolali.

- Bez dobré teorie se podaří každé hnutí odporu vůči stávajícímu stavu, které se snaží o nápravu, kontaminovat a ovládnout těmi, kteří neutěšený stávající stav zavinili.

- Bez dobré teorie budou turbulence společenského dění mnohem větší, nákladnější a povstane z nich mnohem více bolesti.

- Bez dobré teorie nastoupí místo étosu zklamání.

Při přemýšlení o významu teorie mé napadlo (jak už jsem psal dříve), že by stálo za to porovnat několik událostí, které jsem osobně prožil, konkrétně:

- 68 u nás

- 68 ve Francii i Německu

- 89 (letos 30. výročí)

- současnost u nás

- současnost ve Francii

a to vše vzájemné z hlediska úlohy teorie, konkrétně:

- 68 u nás 68 ve Francii i Německu z hlediska role teorie u nás a tam

- 68 u nás a 89 (letos 30. výročí) u nás z hlediska role teorie před 51 léty a před 30 léty (mj. moc zajímavé)

- 89 (letos 30 výročí) u nás a současnost u nás z hlediska role teorie tehdy a nyní (v čem se poučit)

- 68 ve Francii i Německu a současnost ve Francii z hlediska role teorie (taky moc zajímavé)

- současnost u nás a současnost ve Francii z hlediska role teorie

Názorně:

F, N     ČR

68  ↔  68

            ↕

↕          89

            ↕

19  ↔  19

Nepretenduji na úplnost, jde mi jen o otevření diskuse k této otázce a formulování některých vlastních postřehů, které spojují to, co jsem prožil jako účastník událostí, s tím, co jsem měl možnost později prostudovat, a to vše prizmatem těch životních zkušeností, k nimiž jsem dospěl. Vše z hlediska role teorie.

 

Rok 1968 u nás

Hlavní diskuse, která u nás v teorii probíhala, souvisela s úlohou trhu a společenského vlastnictví. Úloha nejvýznamnější osoby, která u nás v oblasti společenské vědy v té době působila, Radovana Richty, byla vedlejší. Z osobností angažujících se v ekonomické oblasti lze zvýraznit hlavně Otu Šika (působícího na půdě KSČ) a Vladimíra Kadlece (působícího v akademické sféře a současně i jako iniciátora neformálních, ale významných setkání na jeho chatě na Křivoklátsku).

Ekonomové, kteří tvořili hlavní ideové zázemí navrhovaných změn (šlo o to, aby hospodářství lépe fungovalo), se snažili zejména o rehabilitování trhu (obnovu jeho základních funkcí, a to zejména v oblasti investičních statků), aniž by došlo k zásadní privatizaci. Rovněž tak se předpokládala regulace založená na strategických prognózách.

Důležitým aspektem byl pokus reagovat na problémy fungování společenského vlastnictví, na které velmi důrazně a teoreticky přesně upozornil jugoslávský ekonom Milovan Djilas již v padesátých létech ve své "Nové třídě" (vyšla i v češtině). Řešení se tehdy hledalo ve větší účasti pracujících na řízení, tj. dělnických radách (což trochu paradoxně navazovalo na myšlenky V. Lenina ze závěrečné etapy jeho tvorby, který se zabýval tím, jak "reorganizovat dělnicko-rolnickou inspekci", když viděl, jak funguje státní aparát postátněné ekonomiky v centru i regionech).

Podle mého již zesnulého staršího přítele Ivo Tretery (filozofa), který se účastnil jednání na Křivoklátsku ve skupině Vladimíra Kadlece, tam jednou dorazil i velmi mladý Václav Klaus. Bylo to těsně po přijetí Akčního programu v květnu 1968, do kterého se reformní skupině ekonomů podařilo protlačit všechny jejich požadavky. Václav Klaus tam už tehdy požadoval jít dál a do popředí vyzdvihl pojem privatizace, což se většině zúčastněných zdálo být něčím nereálným.

Ve většině ideových diskusí do popředí nevystupovaly otázky ekonomické, ale politické, konkrétně vedoucí úlohy KSČ a jejího omezení, tj. přechodu k politicky pluralitnímu systému.

Inspirace z nástupu tzv. "Nové levice" v západních zemích, zejména Francii (ale i Německu) se do ideového dění a teoretické produkce promítaly poměrně omezeně, neovlivnily výrazně ani mládež.

Shrnutí:

Teorie byla na poměrně dobré úrovni. Byla navázána na řešení aktuálních problémů. Pozvedla se do koncepční výše překonání nedostatků, které přineslo implementování sovětského vzoru socialismu. Její podněty si nacházeli vstřícné přijetí i politických představitelů země (více, než kdykoli jindy před tím i později). Teorie však ještě nebyla schopna plné reflexe příčin problémů, s nimiž se pokus o vybudování nové společnosti setkával, uchovával určité iluze, s nimiž se potýkáme dodnes. Teorie neměla v té době žádnou výraznou a společností akceptovanou "ne-socialistickou" alternativu a ani nečerpala z aktuálních podnětů v zahraničí (hnutí "Nových levých").

(Pokračování)